Olašský král čili první člověk republiky

Získat audienci u krále olašských Romů Nana Janka alias Jana Lipy není jen tak.Nejdřív musíte proniknout přes jeho "generálního tajemníka" Josefa Stojku. "A kolik za rozhovor platíte?" ptá se Stojka velmi hluboko položeným hlasem hned při prvním telefonickém kontaktu. Když dostane odpověď, že nic, nenechá se snadno odbýt: "Pět procent nákladu by vám nic neudělalo, ne?"

Seznamovací pohovor s královým pobočníkem probíhá na jeho přání v pátek večer v lobby čtyřhvězdičkového ostravského hotelu Imperial. Tady donedávna "úřadoval" i král Jan Lipa.

Josef Stojka (36), statný, důstojně vyhlížející muž v dlouhém tmavomodrém kabátě, s mobilem na krku a deskami naplněnými lejstry z jím vedené Unie olaššských Romů, přichází s hodinovým zpožděním, ponoří se do křesla a po pár úvodních větách říká: "Tak se podíváme, co jste nám přinesli."

Pan Stojka nakonec při původní rozmluvě netrval na procentech ze zisku vydavatelství, ale sám navrhl kompromisní řešení. Jako poplatek za zprostředkování rozhovoru s olašským monarchou prý postačí "nějaké tužky a bloky pro děti". Když u stolu předávám igelitovou tašku s dary, ochranka hotelu lehce zbystří. Po kontrole obsahu igelitky se olašský boss tváří spokojeně.

Číst netřeba, zákony má v hlavě

Ustolku vedle nás sedí anglicky hovořící trojice distingovaných padesátníků až šedesátníků v oblecích. Josef Stojka se náhle na jednoho z nich obrátí, zavolá "Haló!" a kmitavým pohybem ukazováčku přitahuje muže k sobě - jako učitel žáčka k tabuli. Bělovlasý gentleman k našemu překvapení ihned přikvačí k Stojkovi. "Mluvte na něj anglicky. To je ředitel hotelu, Holanďan. Zeptejte se ho, jestli má problémy s olašskými Romy," vyzývá sekretář, který zůstává stále pohodlně usazen v křesle, zatímco vedle stojící ředitel Dick Blik se mnou prohodí pár slov. "Menší problém tu byl, ale ten jsme vyřešili. Pocházím ze země, kde žije mnoho etnik, a vycházejí spolu," usmívá se ředitel luxusního hotelu, který vůbec nevypadá vyveden z míry.

Pan Blik vypráví, že početná "družina" olašského krále, která se scházela v restauraci a lobby Imperialu, obtěžovala ostatní hosty hlukem. "Oni mají odlišný způsob komunikace. Hosté si stěžovali a opouštěli kvůli tomu restauraci. Žádal jsem Romy, aby se chovali způsobem, který nebude rušit ostatní hosty, ale nepomohlo to. Navíc bylo několik lidí z jejich komunity přistiženo při okrádání jiných hostů. Tak jsem navrhl, aby se tady scházeli maximálně v osmi. Problémy stejně byly stále se stejnými čtyřmi až pěti lidmi."

Olašští Romové se na pana Blika podle Josefa Stojky nezlobí. Diplom s "čestným uznáním v rámci boje proti drogám, násilí a rasismu", který mu loni udělili, si prý ředitel hotelu i nadále zaslouží. Nicméně jeho opatření udělalo čáru přes rozpočet královi, který tu chtěl schůzovat s ostatními vajdy. Olaši této radě starších, složené z dvanácti vážených mužů (které většinou doprovází nějaký ten "poradce", obvykle příbuzný), říkají "romský parlament". Jde ale spíš o jakýsi soud, který řeší rodové spory, schvaluje sňatky či vynáší tresty za přestupky proti olašským zákonům. Ty nejsou nikde zapsané - pan Lipa ani většina dalších stařešinů neumějí číst ani psát - a Olaši je po staletí nosí "v hlavě". Trest (nejtěžší je vyloučení z komunity) stihne toho, kdo urazí rodiče, podvede jiného Olacha či třeba vybere partnera proti vůli rodiny.

