Případ tajného agenta Korába

Studium archivů komunistické Státní bezpečnosti přináší nová překvapení. Jedním z nich je zjištění, že významný český arabista a afrikanista Luboš Kropáček spolupracoval v letech 1961-1989 s tajnou policií. Čtenář má možnost srovnat, jak se případ jeví skrze archivní dokumenty a jak se na celou věc dnes dívá sám Luboš Kropáček.

Renomovaný odborník, který měl za minulého režimu problémy. To je obraz Luboše Kropáčka (*1939), jak jej lze vyčíst z biografických příruček. V letech 1959-1964 studoval anglistiku a arabistiku a poté postgraduálně afrikanistiku na pražské filozofické fakultě. V roce 1968 se zúčastnil známé studentské expedice do Lambaréné.

V roce 1974 byl nucen odejít z FF UK, kde působil jako odborný asistent. V době normalizace se živil překlady a tlumočením, v roce 1990 se vrátil na fakultu, o dva roky později se habilitoval, v roce 2001 byl jmenován profesorem. Publikoval celou řadu významných prací: arabsko-českým a svahilsko-českým slovníkem počínaje a knihami o islámu a současném Blízkém východě konče.

Obraz Luboše Kropáčka, který se dá vyčíst z dochované části jeho svazku, je poněkud barvitější. Nechme hovořit fakta.

Verbovka

Proč se právě Luboš Kropáček dostal do hledáčku StB, není ze zachovaných dokumentů zcela zřejmé. Po maturitě na střední ekonomické škole pro mezinárodní vztahy nebyl v roce 1957 přijat - zřejmě z kádrových důvodů - na právnickou fakultu. Dva roky pracoval v podniku zahraničního obchodu Pragoexport jako cizojazyčný korespondent a referent a v roce 1959 byl přijat na filozofickou fakultu. Od roku 1960 si přivydělával na studie jako tlumočník zahraničních turistů.

Zverbování provedli podpraporčík Kořínek a nadporučík Zahrádka z krajské správy ministerstva vnitra v Praze 30. března 1961. Během tříhodinového rozhovoru se zajímali zejména o Kropáčkovy spolužáky a cizince, kterým tlumočil. Na konci setkání napsal Kropáček vlastnoručně slib mlčenlivosti a podle záznamu provedeném Kořínkem "neměl námitek proti spolupráci".

Detaily spolupráce informátora s krycím jménem Luboš se nezachovaly. Jasné je pouze to, že podával informace o spolužácích, zahraničních studentech a cizincích. Se svým řídícím důstojníkem se setkával pravidelně dvakrát měsíčně vesměs v propůjčeném bytě. O charakteru zpráv lze usuzovat pouze z toho, jak je hodnotila StB: "zprávy jsou dobré, i když dosud postrádají bližších podrobností" (srpen 1962), je "neprůbojné povahy" a "málo iniciativní", z jeho zpráv "nevznikla žádná samostatná akce ani nebyla provedena realisace či profylakse" (září 1964).

Svazek zachycuje jediný případ, kdy Kropáčkova informace mohla někoho poškodit: "Na podkladě jeho charakteristiky Jaromíra Máši, studenta filosofické fakulty, byl s Mášou proveden pohovor k jeho činnosti psaní malých filosofických spisků protimarxistického obsahu..." (1966). Spoluprací s StB získal Kropáček možnost cestovat bez problémů pracovně i soukromě do "kapitalistických" a rozvojových zemí. "Několikrát mu jako odměna byly vyřízeny urychleně a přednostně soukromé cesty do zahraničí..."

Ve druhé polovině 60. let ztrácí StB o spolupráci zájem. Kropáčkův svazek je již na konci roku 1964 předán na první správu ministerstva vnitra (tedy rozvědku), ta jej však nekontaktuje ani během ročního studijního pobytu v Egyptě v roce 1967, ani během devítiměsíční cesty do Lambaréné v roce následujícím.

Náš člověk v Jeruzalémě

K opětnému navázání spolupráce dochází teprve na konci roku 1971. Kropáček dostává nové krycí jméno Koráb a nového řídícího důstojníka majora Oldřicha Doubka. Ten má nejprve o jeho využitelnosti velké pochyby: "Z prvního dojmu, který Koráb na mě udělal, nevěřím, že by z něho mohl být dobrý agent. V chování je příliš ohleduplný, působí dojmem ustrašeného člověka. I z rozhovoru vychází najevo, že nemáme velkou naději si od něj mnoho slibovat."

