Neumannová: Umístění ve Světovém poháru je věc cti

S úsměvem na tváři vstoupila do letištní haly. Mohla si říct -povedlo se, podruhé v životě jsem skončila celkově druhá v seriálu Světového poháru, výš jsem nikdy nebyla. Nakonec to Kateřina Neumannová (32) včera i řekla, ale v myšlenkách už se viděla na Zádově, kde rodiče od čtvrtka hlídali její dcerku Lucii.

Po středečním sprintu V Goteborgu, kde jste nezávodila, vás ve Světovém poháru odsunula na třetí místo Finka Kuitunenová. Jak jste to brala?

Určitě ne nějak dramaticky, ale přece jen mě to trochu zamrzelo. Říkala jsem si, že tam sebere pár bodí-ků, a ona si klidně dojede třetí. Přitom si myslím, že celkově jsem lepší, i když ona právě ve sprintech posbírala dost bodů.

Věřila jste, zeji ve Falunu ještě můžete předstihnout?

Moc ne. S mojí formou už to zrovna ideální nebylo, jenže pak se to ve Falunu nějak semlelo, pole se promíchalo a mě to vyplivlo na druhé místo, no. (směje se)

Vy jste ale ještě těsně před cílem nemohla vědět, kde za vámi Kuitunenová je...

To je pravda, to jsem nevěděla. Prostě jsem jela o co nejlepší umístění. A taky kvůli penězům! (rozesměje se) Kvůli všemu. Každé místečko mohlo rozhodnout.

Zmínila jste peníze - jaká je odměna za druhé místo v závodě Světového poháru?

Po zdanění osm a půl tisíce švýcarských franků. Ta částka se potom musí dodanit tady v Cechách.

A za celkové umístění?

To je o cti a slávě. Potom už je na firmách, jejichž lyže a boty používáte, jestli to nějak ocení. Možná něco od Madshusu dostanu, ještě jsem se do těch papírů nepodívala.

V roce 2002, kdy jste ve Světovém poháru skončila rovněž druhá, jste řekla, že takové umístění celkem nikoho nezajímá. Změnila jste názor?

Je pravda, že historie si pamatuje jenom vítěze, umístění od druhé příčky už tak důležitá nejsou. Ale letos jsem se konečně stala mistryní světa, takže tuhle sezónu řadím ještě o maličko výš.

Mrzí vás možná, že jezdíte stabilně už tolik sezón, ale při vašich šancích se vždycky našla nějaká soupeřka, která byla ve Světovém poháru ještě lepší?

To je těžké. K celkovému vítězství jsem možná měla blíž v olympijské sezóně, ale po Salt Lake City se mi nevyhnula smůla. Jeden závod mi nevyšel s mazáním a to mě připravilo o možnost usilovat o celkové prvenství až do posledního závodu. Samozřejmě - vyhrát Světový pohár je něco úžasného, musíte mít formu od listopadu do března, ale pro mě jsou větší prožitky spojené s medailí na olympiádě nebo na mistrovství světa. Když se takový závod povede, všechno napětí a stres z vás naráz spadne, emoce jsou mnohem větší. Světový pohár bývá málokdy dramatický až do posledního momentu.

Můžete tedy srovnat letošní druhé místo v seriálu s tím před třemi lety?

Myslím, že letos to bylo v tvrdší konkurenci, možná perněji vybojované. Tehdy, v olympijské sezóně, se ještě jezdily sprinty, které mi vyhovovaly, osmnáct set metrů bruslením. Dva nebo tři jsem vyhrála a získala za to docela dost bodů. Teď to bylo těžší, vždyť sprinty už nejezdím. Klasický sprint neumím, a v bruslení se trať zkrátila o polovinu, na což nemám rychlostní parametry. A taky nechci být pořád z domova, třeba teď by to znamenalo tři týdny v kuse na severu bez možnosti vrátit se domů za Lucoušem.

Vaší dceři budou dva roky -prozradíte, co už umí?

Každé ráno v šest dvacet vstane a řekne - mámo, vstávat! Umí toho docela hodně, má svůj názor a začíná se úžasně rozpovídávat, takže je mi líto každého dne, kdy s ní nejsem. I když - někdy je na zabití! (směje se)

Ještě k Falunu - jak moc se vám chtělo závodit?

Docela jo, protože tam byla krásná zima a měla jsem z lyžování radost. A moje okolí o Světovém poháru dost mluvilo, což mě i přes konec sezóny trochu motivovalo. Ale abych řekla úplnou pravdu - po Lahti, kde se jelo před dvěma týdny, se oteplilo a na mě padla jarní únava. Najednou se mi nechtělo vůbec nic, ani trénovat, ani cestovat, prostě nic. Několik dní jsem se musela přemáhat, naštěstí to včas skončilo.

Už jste stačila druhé místo v celkovém účtu seriálu oslavit?

Nestačila, nebylo s kým. Jednak jsme s trenérem Standou Friihau-fem odjížděli z Falunu už v šesl ráno, a jednak s těmi lidmi, se kterými trávím celou sezónu, nemusím oslavovat. To si nechávám na doma. Určitě bude několik mejdanů s různými partami, ještě si to užiju.

A co váš švédský servisman Ulf Olsson? Ani s ním nebudete oslavovat?

Toho chceme pozvat na mejdan do Čech. Taky proto, abychom se s ním domluvili, co dál.

Takže spolupráce bude pokračovat?

Jsme domluveni, ještě na něj musíme sehnat peníze. Myslím ale, že se to vcelku vyplatilo. Nepromaza-la jsem jediný závod, hodně se ulehčilo Standovi. Třeba i proto, že dřív jsme jezdili s obrovskými vaky s množstvím lyží, teď, jak vidíte, jedeme jako turisté se dvěma páry v pytli. Standa jim říká krizov-ky, kdyby se náhodou něco přihodilo.

Co vás čeká v nejbližších dnech?

S Lucoušem musíme do zoo, v květnu chceme otevřít penzion na Zádově, což bychom mohli spojit s oslavou zlaté medaile z mistrovství světa. Zase mejdan.

A co spojit s tím i druhé narozeniny vaší dcery?

Má je až v červenci. To si uděláme další mejdan!

VÁCLAV CIBULA

obsah | Česká republika