Krčmaňská aféra je znovu otevřena

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu otevřel po více než pětapadesáti letech krčmaňskou aféru, případ dopisových bomb, které v září roku 1947 dostali tři nekomunističtí členové tehdejší československé vlády. Balíčky s výbušninou obdrželi národní socialisté - místopředseda vlády Petr Zenkl a ministr spravedlnosti Prokop Drtina - a také ministr zahraničí Jan Masaryk, který byl nestraník.

Vyšetřovatelé nyní zkoumají druhou fázi případu z doby po únorovém puči, kdy se kauzy chopily již zcela prokomunistické úřady. Ty začaly stíhat státního zástupce, který vedl vyšetřování do té doby, policisty a svědky. Za nelidských podmínek a bez řádných soudů je režim držel roky za mřížemi. Původní podrobné vyšetřování totiž odhalilo, že stopy vedou ke skupině radikálních komunistů z Olomoucka.

Pekelné stroje v roce 1947 naštěstí nikoho nezranily, celá věc byla připravena amatérsky. V případě Masaryka zadržela policie balíček ještě na poště. Pokus o atentát přišel v době ostrého politického boje mezi demokraty a komunisty a podle historiků měl vyvolat poprask, vzbudit strach a přinutit KSČ k rozhodujícímu kroku v boji o vládu. Krčmaňská aféra tak jen o pár měsíců předznamenala komunistické převzetí moci.

Zůstal jen jeden podezřelý

Předúnorové vyšetřování dopisových bomb po několika tahanicích nakonec převzalo ministerstvo spravedlnosti v čele s národním socialistou Prokopem Drtinou. Po únoru 1948 pak veškeré pátrání režírovala již Státní bezpečnost, která se snažila prokázat, že dopisové atentáty zosnovali sami národní socialisté tak, aby podezření padlo na komunisty. To se však StB nikdy nepodařilo, i když při vyšetřování využívala všech svých nechvalně známých metod.

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) začal zjišťovat, jakou roli měli v celém případu komunističtí vyšetřovatelé a prokurátoři po únoru 1948. "Vše je zatím ve stadiu prověřování, kdy shromažďujeme materiály. Jde ale už jen o jednu žijící osobu, která má s touto kauzou co dočinění. Je to prokurátor z tehdejší generální prokuratury. Pokud by se prokázalo porušení zákona, jednalo by se o zneužívání pravomoci veřejného činitele se zvlášť závažnými následky," potvrdil mluvčí úřadu Jan Srb.

Vazba byla strašná

Pekelné stroje pro ministry, označené jako dárkové balíčky s parfémy, někdo poslal 9. září 1947 z pošty v Praze. Vyšetřování komunisty ovládaného ministerstva vnitra nejprve prověřovalo takzvanou pražskou stopu vedoucí k prodejcům či výrobcům podobných krabiček, ale nemělo žádný úspěch. V tu dobu přišel za tajemníkem národních socialistů v Olomouci Františkem Kolavou rolník z obce Krčmaň u Olomouce Ladislav Loveček, že v dílně krčmaňského truhláře Jana Kopky viděl krabičky, jejichž fotky byly v novinách. Národní socialisté pak u soudu v Olomouci podali trestní oznámení a kauzu dostal státní zástupce František Doležel z Prostějova.

Velmi pečlivě vedené vyšetřování odhalilo podezřelé výrobce a organizátory atentátu, což byli lidé spojení s KSČ. Olomoucký komunistický poslanec Jura Sosnar musel dokonce rezignovat, když navíc na krajském sekretariátu KSČ v Olomouci vyšetřovatelé objevili tajné skladiště zbraní z války. Po únoru se však situace radikálně změnila. Již 27. února 1948 přijela do Olomouce komise StB a postupně zatkla státního zástupce Doležela, tajemníka Kolavu, Ludvíka Reimana, tajemníka vysokého funkcionáře národních socialistů Vladimíra Krajiny, rolníka Lovečka a další lidi. Řadu z nich držela roky za otřesných podmínek a bez soudů ve vazbě.

