Klíče od fascinujících klenotů

Jen sedm mužů otevře dveře k národnímu pokladu. Víte, kteří to jsou?

Je jich sedm, ale smysl mají, až když jsou pohromadě. Jsou to klíče odemykající sedm zámků k pokladu - a skrývá je sedm významných osobností země ve svých trezorech. Jen ti mohou společně otevřít dveře k svatováclavské koruně, symbolu zemí Koruny české. Nedávno troje z těchto sedmi klíčů přebírali noví majitelé: premiér Vladimír Špidla, předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek a pražský primátor Igor Němec.

Právě primátor prožil malý šok - když si chtěl klíč prohlédnout, narazil. Nikdo z jeho spolupracovníků nevěděl, jak otevřít kovovou krabičku, v níž je uložen. Bezradný byl i Němcův předchůdce Jan Kasl, takže po několika nervózních hodinách musel přijet zámečník. Teprve pak se novému primátorovi ulevilo. Důležitý předmět z pražské radnice nezmizel.Předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek chce dávat na klíč větší pozor. "Rozhodně nesmím následovat Alexandra Dubčeka, který ho ztratil, takže se musel vyrábět duplikát. Tomu jsem schopen zabránit. Zaorálek dobře zná legendy, které klenoty provázejí, a tvrdí, že pro něj bylo přijetí klíče velmi významnou chvílí.

Přísně střežený malíř koruny

Ve dvacátém století se obyčejní lidé dostali ke koruně devětkrát a vždy si na ni museli vystát dlouhé fronty. Bylo to u příležitosti velkých výstav nebo důležitých výročí.Skutečně velké štěstí měl ten, kdo si na ni v bílých rukavicích sáhl - většinou pak na ten pocit nikdy nezapomněl.O obrovském významu pokladu dobře vypovídá dávné vzpomínání malíře Josefa Scheiwla, přítele Jana Nerudy. Ten dostal roku 1857 čestný úkol - poprvé v historii klenoty namalovat.

"Musel jsem si vzít slavnostní úbor a bílé rukavice, vybavoval si po letech.Nejprve kráčel špalírem vojska v průvodu hodnostářů a zvony Svatovítského chrámu slavnostně vyzváněly. Vojáci vzdávali čest, když kardinál Schwarzenberg nesl svatováclavskou korunu na červeném polštáři Vladislavským sálem do staré sněmovní síně.V průvodu šlo i sedm českých pánů, z nichž každý střežil jeden klíč od železných dveří vedoucích do tajemné síně. Tam byly - a dodnes jsou - klenoty uschovány.

Po sepsání protokolu mohl začít čtyřiadvacetiletý Scheiwl malovat. Venku slyšel přecházet stráž, v tichu místnosti sledovala komise každý jeho pohyb. "Byl jsem v bezprostřední blízkosti svatováclavské koruny, všem tak posvátné. Byla krásná, úchvatná, až oči přecházely. Z toho všeho mi bylo najednou úzko, vyprávěl malíř podle dobového tisku.Každý den v pět hodin odpoledne uložil korunu do zdobeného pouzdra a komise sepsala protokol, že klenoty odevzdal v naprostém pořádku. Největší odměnou za práci prý Scheiwlovi bylo, že se jeho obraz dostal do všech koutů vlasti a Češi se konečně seznámili se svatováclavskou korunou, žezlem a říšským jablkem.

Za rok na vlastní oči

Prezident a premiér. S nimi arcibiskup, předsedové sněmovny a senátu, probošt metropolitní kapituly u Svatého Víta a pražský primátor.Ti všichni se s klíči sejdou v příštím roce.

