Náhradit se mají křivdy i v době holocaustu

Na vypořádání a zmírnění majetkových křivd mají v ČR nárok i lidé, kteří o majetek přišli v období od 29. září 1938 do 8. května 1945 a kteří, ač byli uznáni za loajální k ČSR, nebyli po válce odškodnění. Tento zásadní přelomový nález vydal v úterý senát Ústavního soudu (ÚS) v Brně s tím, že i tyto válečné roky je nutné považovat za rozhodné období a lidé, kteří v době holocaustu přišli o majetek, mají právo na jeho vrácení nebo odškodnění. ÚS vyhověl ústavní stížnosti dědiců po Idě a Leopoldu Fischerových, kteří přišli o majetek v roce 1942. ÚS současně zrušil rozhodnutí Pozemkového úřadu v Benešově a Městského soudu v Praze, které rozhodly, že dědicové na restituci nemají nárok.

"Je nepochybné, že dědici po Idě a Leopoldu Fischerových prokázali, že jejich rodiče nespolupracovali s říší v době okupace a že jejich majetek nepodléhá konfiskaci podle dekretů prezidenta Beneše. Majetkový nárok tak vzniká tomu, kdo o majetek v době okupace přišel, měl nárok na jeho vrácení a stát mu ho nevrátil nebo mu nevyplatil odškodnění," řekl soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Klokočka. ÚS rozhodoval na základě ústavní stížností Václava Kocury a Kamily Kumpánové, kteří jako oprávnění dědici požadovali vrácení pozemků v obci Chotýšany na Benešovsku. Pozemkový úřad a soud v Praze jejich nároky zamítly s tím, že Fischerovi přišli o majetek v roce 1942, když utekli před nacisty a jejich majetek byl převeden do Vystěhovaleckého fondu.

Stát odškodnění přiznal, ale nevyplatil

"Po roce 1948 v rámci dědického vypořádání požádali potomci o vrácení majetku. Civilní soud v roce 1951 rozhodl, že majetek byl zabrán neprávem, ale není ho možné vrátit. Místo toho přiznal dědicům právo na odškodnění ve výši 87 992,60 Kč. Krajský soud v Praze pak rozhodl, že je třeba ještě prošetřit, zda se nejedná o zemědělský majetek," upřesnil JUDr. Klokočka.

Lidový soud v Praze pak v roce 1953 rozhodl, že potomci skutečně mají právo na odškodnění ve výši, jak určil soud již v roce 1951. Mezi tím byl majetek bez zápisu do knihy vlastnictví zabrán státem a převeden do majetku obce Chotýšany, aniž by stát přiznané finanční odškodnění vyplatil. Případ se tedy vrátí zpět k Pozemkovému úřadu v Benešově, který se bude muset znovu zabývat způsobem zabrání majetku a zjistit, zda došlo k nějakému vypořádání podle rozsudku Lidového soudu v Praze. V případě, že úřad a posléze i Městský soudu v Praze zjistí, že k nápravě křivdy nedošlo, bude muset vydat nové rozhodnutí a buď potomkům vrátit majetek, nebo vyplatit přiměřenou náhradu.