Sudetští antifašisté bojovali a zemřeli za Československo

Dávno před obsazením pohraničí si gestapo pořídilo seznamy sudetoněmeckých odpůrců nacismu. Bylo na nich několik tisíc jmen - sociálních demokratů, křesťanských sociálů, komunistů a katolických duchovních. Po jeho zabrání šlo najisto: Jen do koncentračního tábora Dachau převezlo na 7000 sudetoněmeckých antifašistů, z toho 3321 z Chebska.

V odlehlém krkonošském údolí nedaleko Vrchlabí se v srpnu 1939 sešlo několik mužů, mezi nimi byli i komunista Arnošt Gaida - v roce 1943 uvězněn v Dachau -, sociální demokrat Josef Hrubý - v témže roce popraven - a nestraník Hans Metheis, jenž pracoval v sudetoněmeckém odboji až do jara 1945. Šlo o zakládající schůzi sudetoněmeckých odpůrců nacismu.

Umlčená kapitola

Nikdo si už nevzpomene na 30 000 sudetoněmeckých a asi 25 000 židovských uprchlíků, kteří hledali v ještě neobsazeném Československu bezpečí před nacistickým gestapem. Po okupaci českého pohraničí se část uprchlíků vrátila - většina z nich proto, že byli vypovězeni československými úřady, jiní na pokyn vedení svých politických stran, aby se připravili na odboj proti nacistickým mocipánům. Z těch, kteří se vrátili - ať už nuceně, či dobrovolně -, skončila většina téměř vzápětí v koncentračních táborech. Po osvobození se například z Dachau vrátily stovky sudetoněmeckých vězňů. Pouze z okresu Aš jich bylo kolem sto padesáti, z nichž mnozí byli členy některé z dvou set sedmnácti odbojových skupin, které jen v letech 1938 až 1941 - do napadení Sovětského svazu - zaznamenal v Sudetech nacistický Sicherheitsdienst.

Jednotný odsun

Osud sudetoněmeckého dělníka Hermanna Wilferta je typický. Také on byl odvlečen do Dachau, odkud byl koncem února 1939 propuštěn. Zapojil se do odbojové činnosti a v roce 1944 byl opět zatčen. Jediným řešením, které se mu nabízelo, bylo přihlásit se "dobrovolně" do německé armády. Ve Francii přeběhl a v roce 1945 se vrátil domů. Přes prokazatelnou antifašistickou činnost byl Wilfert a jeho rodina odsunuti.

První obětí z řad sudetských antifašistů byl už v roce 1934 mladý Franz Hufnagel z Chebska. Na německém území ho zadrželo gestapo poté, co se pokusil propašovat do hitlerovského Německa protinacistické letáky. Hufnagel byl ve vazbě tak surově týrán, že krátce po propuštění doma zemřel. V roce 1945 byla Hufnagelova rodina - přestože všichni byli odpůrci nacistů - s necelými třiceti kilogramy odsunuta do Bavorska.

Všudypřítomný odbor

Aktivní sudetoněmecké protinacistické odbojové skupiny působily v každém okrese. Na severu Moravy bylo za svou protinacistickou činnost popraveno 200 sudetských Němců, z poloviny zřejmě sociální demokraté. Stranou nezůstali ale ani členové německé křesťanskosociální strany a katoličtí duchovní. Jedním z nich byl i poslanec křesťanských sociálů, knihkupec Eduard Schlusche. V roce 1941 ho zatkli, prošel několika tábory a nakonec zahynul na lodi, která vezla vězně z koncentračního tábora, při bombardování Spojenci v Lübecku. Na jihu Moravy se činnost sudetoněmeckých antifašistů koncentrovala v okresech Znojmo, Mikulov a v Brně.

Opomenout nelze ani Prahu. Skupina později popraveného Arthura Kreiského měla spojení i s českým odbojem. V jeho bytě se konaly společné schůzky pod pláštíkem výuky němčiny. Kreisky, povoláním obchodní cestující, měl i spojení na generála Aloise Eliáše, popraveného v roce 1942. Nepřipomíná se také, že jedním z vojenských velitelů Pražského povstání byl štábní kapitán Jaromír Nechanský (po roce 1948 popravený komunisty), kterého po seskoku padákem převedl do Prahy přes hlídky jednotek SS člen německé odbojové skupiny dr. Karl Paul. Bylo jich mnoho. Desítky, stovky, tisíce... sudetoněmeckých odpůrců nacismu, z nichž mnozí nemluvili sice česky, ale jejichž domovem bylo Československo. Nemělo by se na ně ani v ohni vášnivých nacionalistických diskusí zapomínat.

RUDOLF STRÖBINGER, REFLEX

obsah | Česká republika