Kruh přátel česko-německého porozumění proslunil občanské vztahy

Za krásného, prosluněného víkendového aprílového odpoledne - všechno kolem pučelo, rašilo a kvetlo - nás český i německý policista na přechodu Všeruby-Neuaign odmávli; do Furth im Wald, česky Brodu nad Lesy, zbývala slabá čtvrthodinka. V sále pensionu Postgarten začínalo výroční shromáždění Kruhu přátel česko-německého porozumění, občanského sdružení, založeného v roce 1991 a vedeného ing. arch. Josefem Hyzlerem, osmdesátiletým českým Le Corbusierem vychovaným v německé rodině na Liberecku. Dnes Pražák, zasloužil se o záchranu staveb v někdejším česko-německém pohraničí - zámecké kaple v Horšovském Týně, zámků v Tachově a Poběžovicích a renesanční radnice ve Stříbře.

Přijeli jsme vyslechnout si vystoupení dalšího zakladatele Klubu, MUDr. Waltera Kotrby z Erlangenu, laureáta prestižní Ceny Jana Masaryka Gratias agit, udělené mu ministrem zahraničních věcí ČR v roce 1999 za obětavou práci pro rozvoj občanské společnosti v mezinárodních stycích a za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

Neúnavný aktivista česko-německé vzájemnosti, syn advokáta a čelného představitele Sudetoněmeckého bloku, který se v polovině 30. let minulého století ostře stavěl proti henleinovcům, brzo po listopadu 1989 obětoval své úspory úspěšného lékaře na opravu gotického kostela sv. Václava v původně německé obci Křakov, odkud pocházela jeho maminka.

V retrospektivní úvaze Kotrba řekl, že případnější jméno pro Kruh přátel česko-německého porozumění by mělo spíše být "Kruh přátel pro porozumění mezi Čechy a Němci", to znamená mezi lidmi a ne mezi zeměmi. "Právě člověk musí stát docela vpředu (naší pozornosti)," tvrdí, "a ne instituce nebo stát." Autorem myšlenky založit po demokratickém převratu v ČR bilaterální občanské sdružení patří šéfredaktoru Prager Wochenblatt Felixi Seebauerovi. Navrhl Kotrbovi, aby se jako někdejší německy hovořící Pražan ve svém dědičném domově ujal založení podpůrného spolku "asi pod heslem německý jazyk v Praze nebo něco podobně," vzpomíná přednášející, který před smíšeným publikem půl stovky posluchačů vystupuje v němčině a sám si zároveň tlumočí do češtiny.

"Mně propagace německého vlivu na Prahu nepřišla příliš lákavá. Bránily tomu vzpomínky na říšskoněmeckou okupaci mé české vlasti. Zdálo se mi, že pojem "porozumění" je pro danou dobu důležitější než důraz na "německý" fenomén."

Spolu i proti sobě

Díky činnosti Kruhu ožila duchem znovunabytého přátelství Klenečská branka, stará zemská cesta od Brodu nad Lesy k Domažlicím, kudy se ubírali od pravěku obchodníci a poselstva z Bavor do Čech a zpět, bohužel také válečné výpravy. V letech 1420-33 husité za kopcem Hoher Bogen zničili a vypálili celou oblast, takže i město Furth na určitou dobu zpustlo. Ve Waldmünchenu (Lesním Mnichově) husité v r. 1434 podkopali městské hradby, město dobyli , všechno zničili a zanechali je v troskách jako odvetu za křižácké nájezdy v r. 1431, kdy kardinál Cesarini při ústupu od Domažlic ztratil svůj kardinálský klobouk, zlatý kříž a papežskou bulu Eugena IV legalizující tažení proti husitským kacířům.

Úlevu přineslo 16. století: Městská správa Domažlic zvala do nově zakládaných vsí osadníky z Bavorska a český král zřídil (1527) poštovní spojení z Prahy do Waldmünchenu. V Bavorsku tenkrát přišlo do obliby domažlické bílé pivo z pšeničného sladu. V Chamu (česky Kouba) měli pro ně vyhrazeno zvláštní skladiště, odkud se zlatavý mok distribuoval dál do vnitrozemí. Jako výraz přátelství, když v Domažlicích vypukl v r. 1592 požár, z Kouby zaslali jako pomoc postiženým 43 míšenských kop.

