S Josephem Deissem o česko-švýcarských vtazích

Do Prahy dnes na oficiální návštěvu zavítal švýcarský prezident Joseph Deiss. Hlava konfederace a také ministr hospodářství v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES hovoří mimo jiné o švýcarské povaze, o tom, proč se jeho vlast necítí být trpaslíkem a proč otálí se vstupem do EU.

Na co se nejvíce těšíte do Prahy?

Na prezidenta Václava Klause a samozřejmě na metropoli. Prahu jsem poznal v roce 1974, kdy jsem tam byl se svými studenty-abiturienty na výletě. Byl jsem okouzlen její krásou i okolím. První návštěva Prahy mi natolik silně utkvěla v paměti, že se mi vzpomínky na ni vynoří pokaždé, když k vám přijedu, což bylo již několikrát.

Co se vám vybaví, když se řekne Čech nebo Česká republika?

Jan Palach, Václav Havel, Alexander Dubček - ačkoli to byl Slovák. Pražské jaro. Všechny ty události formovaly i nás. Vzpomenu si na všechny, kteří se postarali o to, že Češi opět patří k Evropě. V paměti mám návštěvu českých zákonodárců ve švýcarském parlamentu. Jedna poslankyně se rozčilovala, že když se mluví o Evropě, myslí se pouze země EU a vše, co leží na západě. Jako kdybychom zapomněli, že v srdci Evropy leží také Česko. Tehdy mi bylo jasné, že naše smýšlení není správné. Naštěstí pro nás pro všechny jsme náš tehdejší přístup korigovali.

Jaké jsou podle vás vztahy mezi Českem a Švýcarskem?

Nejsme sice přímí sousedé, ale máme mnoho společného. Ve Švýcarsku žije řada Čechů, kteří se starají o rozvoj vztahů mezi oběma zeměmi. Věřím, že budou ještě intenzivnější.

Ovlivňuje unie s 25 členy vztah konfederace k Evropě i ČR?

Určitě. Po rozšíření se veškeré smlouvy s unií rozšířily i na nové členské země, například v oblasti volného obchodu, volného pohybu osob či letecké přepravy. Stavíme na velkém potenciálu zemí nových členů, kde naši podnikatelé již dávno působí. Právě v nových členských zemích leží trhy budoucnosti, protože jejich hospodářský růst je rychlejší než v západní Evropě.

Budou z nové situace profitovat obě strany?

Musí. To je smysl trhu. Všichni z toho musí něco mít, jinak to nebude fungovat. Všichni jsme vítězové. Také Švýcarsko bude profitovat z rozšíření, dostane totiž silnějšího partnera, s nímž bude moci dělat dobré obchody.

Je mi jasné, o čem si v Praze budou povídat dva prezidenti - profesoři ekonomie...

S Václavem Klausem jsem velice rychle vybudoval úzký vztah, oba jsme ekonomové, nemáme sice na všechno stejný názor, ale i to je velmi zajímavé. Doplňujeme se v diskusích a záleží nám na prosperujícím hospodářství.

Švýcarsko nicméně zůstává mimo EU. Neškodí mu tato izolace?

Pocit izolace rozhodně nemáme. S unií jsme úzce propojeni, jsme hospodářsky integrováni. Dobrých 65-70 procent našich hospodářských vztahů je s EU, pro unii jsme druhým obchodním partnerem po USA. Co se týče investic, nejsme žádným trpaslíkem, nýbrž partnerem. Máte pravdu, členem EU nejsme a dostáváme to pocítit. Ale byla to naše volba. Přiznávám, že jsme hodně závislí na tom, co se děje uvnitř unie.

Mění se zahraniční politika země?

Ta je silně ovlivněna vývojem v Evropě a vztahy k EU, které po rozšíření dostaly novou dimenzi. Těší mě, že ke státům, s nimiž jsme měli dobré vztahy, přibyly další země jako ČR, Polsko či pobaltské státy. Některé jsou pro nás sice jazykově či geograficky vzdálenější, ale jsou to státy, s nimiž nás pojí mnoho sympatií u obyvatelstva právě na lidské či sociální úrovni.

Co by pro Švýcarsko představoval v praxi vstup do EU?

Ten je z dlouhodobého hlediska naším cílem, ale znamená to ještě hodně práce. Problémy nevidím v hospodářské oblasti, ačkoli i zde existují rozdíly. Je to především politická otázka, otázka, kdy jsme více suverénní - jako člen nebo nečlen EU. Pro občany je to citlivá záležitost, příští rok budeme diskutovat o Evropě, o tom, do jaké míry se chceme zapojit. V roce 2006 bychom zveřejnili možné důsledky vstupu, plusy a minusy členství.

Švýcarsko leží geograficky ve středu Evropy - jak tluče její alpské srdce?

Definovala jste to správně, ležíme v srdci Evropy. O to, kdo je v "centru", svádí boj několik zemí či míst. Víte, každý Švýcar si je vědom toho, že žije v Evropě. Nyní jsme v podobné situaci, jako když se české poslankyni nelíbilo omezovat Evropu na západ. Když se totiž nyní mluví o Evropě, myslí se tím zejména země EU, jako kdyby Švýcarsko neexistovalo. My jsme však součástí tohoto kontinentu, jeho dějin, jeho národů, hodnot. Takže naše srdce bije evropsky. Na straně druhé jsme velice sebevědomý, samostatný národ, propojený s tradicemi, takže naše srdce bije i "švýcarsky". A to moje jako rodáka z Freiburgu tluče i "freibursky". To je důležité vědět, když je řeč o Švýcarech. Nejsme jeden národ v etnickém či kulturním smyslu. Jsme rozmanitost různých států, které se daly dohromady a vyznávají stejné cíle a hodnoty.

Co nás tedy dělí a co spojuje?

Pojí nás především hodnoty jako demokracie, lidská práva, svoboda či mír. A dělí? Snad bych spíše řekl, čím se lišíme. Je to naše mimořádně vyprofilovaná pevná vůle k samostatnosti a nezávislosti.

MF DNES

obsah | Česká republika