Mozky odcházejí, Česko to brzy pocítí

Česká věda má ve světě stále zvuk, ale jinak mele z posledního. Předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová věří, že EU donutí vládu změnit její vztah k pokroku.

Dejme tomu, že jsem byznysmen z USA, který chce v Česku investovat do vědy a výzkumu. Čím mne přesvědčíte, že to má smysl? Máme se vůbec ve vědě čím pochlubit?

Pochlubit nepochlubit. Na to se těžko odpovídá. Neumím dávat zjednodušené odpovědi, ale zkusím to. V některých oborech jsme na evropské, dokonce na světové úrovni. V jiných jsme stále pozadu. Máme například výbornou matematiku, fyziku a dobří jsme překvapivě i v klinické medicíně. Vynikající je i imunologie. Stydět se nemusíme ani za výsledky bioekologie. Zaostáváme naopak v biologii a biomedicíně.

Podporuje vůbec česká vláda vědu? Soudě podle toho, kolik na ni dává peněz, rozvoj vědy a výzkumu ji nezajímá.

Pokud bych měla dát na to, co vláda o významu vědy říká, tak k ní má neobyčejně dobrý vztah. Často slýcháme, že věda je pro kabinet prioritou. Ale soudě podle množství peněz, které kabinet na vědu dává, tak se jeho podpora téměř neprojevuje. Příští rok je to 0,58 procenta hrubého domácího produktu, což je asi čtrnáct miliard korun.

Proč tak málo?

Na vztahu k vědě a výzkumu je názorně vidět rozdíl mezi pouhým politikem a státníkem. Státník investuje hlavně do vzdělání a výzkumu. Třeba Finsko. Rovněž jeho ekonomika na tom byla jeden čas velmi špatně. Přesto, anebo snad právě proto investovalo do škol a vědy značné prostředky. A vyplatilo se mu to. Ta země teď prosperuje. Dnes dává na vědu asi čtyřnásobek toho, co Česko.

Dolar vložený do výzkumu se vrátí desetkrát

Vláda zaplatila 50 miliard za jinak vynikající letouny L-159, ale nyní zjistila, že armáda nepotřebuje 72 letounů, nýbrž jen osmnáct. Z toho musíte být asi na mrtvici, ne?

Plýtvá se v každé společnosti. Pokud cenu těch letadel srovnám s penězi, které jdou do výzkumu a školství, tak není vůbec o čem mluvit.

A kam byste dala - dejme tomu těch pětatřicet miliard, které jsme zaplatili za přebytečných třiapadesát letadel?

To jsou báječné peníze. Založila bych za ně tři čtyři naprosto světové ústavy, pro něž bych najala ty nejlepší odborníky z ciziny, kteří by si v Česku vybrali týmy a stali by se tahouny těchto týmů. Ne že bychom neměli vlastní osobnosti, ale jsou už trochu sedření a přestávají mít potřebný rozhled. I proto, že k tomu nemají prostředky. Těm pozvaným špičkovým odborníkům bych řekla: "Vytvořte v Česku báječné ústavy ať už na vysokých školách, Akademii věd nebo jen tak na zelené louce. Chci, abyste tam měli spoustu mladých lidí. Přilákejte je zpět ze zahraničí, kam odešli za lepšími podmínkami."

Jak byste "rozmnožila" těch třicet pět miliard?

Každý dolar vložený do základního výzkumu se vrátí desetkrát. To je nesčíslněkrát ověřený fakt.

Co se stane, pokud se vztah vlády k výzkumu a vědě nezmění? Stane se z Česka - když to poněkud přeženu - Uganda či Burundi? Budeme jen dovážet a spotřebovávat a nic produkovat? Nic nenabízet?

Za komunistů se říkalo: Na Portugalsko nemáme a Čad před sebe nepustíme! Tak to dnes nestojí. Neříkám, že se nic neděje, že je vše v pořádku. Naopak - není! Peněz je zoufale málo, a tak se alespoň snažíme udržet ty nejlepší výzkumné skupiny. Například výzkumná centra při ministerstvu školství jsou placená velmi nadstandardně. A je to jen dobře: za nejlepší kusy se všude na světě platí nadstandardně! Jiné - stejně výborné kusy - už bohužel tak dobře neplatíme. Pokud to tak bude dál, přestanou být výbornými. Zanedlouho vstoupíme do Evropské unie a nebudeme mít peníze, abychom do Česka přitáhli vědce. Ale většina ostatních jich má dost na to, aby k sobě přetáhli naše vědce. To je problém, který mne opravdu velmi trápí.

Jen z nadšení věda nevyžije

Proč vám tolik záleží na "vědecké mládeži"?

Právě teď se totiž sestavují střednědobé výhledy financování vědy, které mladým lidem napovídají, zda vědu a výzkum mají vůbec začít dělat či se do nich opět vrátit. Už mne rozčilují fráze o nadšení. O tom, že "když je někdo nadšený pro vědu, tak ji bude dělat za jakýchkoliv podmínek". Ta doba, kdy se lidé ve vědě vrhali do všeho s nadšením, je dávno pryč. Když například šikovní mladí lidé s předpoklady pro vědeckou práci uvidí spolužáky, kteří to umějí s počítačem stejně jako oni, umějí i řeči, ale nemají už talent pro vědu... a přesto mají čtyř, pěti i šestinásobky platu vědců, tak se té vědě asi budou hledět zdaleka vyhnout.

