Po lokální moci v ČR není poptávka jako kdysi

První obecní komunální volby z listopadu 1990 dělila od těch předchozích svobodných předlouhá pauza dvaapadesáti let. Od sklonku jara 1938 si totiž občan nemohl svobodně vybírat své zástupce do obecního zastupitelstva, a není proto divu, že z tak dlouhé dějinné přervy se lokální politika vzpamatovává podnes.

Lokální politika po roce 1989 ztratila glanc bojovnosti první třetiny dvacátého století. "Ve srovnání s obecními volbami před druhou světovou válkou se zcela změnilo vědomí o tom, co obecní politika znamená. Po lokální moci už není zdaleka tak velká poptávka jako v období do druhé světové války a nezanedbatelnou část voličů už dnes vůbec nezajímá, koho volby vynesou na radnice," míní vedoucí katedry žurnalistiky Masarykovy univerzity v Brně Jiří Pavelka.

1900: Pekelný chechtot vítězův!

Kampaň před obecními volbami z roku 1900 byla z dnešního pohledu neobyčejně tvrdá a žádný z účastníků souboje se předem nechtěl smířit s myšlenkou, že právě k němu bude po volbách směřovat - slovy dobového tisku - "pekelný chechtot vítězův!". "Boj to byl tuhý. Tak tuhý, úporný a houževnatý, že se tajil dech. Byl to boj opravdu bratrovražedný," shrnul průběh předvolebního klání jeden z tehdejších moravských týdeníků. Veřejné denunciace protivníků, výhrůžky, škodolibá nařčení i drobné rvačky se odehrávaly za neutuchajícího zájmu veřejnosti. Ta se přitom voleb mohla zúčastnit jen velmi omezeně.

"Místní periodika neznala v roce 1900 pojmy jako ověřování zpráv ze dvou nezávislých zdrojů nebo etický kodex novináře. Na první pohled se nám tak zdají tehdejší noviny nesmírně svobodomyslné, ve skutečnosti byly hlavně mnohem méně kultivované," přemítá nad takovými zprávami Jiří Pavelka, který obraz obecních voleb v dobovém tisku rád analyzuje jako specifickou součást kulturních dějin české společnosti. "Páni na radnici vychloubají se, co vše vykonali, avšak to jest humbug. Jedinou zásluhu ovšem mají a ta jest, že nám nasekali tři miliony dluhů v obci," zahájily předvolební kampaň v roce 1900 například Ostravsko-přívozské n oviny a přidaly adresný výčet neřestí jednotlivých radních, kteří se chtěli znovu pokusit o posty na radnici. Od konkurenčního německého deníku Ostrauer Zeitung si zato vysloužily políček, že jde jen o "hlas dědků, kteří vychrstli po škopku špíny", ale ve srovnání s dneškem nenásledovaly žádné soudní žaloby.

Zatímco rok 1907 přinesl alespoň pro muže úplné svobodné parlamentní volby, ty obecní zůstaly většině obyvatel až do rozpadu monarchie nepřístupné. Volili jen poplatníci, kteří byli rozděleni podle výše placených daní na tři skupiny. V roce 1900 tak například z takřka 30 tisíc obyvatel Moravské Ostravy získal volební právo jen každý devatenáctý.

1923: Radní v chomoutu

Historie komunálních voleb v minulém století ukazuje, že skutečně svobodné volební právo na obecní úrovni si mohou občané českých zemí užívat jen něco málo přes tři desetiletí - v letech 1919 až 1938 a potom od roku 1990. Nový volební řád z roku 1919 přinesl rovné volební právo přiznané všem osobám, které měly v příslušné obci alespoň tři měsíce trvalé bydliště. Aktivní volební právo příslušelo osobám starším 21 let, pasivní pak od 26 let, přičemž kandidát musel v obci bydlet nejméně jeden rok.

Druhé obecní volby v meziválečném Československu připadly na neděli 16. září 1923. Navzdory tomu, že v březnu téhož roku byl přijat Zákon na ochranu republiky, který do jisté míry svobodu slova omezoval, předvolební kampaň na dravosti neubrala. Skandál na Olomoucku například vyvolala fotografie zveřejněná jen tři dny před volbami v sociálnědemokratickém periodiku Hlas lidu s popiskem: "Kratochvíle klerikálního městského rady a župního starosty Orla Dolanského v Olomouci za světové války. Na obrázku je městský radní Dolanský s chomoutem na krku, zapřažen do vozíku, v němž sedí dámičky oblečené v c. k. důstojnické uniformy!" V předválečném Československu měly obecní volby vysokou účast, což ovšem ovlivňovala i skutečnost, že byly ze zákona povinné. A toho politické strany dokázaly využít.

Moravskoslezský deník, noviny národních demokratů pro Moravu a Slezsko, například přinesl výhrůžné sdělení: "V nedělních volbách do obcí musí se tentokrát bezpodmínečně dostaviti každý volič. Úřady obdržely pokyny, aby řádně neomluvitelnou účast při volbách přísně trestaly peněžitou pokutou od 20 do 500 korun nebo vězením od 24 hodin do 1 měsíce." A neopomněl dodat, že nejlepší formou, jak se postihu vyhnout, je darovat hlas v obecních volbách právě národní demokracii.