Lipův "parlament" však nemá stálé sídlo, musí kočovat. Podobně jako z Imperialu byl vykázán i z pizzerie Roma v hypermarketu Carrefour, kde úřadoval předtím, a z několika dalších podniků. (V současnosti olašští Romové vyjednávají s městem o přidělení prostor pro "komunitní centrum".) Lipa a spol. zatím našli útočiště v hotelu Jindřich, jednom z nejlevnějších v Ostravě, kam se s panem Stojkou přesunujeme z Imperialu taxíkem. Jan Lipa tam má se svými lidmi právě zasedat.

Kmotři na zábavě

Vrestauraci panelového hotelu Jindřich duní zábavová kapela. Na parketu skotačí "bílí" tanečníci středního věku. U dlouhého stolu na konci sálu sedí asi pětadvacet olašských mužů. Vyzařuje z nich autorita. Mnozí váží hodně přes metrák, mají zlaté prsteny, někteří i řetízky, oblečeni jsou do starších sak, popíjejí víno a kafe a silně kouří. Seance připomíná setkání sicilských kmotrů. Vajdové, komunikující spolu výhradně romsky, svými burácivými hlasy s úspěchem překřikují rozjetou kapelu na nedalekém pódiu.

Nejsebevědomější olašský Rom má briliantový prsten ve tvaru podkovy a trůní v čele stolu. Je to Jan Lipa (64). "Tady sedí romský parlament. Dnes jsme zvolili nové ministry a oslavujeme. Zítra vám řeknu víc, teď nemám čas," považuje král první audienci za skončenou.

Mohutný muž, který chraplavým hlasem připomíná Louise Armstronga, byl olašským králem zvolen v roce 2001 po smrti svého předchůdce Josefa Smolky. Slovo král ale Romové ve svém jazyce nepoužívají. Lipova funkce v olašské romštině zní "angluno Rom la republikako" - "první člověk republiky".

Bydlení po americku

Druhý den odpoledne dorážíme do královské rezidence v Ostravě-Vítkovicích. Král se svou ženou, dcerou a několika vnoučaty žije v bílém jednopatrovém domku podobajícím se americkým obydlím pro střední třídu. Jeho rodina ho postavila na začátku 90. let, kdy se pan Lipa vrátil z téměř třicetileté emigrace v USA, kde podle svých slov obchodoval s koberci. Muž, který je už víc než deset let invalidním důchodcem (vysoký tlak), si kdysi nechal změnit příjmení - původně se jmenoval Daniš.

Rozhovor se uskutečnil v obývacím pokoji zařízeném v zámeckém stylu z 18. století. Rokokový nábytek, dovezený z USA, byl pochopitelně imitací, ovšem například drahé vázy z novoborského skla vypadaly pravé. Jan Lipa, rodák ze Slovenska, mluvil zvláštním česko-slovenským dialektem. Asi po hodině, během níž se rozčiloval i zářil, nasedl do staršího mercedesu a odjel za jedním starším vajdou na návštěvu do nemocnice.


Musíte mít slitování

Jako král především řídíte olašský soud. Co jste v poslední době řešili?

Někdo například udělá s ženskými, co se nepatří. Pak dostává trest, aby si to podruhé nedovolil. U nás je to velmi přísné.

A co se nepatří?

Pokud si holku nevezme, nemá právo, aby s ňú začal to, co nemá začať. To je zakázané. Nebo když se dva hádají, jeden musí být vždycky vinen. A my jsme povinní tu vinu hladať.

Nejhorší trest pro Olachy je "magerdo", vyloučení z komunity. Byl někdo vyloučený na celý život?

Záleží, kdo to je, jak je starý, jakou má rodinu, má děti, nemá děti a jaký případ udělal. Doživotí je u nás patnáct roků. Ale po pěti letech může žádat obnovu soudu.

Vynesl jste někdy patnáctiletý trest?

Ne. Takové případy ještě kluci neudělali. Musíte mít slitování. Jediný, kdo neměl slitování, byl Hitler a Stalin. Ti svým lidem dávali tresty smrti. Anebo co dělá ten Sudán, o tom mi ani nemluvte!

Jaké hodnoty jsou pro olašského Roma nejdůležitější, čím by se měl řídit?

Nejdůležitější je, aby naši lidi nechali drogy. Jsem velmi přísně proti tomu. Tady na Ostravsku žádný Rom neprodává drogy.

A dřív olašští Romové drogy prodávali?