Přesto se již o necelé tři měsíce později objevuje myšlenka vyslat Korába na průzkum do Izraele. Tentýž Doubek píše, že dospěl k závěru, že "půjde o velmi dobrý typ na podstav do izraelských vědeckých kruhů". Sám Kropáček si podle jeho memoranda "vzhledem ke své vědecké činnosti položil pouze jednu podmínku, a to, že spolupráce přinese obapolný užitek, že není schopen provádět klasickou špionáž jako fotografování vojenských objektů, neb opatřování podobných dokumentů".

Kropáčka přebírá nový důstojník major Domkář (krycí jméno Františka Dlaska) a po instruktáži je Koráb skutečně v prosinci 1972 vyslán do Izraele, kde navazuje řadu kontaktů v místních univerzitních kruzích. StB jeho třítýdenní pobyt hodnotila jako úspěšný, zejména proto, že získal materiály potřebné k provádění "aktivních opatření" (rozuměj dezinformačních akcí).

Aby prohloubil navázané kontakty, byl Koráb v polovině roku 1973 vyslán na náklady první správy na mezinárodní orientalistický kongres do Paříže, rozvědné úkoly ovšem plnil také během několika cest do arabských zemí, kam vyjížděl jako tlumočník odborových delegací.

Rozvědka si jeho spolupráci pochvalovala: "V tomto období došlo ke kvalitnímu zlepšení jeho činnosti a předávání zpráv z hlediska potřeb čs. rozvědky. Koráb aktivně spolupracoval při úkolování a instruktážích."

Navzdory svým vztahům s StB nebyla Luboši Kropáčkovi v roce 1974 prodloužena smlouva na filozofické fakultě. Uplatnění našel jako tlumočník, brzy tlumočil nejvyšším představitelům státu - včetně Gustáva Husáka - při jejich cestách do arabských zemí (později tlumočil i polistopadové politické reprezentaci včetně Václava Havla).

Pro rozvědku vypracovával záznamy o jednáních a charakteristiky osob, s nimiž se setkal. Dostupné záznamy ukazují, že tyto charakteristiky byly značně povrchní. Například jistého iráckého politika charakterizoval v roce 1974 těmito slovy: "Snaživý, obětavý, ale organizačně méně schopný. Zdůrazňuje stále vymoženosti irácké revoluce a pokrokové přeměny v zemi."

Na konci roku 1981 byl Kropáčkův svazek, který má celkem 1309 stran, uložen do archivu, protože tlumočení oficiálním delegacím podstatně narušila "možnosti jeho využití po linii zaměření čs. rozvědky". Součástí návrhu na uložení svazku do archivu je také komplexní hodnocení spolupráce, které relativizuje předchozí ocenění. Navzdory 199 uskutečněným schůzkám "nebylo dosaženo výraznějšího operativního pokroku při jeho řízení.... TS (tajný spolupracovník) byl spíše pasivním sběratelem poznatků, než aby byl veden k jejich rozšiřování a prohlubování... došlo s největší pravděpodobností k přecenění jeho skutečných možností."

Již v březnu 1983 však Luboše Kropáčka registrovala II. správa FMV (kontrarozvědka), tentokrát pod krycími jmény Amman a Zeman. Příslušný svazek byl 6. prosince 1989 zničen, takže o charakteru spolupráce neexistuje žádný písemný doklad (pokud se nedochoval v jiných svazcích). Podle slov Luboše Kropáčka samého (viz rozhovor) překládal pro StB za běžných podmínek texty z arabštiny.

Závěr?

Zaplatil Luboš Kropáček za možnost věnovat se svému oboru příliš vysokou daň? Byl spolutvůrcem, nebo obětí tehdejšího systému? Naším úkolem není soudit. Ocenit je však třeba to, že se ke své spolupráci a jejím motivům veřejně vyjádřil, a tím přispěl k lepšímu poznání toho, jak fungovala tehdejší tajná služba. Doufejme, že jeho příklad bude následován dalšími.