1938: Očima pamětníka

Poslední svobodné obecní volby před rokem 1990 proběhly v květnu a v červnu roku 1938 celkem ve třech etapách za výjimečně napjaté mezinárodní politické situace, kterou v Evropě nastolily výhrůžky Adolfa Hitlera. "Davy k volebním urnám ale nepřiváděl jen strach o osud země. Za první republiky každý ctil náležitost ke své obci a byl hrdý na domovské právo. Dnes mají naproti tomu především mladší lidé k domovským obcím přezíravý postoj a komunální volby je vůbec nezajímají," srovnává sedmasedmdesátiletý Zdeněk Myslivec, v roce 1938 kvartán gymnázia.

Ví, o čem mluví. V obecních volbách se tehdy jeho otec ucházel již potřetí o post na ostravské radnici, kde si již stačil vydobýt pozici prvního radního. "Doma se hovořilo o politice každý den a na entuziasmus českých voličů, a zároveň i na předvolební šarvátky s henleinovci, na to jsem po celý život nezapomněl. Zvláště když další svobodné obecní volby přišly až více než po půlstoletí," vzpomíná Zdeněk Myslivec. Někteří historikové nicméně poukazují, že ani obecní volby z roku 1938 nebyly ve srovnání s volbami po roce 1989 úplně svobodné.

"Bylo by ovšem nespravedlivé tvrdit, že to byly volby nesvobodné. Státní orgány se jen snažily za vyhrocené politické situace trochu napomoci silám loajálním k Československé republice," vysvětluje historička Miroslava Nosková ze Slezského ústavu v Opavě. Především v národnostně smíšených oblastech se tu a tam podařilo zákonnými volebními kličkami zabránit nástupu extrémních nacionálních stran na místní radnice.

Kvůli vyhraněnému polskému nacionalismu se například nevolilo v některých obcích na Těšínsku. "Oficiálně byly v těchto obcích volby zrušeny kvůli obavám z epidemie kulhavky a slintavky," vysvětluje Miroslava Nosková.

1954: Ať se čertí v Americe!

Svobodných obecních voleb se po druhé světové válce občané už nedočkali. Tři roky okleštěné demokracie sice přinesly relativně svobodné parlamentní volby v roce 1946, ale obecní zastupitelstva si občan dle své vůle vybrat nemohl. Složení národních výborů bylo v roce 1946 pouze upraveno podle výsledků parlamentních voleb. Podobně tomu bylo i po prvních nesvobodných volbách v květnu roku 1948. Teprve v roce 1954 mohl občan teoreticky znovu ovlivnit složení místních radnic. Ve skutečnosti už k tomu neměl odvahu a pokorně zvolil nadiktované kandidáty jednotné Národní fronty.

Prvních voleb do národních výborů v Ostravě se například v roce 1954 zúčastnilo 98,68 procenta voličů a takřka stejné procento z nich hlasovalo pro 300 navržených kandidátů (z toho 260 dělníků) do Městského národního výboru. "Ať se čertí v Americe, dáme svůj hlas republice," skandoval dav voličů v den voleb před volební místností v areálu Nové hutě Klementa Gottwalda, aby následně všichni dali jednotně svůj hlas kandidátovi do obvodního národního výboru, nositeli Řádu práce soudruhu Holáskovi.

Epilog: Volte Poděbradku!

"Lidstvo potřebuje zápasu, aby to v srdci člověka nevypadalo jako na Sahaře. Rovina, pláň, žádná legrace, písek a velbloudi. Proto lidstvo si vymyslelo obecní volby," poznamenal kdysi spisovatel Jaroslav Hašek v úvodu své povídky Obecní volby, která končí pesimistickým nahlédnutím do předvolební kampaně: "Nevím, jak obecní volby dopadnou, ale právě přišel jeden občan a říkal, že ve městě, když šel na nádraží, lepili nové plakáty, že bývalý ředitel městských důchodů je perverzní individuum a udržuje milostný poměr se sekretářem své politické strany..."

Obecní volby nikdy nebyly jen věcí národní cti a zájmu občanů o obecní politiku, ale vždycky zbylo dost prostoru i na nactiutrhačné výroky, či dokonce na volební byznys. Mezi drobné zprávy Lidových novin o předvolebním boji na Moravě ze září 1923 vpašovali obchodníci i následující jímavý reklamní text, který vtipně využil volební prohibici i český nacionální šovinismus: "Dva dny nucené prohibice připadají na dny voleb, kdy není dovoleno podávati alkoholových nápojů. A proto upozorňujeme na lékařsky tolikráte doporučenou výbornou českou a zdravou stolní vodu Poděbradku, která jest s to udržeti jasnou mysl. Chcete-li jako řádní občané ČSR správně volit, volte jen Poděbradku!"

IVAN MOTÝL

obsah | Česká republika