V roce 1954 například náčelník zdravotní služby pankrácké nemocnice ve zprávě o Doleželovi, kterou adresoval okresnímu prokurátorovi v Praze, napsal: "Byl k nám dodán z psychiatrického oddělení ústavu v Bohnicích ve stavu velmi sešlém a téměř beznadějném. Veškerou tekutou nebo tuhou potravu odmítá a nucenou potravu okamžitě zvrací. Je netečný, na otázky neodpovídá, je spavý, má čtyřicet kilogramů a je na kost vyhublý. Jeho stav se zkomplikoval růží obličeje. Sešlost pokračuje, stav se rychle zhoršuje a hrozí, že během jednoho až dvou týdnů zemře." Bývalý státní zástupce František Doležel vězení nakonec přežil a se zlomeným zdravím zemřel v roce 1972 v Prostějově.

Se zákony zacházeli komunisté svévolně

Dokumentarista ÚDV Prokop Tomek tvrdí, že vyšetřování, které v případě krčmaňské aféry vedla StB, poměrně spolehlivě prokazuje, jak zlovolně tehdy komunisté manipulovali se zákony. "Tehdy se dost věřilo v třídní justici. Existují dokumenty, které prokazují svévolné zacházení s právem," říká Tomek. V tajném přípisu z ledna roku 1951 se například ministerstvo spravedlnosti dotazuje na případ Krčmaň ústředního výboru KSČ, co dál. "Prosím, abyste o věci laskavě informoval ústřední sekretariát strany a sdělil nám jeho stanovisko k navrhovanému řešení," napsalo ministerstvo Ferdinandu Bourovi z ÚV KSČ.

Tajný dokument dále uvádí, že po poradách s vedoucími soudruhy z StB bylo vyšetřování zastaveno. Ministerstvo spravedlnosti přesto nechalo ve vazbě bývalého státního zástupce Doležela a další dva lidi. "Považujeme za politicky nevhodné, když státní bezpečnost neodhalila pravé pachatele provokačního atentátu, rozviřovat celou věc před veřejností. Na Doležela proto hodláme podat obžalobu pro zneužití úřední moci a provést tajné líčení. Pokud jde o ostatní osoby, hodláme provést šetření o tom, jak se zapojily do pracovního úsilí našeho lidu, jaký je jejich poměr k lidově demokratickému zřízení a podle výsledku rozhodnout," navrhlo třídní postup ministerstvo.

Z devíti původně zatčených, obviněných nebo jinak postižených osob, které byly s komunistickým vyšetřováním dopisových bomb spojeny, byli nakonec odsouzeni tři lidé.

Jung je stíhán dodnes

V některých případech jsou však aktéři krčmaňského případu dokonce formálně stíháni dodnes. Jde například o bývalého správce olomoucké vazební věznice Josefa Junka, který zemřel bez jakékoliv rehabilitace. Státní zastupitelství v Praze ho v srpnu roku 1948 obžalovalo ze zneužití úřední moci. StB tvrdila, že od listopadu 1947 do 21. února 1948 ve vazbě šikanoval komunisty podezřelé z přípravy atentátu. Nechával jim prý na celách přes noc svítit světlo, zakázal jim četbu, vycházky a omezil jim i balíčky a návštěvy. Obžaloba tvrdí, že to dělal mimo jiné na příkaz státního zástupce Františka Doležela, který pro Drtinovo ministerstvo řídil původní vyšetřování celé aféry. "Nejsem vinen. Nebylo proti mně konáno přípravné vyšetřování a byl jsem vyslýchán toliko jako svědek. Nebyla mi dána příležitost, abych poznal vše, co proti mně svědčí, a mohl to vyvrátit," hájil se v jednom z dopisů adresovaných soudu Junk. Řádného procesu se však nikdy nedočkal.

