Cernan opět mezi námi

Na podzim minulého roku s ním u nás spadl vrtulník, ale to ho od nové návštěvy země, kterou považuje za svou druhou vlast, neodradilo. Přijel do Prahy znovu a na Příkopech se pohodlně rozložil na sedadle přesné kopie lunárního vozítka, s nímž se astronauti výprav Apollo po Měsíci projížděli. Nicméně pražští chodci vozítko míjeli jen s mírným zájmem, většina z nich je považovala spíše za jakýsi ekologický prototyp, poháněný solárními bateriemi. A sotva se lze divit, vždyť většinu chodců tvořili mladí lidé, kteří v době vesmírných výprav nebyli ještě na světě. Zájem znatelně vzrostl, když se vozítko dalo do pohybu. Eugene A. Cernan tentokrát neřídil. Jenom se vezl, tvář poněkud zastřenou vzdálenou vzpomínkou.

Mise Apollo 17, poslední z měsíčních výprav, se uskutečnila právě před třiceti lety a on byl posledním pozemšťanem, který zanechal v měsíčním prachu svou stopu. Na Měsíci strávil tři dny svého života, jehož čas sledoval na hodinkách Omega-Speedmaster, které dodnes nosí na ruce. Ano - lidé se tehdy obdivovali raketám, kosmickým skafandrům, ale málokdo věnoval pozornost dokonalým mechanickým chronometrům, podle jejichž přesného chodu se vlastně všechno řídilo. A nejen na americké straně soutěže o vesmír: když se v roce 1975 setkali američtí astronauti se sovětskými kosmonauty na oběžné dráze v kosmických lodích Sojuz-Apollo, s překvapením zjistili, že jejich sovětští kolegové používají chronometry stejné značky. O čase, této nehmotné a nevažitelné, leč měřitelné a zásadní vesmírné veličině, se E. A. Cernan také zmínil.

Ani uplynulých třicet let podle něj nepřekrylo význam expedic Apollo, jejichž cílem bylo přistání člověka na Měsíci. K uskutečnění lunárního programu bylo ovšem zapotřebí koncentrovaného úsilí 300 000 mužů a žen pracujících ve 20 000 soukromých firmách, koordinovaných NASA - nikdy předtím a nikdy potom už nebyly v době míru soustředěny takové zdroje a dovednosti jednoho národa na jediný cíl. Eugene Cernan neskrýval svou hrdost, že v tomto ohromujícím ději mohl sehrát také jistou roli. Zároveň doufá, že lidé se na souputníka Země určitě vrátí a k jeho stopě na Měsíci v budoucnu zcela jistě přibudou další. "Kdyby to mělo být zítra či pozítří, udělal bych všechno pro to, abych znovu mohl obléknout svůj skafandr a letu se zúčastnit."