"Shromáždí se několik výročí - deset let od založení České republiky a pětaosmdesát od vzniku Československa, navíc bude volba prezidenta, vysvětluje důvod Eliška Fučíková, ředitelka Památkové péče Kanceláře prezidenta republiky.S největší pravděpodobností budou korunovační klenoty vystaveny v říjnu 2003 při otevření expozice Příběh Pražského hradu. Součástí výstavy budou sice jen pozlacené kopie, ale první týden by ve vitríně neměly chybět originály.Do té doby si je neprohlédne nikdo. Ani papeži nebo americkému prezidentovi by korunní komoru nikdo neotevřel.

"Pokud je chce vidět státní návštěva, ukážou se jí kopie z hradního depozitáře, říká Fučíková.Proč takové tajnůstkářství?Sám Karel IV. nakázal vystavovat cennosti pouze při výjimečných příležitostech, ale opatrnost má i praktický důvod - kvalitu šperků zaručuje neměnné prostředí ve stroze zařízené gotické místnosti.Na poslední otevírání komory s pokladem z roku 1998 si stále dobře vzpomíná mluvčí prezidenta republiky Ladislav Špaček. "Přišlo všech sedm držitelů klíčů a všichni si byli dobře vědomi výjimečnosti té chvíle. Někteří z nich věděli, že je to jen jednou za život, popisuje.

Velitel Hradní stráže odpovědný za ochranu klenotů ukázal jednomu po druhém, jakým klíčem odemknout který zámek - od prezidentova nahoře až po primátorův nejníž.

"Dveře korunní komory se otevřely a my vystoupali po schodišti k otáři se sedmi stejnými zámky, říká Špaček. "Teprve v něm jsou klenoty uloženy. Kunsthistorici pak jako při každém zpřístupnění přezkoumali na oltáři svatováclavské kaple pravost pokladu a vojáci ho pak ve speciální schránce přenesli do místnosti Staré registratury. Tam je uložili do prosklené skříně.

Dramatické válečné události

V noci 20. září 1938 vyjela z Prahy do Žiliny podivná, dokonale utajená výprava. Průvod aut vyrazil přímo z Hradu. V osobním voze, který ještě před několika lety patřil prezidentu Masarykovy, byla zamčená dubová bedna opatřená pečetěmi prezidenta republiky. Tady je poklad nejcennější - české korunovační klenoty.Operace, která později dostala název KFC (Klenoty fascinující ceny) měla poklad zachránit před rukama nacistů ve speciálních trezorových místnostech. V Žilině přečkaly klenoty přijetí mnichovského diktátu i Benešovu rezignaci. Až potom se vrátily do Prahy.Jak se vrátily, to dodnes není jasné.

Nejprve se předpokládalo, že dal prezident Beneš příkaz k jejich převozu zpět, a pak je odvezl do emigrace, ale 27. června 1939 se ukázalo, že už od října leží v tajném trezoru prezidentovy pracovny na Hradčanech.Jen v tomto jediném případě opustily korunovační klenoty v minulém století Pražský hrad.Z doby druhé světové války se ke klenotům váže jedna zajímavá, ale nepodložená legenda: jak si zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich vyzkoušel českou korunu.Přestože existují fotografie, na kterých si Heydrich klenoty prohlíží, není podle historiků žádný důkaz ani svědectví, které by potvrzovalo nasazení památky na hlavu.Legenda zřejmě vznikla až po smrti protektora jako spojení jeho násilné smrti a pověry, která klenoty obestírá: ten, kdo není z královského rodu a korunu si neoprávněně nasadí, zemře do jednoho roku nepřirozenou smrtí.Naposledy byly klenoty ohroženy po 11. únoru 1944, kdy je K. H. Frank nechal zazdít do románského podzemí Hradu. Po válce ale u soudu přiznal přesné místo a prohlídka potvrdila, že bývalý státní sekretář korunu nepoškodil.

