Nositelé státních cen: Legátová a Pelán

Státní cena za literaturu letos patří třiaosmdesátileté spisovatelce Květě Legátové, která nadchla svou povídkovou prvotinou Želary z roku 2001. Ocenění, s nímž se pojí dvě stě tisíc korun, včera Legátová převzala v Míčovně Pražského hradu z rukou ministra kultury Pavla Dostála.

"A tato kniha je v kontextu současné české literatury knihou mimořádnou. Přináší do ní magickou baladičnost, dávno zapomenutou, a zvláštní provázanost osobitých lidských příběhů v dějišti mezi školou, hospodou, kovárnou, farou a roztroušenými kopaničářskými chalupami. Oněch osm povídek tvoří skrytý, ale faktický román, jehož vypravěčská síla je očividná," vyzdvihl v laudatiu oceněné dílo předseda sedmičlenné poroty, literární vědec Antonín Jelínek. "Když jsem panu ministrovi nesl obálku s rozhodnutím poroty o letošní Státní ceně za literaturu, otevřel ji, přečetl verdikt a řekl: Konečně ji poznám. A my si to říkáme také. Takže se nezlobte, paní Legátová, že jsme vás přinutili vyjít z anonymity a že vám můžeme osobně srdečně gratulovat. Za tu knihu díky!" dodal Jelínek. Pak promluvila viditelně dojatá spisovatelka, jejíž první slova zněla: "Promiňte." Omlouvala se totiž zcela zaplněnému sálu, že odmítla vystoupit na pódium, a své díky tak pronášela přímo z auditoria. "Dovolte, abych poděkovala všem, kteří přijali mé prózy vlídně a podpořili je slovem a skutkem až k dnešnímu dni, který je pro mě tolik mimořádný," řekla. Děkovala porotě i svým blízkým, nakladateli a také "naší společné mateřštině, která je jedním z nejtěžších, ale i nejbohatších jazyků, schopných vyjádřit i nejjemnější odstíny".

To překladatel Jiří Pelán (1950) je postavou na udělovacích ceremoniálech - zvláště v letošním roce - často vídanou a vítanou. Po Ceně Magnesia Litera a zvláštní poctě v rámci Jungmannovy ceny si jeho brilantní překlad italské poezie pozdní secese Básníci soumraku, který v Klubu přátel poezie vydalo nakladatelství Paseka, vydobyl Státní cenu za překladatelské dílo; ta je honorována částkou sto tisíc korun. Volba byla jednoznačná, na titulu se shodlo všech sedm porotců. "Pro mě je to doklad, že moje knížky jsou skutečně čteny a nepadají do prázdna," podotkl na úvod svého vyznání o "osudové přitažlivosti překládání" Jiří Pelán. Státní ceny oživily prvorepublikovou tradici státních ocenění, která se udělovala od roku 1920. U zrodu jejich novodobé historie v roce 1995 stál tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid. Za literaturu byli od té doby vyznamenáni básníci Ivan Diviš a Emil Juliš, literární vědec Milan Jankovič, prozaik a literární teoretik Vladimír Macura, spisovatel Josef Škvorecký, básník Karel Šiktanc a prozaik Věroslav Mertl. Většinou se pocta vztahuje ke konkrétnímu dílu, od roku 1999 je statut rozšířen o možnost udělit cenu za dosavadní tvorbu.

Jiří Pelán: muž renesanční

Jiří Pelán se narodil 19. července 1950 v Českém Krumlově. V letech 1968-1973 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy francouzštinu a italštinu a po dobu posledního krátkého univerzitního působení Václava Černého také srovnávací literaturu. Po studiích pracoval v nakladatelství Odeon jako redaktor teoreticko-naukových edic, v letech 1990-1991 v této firmě působil jako šéfredaktor. Od podzimu 1991 přednáší italskou literaturu na FF UK, v roce 2000 se zde habilitoval. Vede oddělení italianistiky a spolupracuje s Centrem komparatistiky.

Pelán je komplexní osobností. Spojuje v sobě teoretika s bravurním praktikem, virtuózního básnického interpreta (mezi jinými La Fontaina, Mallarmého) s překladatelem krásné (Nerval, Reverdy, Calvino) i odborné prózy (Todorov, Curtius, Magris). Do současné češtiny převádí stejně tak nejstarší literární památky (Píseň o Rolandovi, Legenda o svaté Kateřině) jako poezii i experimentální prózu posledního století (Ungaretti, Bonnefoy, Beckett, Queneau, Vian) a současně je i jejich zasvěceným vykladačem.

Ostatně v Torstu předloni vyšel pětisetstránkový výbor Pelánových interpretačních textů nazvaný Kapitoly z francouzské a italské literatury. A totéž nakladatelství v minulých dnech vydalo Pelánův esej Bohumil Hrabal: Pokus o portrét, který původně vznikl jako předmluva pro obsáhlý výbor z Hrabalova díla vydaný v Itálii. Kromě toho Pelán spolupracuje na překladech do francouzštiny (Holan, Skácel). Roku 1991 se Jiří Pelán stal rytířem francouzského Ordre des Arts et des Lettres, 1997 obdržel Cenu Josefa Jungmanna, 1999 italský Ordine al Merito della Repubblica Italiana, 2002 Cenu Magnesia Litera za překlad a "poctu laureátovi" v rámci Jungmannovy ceny.

Květa Legátová: žena tajuplná

Květa Legátová je pseudonym ženy jménem Věra Hofmanová. Ta se narodila 3. ledna 1919 v Podolí u Brna, pochází z venkovské kantorské rodiny. Vystudovala češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Po krátkém válečném intermezzu na brněnské konzervatoři, kde učila němčinu, působila na jednotřídkách v Beskydech. Jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Učila přes čtyřicet let. Nikdy se neprovdala.

Z valašských i slováckých oblastí, jimž se říká Kopanice, dlouhodobě čerpala náměty svých baladických a současně naturalistických příběhů. V 60. letech spolupracovala s brněnským časopisem Host do domu, počátkem 90. let vyhrála se svou hrou rozhlasovou soutěž Prix Bohemia.

Prvotina Květy Legátové Želary se ukázala být prozaickým objevem uplynulých měsíců. Obsahuje ucelený cyklus osmi povídek navzájem propojených jednotlivými postavami. Námětem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary (fiktivní vsi, nejspíše inspirované Starým Hrozenkovem) v době první republiky. Autorčin popis tvrdých, tragických osudů, pokřivených často bídou a těsnými obzory malého světa, je realistický, nesentimentální a současně poetický a plný pochopení k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu.

Želarský cyklus uzavírá nedávno vydaný příběh Jozova Hanule. Postavy této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět titíž obyvatelé Želar, které čtenáři znají z předchozí autorčiny knížky. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním. Na motivy této novely natáčí režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film s názvem Želary. V kinech bude uveden příští rok.