V letech 1914-18 odcházeli muži z českých i německých obcí společně na bojiště I. světové války. Ztráty byly značné, snad v každé obci postavili pomník těm, kteří se z bojiště nevrátili. Koncem 30. let zasahuje do po staletí trvajícího soužití Čechů a sudetských Němců vzmáhající se německý nacionalismus. Po válce došlo k odsunu Němců a jejich nahrazení přistěhovalci. Mnohé vábila jen vidina bezpracně nabytého majetku a po krátkém čase odešli.

V 50. letech bylo 40 obcí zrušeno a na jejich místě zřízeny zátarasy pohraničního pásma. Staré obchodní stezky zarostly travou a křovinami. Svého času husitským Domažlicím a katolickému Horšovskému Týnu nezbývalo než se uzavřít vnějším vlivům.

Společně v Evropě

Dnes působením oficiálních míst obou sousedních států a občanských sdružení, mezi nimiž hraje význačnou roli právě Kruh přátel česko-německého porozumění, dochází k nápravě letitých křivd , ba i k výměně srdečných vyznání lidí, kteří žili dlouho odděleně a nyní se znovu našli.

V městě Aš byla vypracována studie vybudování kulturního stánku česko-německého přátelství, jenž by nabídl střechu nad hlavou spolkům, krajanských sdružením, česko-německé konferenci a podobně. S blížícím se vstupem ČR do EU se uvažuje, že by nové zařízení neslo pyšný název Evropský dům.

Členové občanského sdružení Památník Hartmanice se rozhodli zřídit stánek společného soužití Čechů, Němců a Židů v pohraniční části Šumavy. Podporu projektu vyjádřili ex-prezident Václav Havel, ministři Pavel Dostál a Vladimír Mlynář a předseda pražské židovské obce Tomáš Jelínek. Synagoga z 80. let 19. století je jednou z posledních židovských modliteben, kterých bylo dříve na Šumavě kolem šesti desítek.

Ve Kdyni, které vévodí cibulovitá báně kostela sv. Mikuláše vytvořená v roce 1734 architektem z Furthu, byla nedávno česko-německou péčí obnovena synagoga vystavěná v letech 1862-83. Židovské osídlení je ve Kdyni prokázáno od r. 1724. Škoda, že před jejím znovuotevřením odešel na věčnost jediný kdyňský Žid, který v lesním úkrytu přežil válku, shodl jsem se na furthském shromáždění Kruhu s profesorkou Wilmou A. Iggers, která rovněž unikla holocaustu. Byl jím její známý a v dětství můj praktický lékař MUDr. Lev Hartman. Odhalil-li jsem právě své domovské právo v regionu, je namístě zmínit se ještě o česko-německé obnově poutního kostela sv. Anny z r. 1717 nad obcí Brůdek (Fürthel), kde prý roku 1040 porazil český kníže Břetislav I. vojska německého císaře Jindřicha III. Chodili jsme tam hned po válce na pouť, než pohraničníci v letech 1948-50 ustájili v chrámu koně... Na sv. Annu docházela také B. Němcová, když bydlela ve Všerubech.

Nám, klukům, chlubiví dědci vykládali, jak se za stara přes týden rozhodovali, zda v sobotu jít na tancovačku na té či oné straně hranic. Když se poprali v české hospodě, museli příště do německé, přeháněli. Jak jsme záviděli! A snili o tom, že snad jednou sami pěšky překročíme hranici a dáme si pivo v nejbližší bavorské obci. Tak jsme si první momenty eventuální svobody - v něž jsme věřili i nevěřili - představovali.

Nesplnitelné se stalo skutkem. Nepřipraveně. Kromě radosti měla místo i počáteční nedůvěra mezi lidmi, kteří najednou k sobě měli fyzicky blízko, ale byli plni předsudků. Kruh přátel se stal prostředkem "k zamyšlení pro ty, kteří hledají lásku k bližnímu a porozumění," vyznal se dr. Kotrba, doživotní čestný předseda. "Přátelské spolupůsobení mnohých šlechetných lidí mně přineslo mnoho štěstí. Samota mého života devětasedmdesátiletého vdovce je tak snáze snesitelná," doplnil.