Scénář pro případ tragédie

Opravdu se bez sedmi klíčů ke klenotům nikdo nedostane?V případě velmi vážného ohrožení to neplatí. "Ale nemůžu vám z bezpečnostních důvodů vykládat podrobnosti, brání se Eliška Fučíková.Na přímou otázku ještě odpovídá, že duplikáty nikde na světě neexistují: "Ale máme krizový scénář pro případ velmi vážné situace. V takovém případě by se klenoty podařilo přemístit po několika desítkách minut - to je jediná informace, kterou je ochotna sdělit. Postup otevírání podléhá přísnému utajení.Na začátku jedenadvacátého století kontrolují odborníci dění v korunovační komoře neustále, a to aniž by do ní vešli. Mají totiž k dispozici zabezpečovací zařízení, které zaznamená v místnosti jakýkoli pohyb, a přístroje monitorující změny teploty a vlhkosti.

Držitelé klíčů věří

1. prezident republiky Václav Havel
Klíč má v trezoru na Hradě, přesné místo odmítl tiskový mluvčí Ladislav Špaček upřesnit.

2. předseda vlády Vladimír Špidla
Uložil klíč ve Strakově akademii.

3. pražský arcibiskup, kardinál Miloslav Vlk
Zamkl klíč do trezoru v budově arcibiskupství. Ukázal by ho důležitým hostům, ale jinak trezor neotevírá.

4. předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek
Klíč uchovává v sejfu Poslanecké sněmovny.

5. předseda Senátu Petr Pithart
Klíč od korunní komnaty uschoval v trezoru s číselným kódem v Senátu.

6. probošt metropolitní kapituly Jaroslav Škarvada
Kapitulní trezor s klíčem nikdo neotevře až do října příštího roku, kdy budou klenoty zpřístupněny.

7. pražský primátor Igor Němec
Jeho klíč je v sejfu na radnici spolu s primátorským řetězem a cennými dokumenty o metropoli.

Co patří mezi české korunovační klenoty?

Svatováclavská koruna Karla IV.

Poprvé byla použita v neděli 2. září 1347 při Karlově korunovaci českým králem. Je vysoká devatenáct centimetrů a váží 2358 gramů, zhotovena je z vůbec nelegovaného zlata o ryzosti 21 až 22 karátů.Sestává z vysoké obroučky, přecházející přímo do čtyř velkých trojlistů - lilií. Uvnitř je překřížena dvěma kamárami, s křížkem na vrcholu. Na křížku je nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMI (Zde je trn z koruny Kristovy). Dnes je s korunou spojeno 96 drahokamů a dvacet perel, které z ní dělají unikátní klenot středověkého zlatnictví.Až roku 1999 se ukázalo, že rudý drahokam ve svatováclavské koruně, o němž se předpokládalo, že je největším šperkovým rubínem na světě, není rubín. Odborníci určili pomocí nejmodernějších metod, že je to turmalín. "To neznamená takovou ztrátu, upozorňuje jeden z badatelů Jaroslav Hyršl. "Rubín je sice o něco dražší kámen než turmalín, ale ten náš byl už dříve popsán jako poškozený, jeho hodnota tedy byla spíš historická než účetní.

Královské jablko

Jablko je stejně jako žezlo značně mladšího původu, obě tyto insignie vznikly pravděpodobně ve stejné dílně před polovinou 16. století.Jablko je zhotoveno z osmnáctikarátového zlata a vysoké je 22 centimetrů. Má podobu dvou polokoulí, uprostřed spojených obroučkou zdobenou drahokamy a perlami. Polokoule pokrývají výjevy z Genese a příběhy Davidovy. Jablko ukončuje vysoký zdobený kříž.

Žezlo

Je ze zlata stejné ryzosti jako jablko. Má délku 67 centimetrů a hmotnost 1013 gramů. Zdobí ho čtyři safíry, pět spinelů, jedenašedesát perel a cizelované i emailové ornamenty.

Korunovační klenoty jsou po Pražském hradě národní kulturní památkou číslo 2. Patří k nim ještě pouzdro, poduška pod korunu a korunovační plášť.