Předtím, než já jsem měl tu moc, některý jo. A potom jsem to okamžitě zastavil. Říkal jsem, že budou přísně potrestáni. A oni vědí, že to udělám.

A ti, co fetovali? Dostat se ze závislosti na tvrdých drogách není tak jednoduché.

Některé nechaly jejich rodiny speciálně zavřít. Samy je udaly, aby je mohly zastavit. Měly to tak: Radši aby se dostal do kriminálu, než aby se dostal do země. Některý, jak se vrátili z kriminálu, tak přestali.

Poté, co jste byl zvolen králem, jste vydal nařízení, aby Romové neodcházeli do emigrace. Proč?

Dal jsem zákaz, protože není země jako Česká republika. Já znám celou Evropu. Že by tam bylo lepší? Tak to ne. Ale jeden problém je. Velmi důležitý problém pro českou vládu. Všechno bude dražší a jak mají žít ty průměrný lidi, který nejsou bohatý? (rozohní se) Jak bude všechno stoupat nahoru, tak bude v republice revoluce!

Žil jste dlouho v Americe. Nežije se Romům líp tam než v Česku?

V Americe líp (rozzáří se). V Americe je všechno lepší. Tam vyděláte v dolarech víc než tady v korunách.

Mezi olašskými Romy je hodně chudých?

Jasně že jsou. I já nic nemám, jak jsem byl okraden.

Kdo vás okradl? Byli to olašští Romové, nebo někdo jiný?

Nebudu o tom mluvit. Jak bylo, bylo. Všechno jsem ztratil a bylo hotovo. Ukradli mi dvanáct nebo třináct milionů. (Na dceru Sáru, která poslouchá v uctivé vzdálenosti: "Kde jsou cigarety?")

Olašští Romové říkají, že drží při sobě a navzájem si pomáhají. Nezměnilo se to v téhle době, kdy každý chce být spíš pro sebe?

Olašští Romové si už velmi dávno pomáhají. To je jiný národ. U vašeho národa to neexistuje. U vašeho může jeden druhého vidět topit se ve vodě, ale u nás ne... Když uslyší lidi, že někdo nepomáhá, dostává se do problémů. Protože Romové z celé Evropy se znají všichni. A já vám řeknu pravdu, že i Židi si tak pomáhají. A proto Hitler Romy i Židy zabíjel. I já jsem byl s otcem v koncentráku.

Když olašští muži řeší nějakou věc, nikdy u toho nejsou ženy. Proč?

Biblia píše: Bůh říkal, aby nikdy nebyla tak vysoko ženská, jako je mužský. Aby vždycky podléhala mužovi. Olašští Romové na celém světě jsou katolíci a to slovo boží respektujeme dodnes. Ženský aby u nás rozhodovaly? Nemaj právo! Protože se říká, že ženská má dlouhé vlasy a krátký rozum. Vemte si příklady: ve světě nejsou moc ženský, aby rozhodovaly. Prezidentky nejsou. Pár. Myslíte si, že tady v České republice bude někdy prezidentka ženská? Nikdy! V Německu taky nikdy nebude, v Americe taky nikdy nebude.

Rovnoprávnost? To se jen říká, to je slovo, ale nikdy se tam nedostanem. U nás je to veřejné, my to neskrýváme jako vaši lidi. A tak to je správné, ženská nemůže rozhodovat. Mužský to má dělat. Je to jeho práce.

Co dělají vaši dva synové, čím se živí?

No nedělají nic. Kdo jim dá prácu? Dneska Romům nikdo nedá práci. Je zbytečné, abyste hledali, jak hledali kluci.

Z čeho žijí?

Jsou na podpoře.

Váš otec obchodoval s koňmi. S čím dnes obchodují olašští byznysmeni, pokud jsou nějací?

Dneska olašští Romové kupují nějaké zboží, kupují to lacinější a prodávají trošku dražší, aby něco zarobili.

Co třeba?

(obrací se na přítomného Josefa Stojku) Jaký zboží kupujou, nevíš, Pepo?

(Stojka: "Jsou na podpoře! V Brně měli autobazary, ale zkrachovali.") Prodávají nějaké ložní prádlo, ubrusy. Olašští Romové nejsou bohatí. Jak handlovali s koňama, byli víc bohatí.

VLADIMÍR ŠEVELA

obsah | Česká republika