Vyčítají vám, že nejste dost energická na boj o přežití české vědy a výzkumu? Prý byste měla být mnohem tvrdší.

To, že si zavolám pár novinářů a oslním je zjednodušujícími hesly, nepovažuji za seriózní boj o českou vědu. Ale bojovat se dá s vlivnými lidmi o více peněz na vědu. Přesvědčovat je, aby pochopili, na co ty peníze potřebujeme. Vědci nejsou v pozici vysokoškolských profesorů, natož lékařů, aby řekli: "My půjdeme stávkovat!" Protože ono by to nikoho z míry ani nevyvedlo. Nikoho třeba nezajímá, jestli teď někdo stojí u nějakého laboratorního stolu a pracuje na důležitém výzkumu, nebo zda ho i s jeho přístroji vyhodili na ulici. Pan profesor Wichterle svého času říkával, že kdyby všichni vědci odešli zametat ulice, budou města sice okamžitě čistší, jenomže za deset let by tuto zemi stihla tragédie. Já si nemyslím, že málo bojuji. Volím spíše cestu přesvědčování, než abych si vzala buben a bubnovala na nároží. Možná ale, že i ten buben bude zapotřebí.

Jinými slovy říkáte, že česká věda si sice nestojí špatně, ale její vyhlídky jsou velmi chmurné. Pochopil jsem to dobře?

Přesně. Pokud se věda nestane prioritou české vlády, která o ní zatím většinou jen ráda hovoří, jsou vyhlídky opravdu chmurn é. A nemluvím jen o výzkumu, ale také o vzdělávání. Počty jsou to jednoduché: pokud se do mladých lidí bude vkládat více peněz, budou Češi vzdělaní a prospěje to samozřejmě i vědě. Pak sem také půjdou investoři raději než do zemí, v nichž vzdělání obyvatel zaostává.

Mozky odcházejí do USA

V časech rakousko-uherské monarchie byly české země významným centrem průmyslu, vědy a techniky. To už se bude asi jen těžko opakovat.

Tak to opravdu bylo. Ten kapitál se však dlouhodobě promrhal. Ještě v roce 1948 jsme byli na velmi dobré úrovni a překvapivě i v těch 50. letech, kdy padalo tolik hlav. Věda se držela na výtečné úrovni, protože tu stále žili její zakladatelé, kteří si vychovávali své žáky. Tragédie nastala po roce 1968. Stovky nejschopnějších lidí tehdy emigrovaly. A když vám odejdou největší tahouni, kteří se venku samozřejmě hravě uchytí, tak na to doplatí každá země. Proto se tolik obávám odlivů "mozků". Ve větší či menší míře se to týká i ostatních evropských zemí. Odchod nejschopnějších a nejnadanějších vědců do USA, kde mají více než skvělé podmínky, začíná být opravdu palčivý problém.

Stejně mi šikovně unikáte. Pořád jste neřekla, jak Česká republika v budoucnu dopadne, pokud se její podpora vědě a výzkumu výrazně nezlepší.

Já nemám opravdu ráda zjednodušené odpovědi. Když vám třeba řeknu, že by se z nás stala země montérů, tak to už říkalo tolik lidí, že se téměř stydím něco takového vyslovit. Jestliže mne ale vláda velmi zklamala tím, kolik peněz dává - nehledě na naše varování - na vědu, pak mi dává víru a sílu náš vstup do Evropské unie. Evropa nás přinutí macešský vztah k vědě změnit. Evropa už nebude totiž nikdy založená na levné pracovní síle. Na to je už zhýčkaná. V Evropě bude drahá pracovní síla. My už nemůžeme ostatním konkurovat lácí, nýbrž jen větší chytrostí. Víte, ona je už i v tomto Evropa zhýčkaná. Evropané nebudou nikdy tolik pracovat jako třeba lidé v některých asijských zemích. Znovu říkám: ten náš problém je malý problém velké Evropy.


Jak se měří výkon vědců

Úspěšnost českých vědců ve světovém měřítku se posuzuje podle toho, jak často jejich práce citují prestižní vědecké publikace a časopisy.

Dobré výsledky v tom mají zpravidla ti, kteří působí v zahraničí. Ale není to pravidlo - například Helena Illnerová či Antonín Holý bádají úspěšně i v Česku a patří také k nejcitovanějším vědcům.

Nejúspěšnější čeští vědci

Molekulární biologie, buněčné a biomedicínské obory: J. Bartek, J. Klein, J. Městecký, P. Hamet

Astrologie a astrofyzika: I. Hubený, Z. Sekanina, P. Harmanec, Z. Švestka

Chemie: J. Michl, P. Hobza, A. Holý, J. Paldus

Teoretická fyzika a experimentální fyzikální obory: B. Abeles, V. Vítek, E. Wolf, P. Winternitz

JAN GAZDÍK

obsah | Česká republika