O rok později dostal výpověď a hledal si práci. "Při vyplnění kádrového dotazníku jsem musel přiznat, že jsem obžalovaný, a tak mě téměř všude odmítli. Krčmaňským případem jsem byl poznamenán také při přijímání mých synů na studia i při vyměření starobního důchodu," pokoušel se Josef Junk o rehabilitaci na ministerstvu spravedlnosti i v dubnu 1968. Až na konci roku 1991 na žádost příbuzných Krajský soud v Ostravě potvrdil, že propuštění Josefa Junka z funkce vrchního tajemníka olomoucké věznice z konce čtyřicátých let bylo neplatné. "Bylo provedeno pod tlakem politické perzekuce a v rozporu s obecně uznávanými lidskými právy a svobodami," rozhodl soud. Zastavení trestního stíhání a stažení obžaloby se však Junk ani po smrti oficiálně nedočkal.

Jeho syn Ivan Junk, který dodnes žije v Olomouci, na to vzpomíná: "Když otce vyhodili ze zaměstnání, nebyl skoro pět let nikde zaměstnán. Nechtěli ho vzít, protože to byl podle papírů nepřítel dělnické třídy. Žili jsme tehdy z tisíce korun měsíčně, doma jsme šili bačkory a stloukali rámečky. Museli jsme hodně věcí prodat, abychom vůbec přežili." Těsně před tím, než se Ivan Junk hlásil na vysokou školu, ho vyslýchala StB. "Ptali se mě, jak hledím na případ Krčmaň, a já jsme jim řekl, že nesouhlasím s tím, že můj otec, který byl vždy poctivý, byl poškozen," dodal Ivan Junk.

Byli za bombami Sověti?

Některé prameny dokonce uvádějí, že za pekelnými stroji, které v roce 1947 dostali nekomunističtí ministři, stojí jedna ze skupin sovětské NKVD. Bývalý důstojník rozvědky na československém ministerstvu vnitra František August, který přeběhl na Západ, o tom ve své knize Ve znamení temna, vydané loni, píše: "Lze se domnívat, že podnět k atentátu byl sovětského původu, avšak jeho provedení ponechala MGB svým agentům československého původu. Může to naznačovat, že Stalin si nebyl v době atentátu ještě jist, zda se mu při konečném střetnutí podaří v zemi nastolit konečnou vládu a MGB si zřejmě chtěla ponechat v případě sovětské porážky čistou ústupovou cestu."

Také historik Karel Pacner v doplněném vydání své knihy Osudové okamžiky, rovněž z loňského roku, s odvoláním na pozdějšího ministra vnitra Josefa Pavla a historika Karla Kaplana uvádí: "Pavel se domníval, že atentát připravila skupina sovětské NKVD. Diletantismus, s jakým akci uskutečnila, naznačuje, že skutečným cílem nebyla smrt adresátů, nýbrž vyvolání strachu." Dalším cílem bylo rovněž vyhrotit politické rozpory v zemi a přinutit komunisty k rozhodujícímu střetnutí. "I když Gottwald a Nosek připisovali tento záměr ostatním stranám, není vyloučeno, že jeho autory byli opravdu důstojníci sovětské tajné služby," uzavírá Pacner.

Dokumentarista ÚDV Prokop Tomek však na žádné spojení se Sověty nenarazil. "Z toho, co jsem viděl, nic takového nevyplývá. Za atentátem podle všeho stála izolovaná skupina komunistů z Olomoucka. Kdyby byl dán pokyn z Moskvy, myslím, že by se to svěřilo odborníkům na jiné úrovni, kteří měli zkušenosti, nikoliv amatérům," míní Tomek. Jednou z posledních záhad krčmaňského případu je také nevyjasněná smrt truhláře, který krabičky pro výbušniny vyrobil. Zemřel při neobjasněné autonehodě v roce 1958...

MICHAL ŠVERDÍK

obsah | Česká republika