Premiéra českého muzikálu Dracula zvedla diváky v Basileji ze židlí

Dracula už mluví německy. A promlouvá ústy jednoho z nejvýznamnějších muzikálových herců, Američana Ethana Freemana. Na roli v muzikálu českého původu se poprvé připravoval už před sedmi lety. Až na sklonku minulého měsíce se mu však podařilo stanout na jevišti.

Stalo se tak v Musical Theater ve švýcarské Basileji a nechyběli u toho ani ti, kteří muzikálu Dracula vdechli život - autoři Karel Svoboda a Richard Hes. Textař Zdeněk Borovec se úspěchu už nedožil.

Publikum je šokovalo

Předstupovali před publikum s obavami, o to silnější pocity uspokojení měli při děkovačce, kdy opona šla pětkrát nahoru a diváci aplaudovali vestoje. "Všichni nám říkali, že švýcarské publikum je studené a kritické, že se hned tak neodváže. Takže nakonec jsme z toho jejich přijetí měli šok," přiznává Karel Svoboda.

Němčina je po češtině, korejštině, ruštině a polštině už pátým jazykem, ve kterém byl muzikál nastudován. Texty překládal Michael Kunze, který patří ve svém oboru k absolutní špičce. Začínal jako textař, přičemž spolupracoval s Juliem Iglesiasem nebo s Gilbertem Bécaudem a více než třicet textů napsal Karlu Gottovi. Pak přešel k muzikálům a zůstal jim věrný.

Michael Kunze přeložil do němčiny celé dílo A. L.Webera a sám už napsal tři vlastní kusy, z nichž nejznámější je Tanec vampýrů. Před sedmi lety nabízel hlavní roli v tomto muzikálu Ethanu Freemanovi (v režii Romana Polanského), ale ten dal přednost Svobodově Draculovi, který se měl hrát v mnichovském Deutsches Theater. Z technických důvodů sice z premiéry sešlo, ale Ethan na postavu krvelačného hraběte nezapomněl. Šel do toho podruhé a vyšlo mu to. Do svého bohatého životopisu si tak k rolím Zvířete v muzikálu Kráska a Zvíře, Fantoma Opery, kterého hrál v Londýně, ve Vídni i v Torontu, Javerta z Bídníků či Che z Evity, připsal třicátého dubna i Draculu.

aine levituje

Těžko srovnávat, který Dracula se mi líbí víc. Tohle představení nebyl jen o zpěvu a pohybu, bylo divadelnější," hodnotí Karel Svoboda basilejské nastudování režiséra Macieje Korwina. Ani v něm však nebyla nouze o efekty. Písničku Jsi můj pán zpívala Lorrain vleže a prodala ji celým svým tělem. Když ji pak Dracula na její přání kousne do krku, vznese se do prostoru nad jeviště a levituje v něm jako v nějaké Copperfieldově show.

Změnám se nebrání

Největších změn však doznala poslední část díla. Zatímco v české verzi se v ní prohání na motorkách zlatá mládež v kožených oblecích, v Basileji herci předvádějí na jevišti velmi drsné erotické scény, přičemž jsou oblečeni jako punkeři.

"Myslím si, že v tomhle režijním pojetí je Dracula víc současný, než byl ten náš. Ale to je právě na muzikálu krásné, že se dá pořád dotvářet a doplňovat, na rozdíl od filmu, který funguje jako konzerva a po natočení se na něm už nedá nic měnit. Samozřejmě, vždycky je to kompromis, ale když se dílo vyvíjí k lepšímu, byla by hloupost tomu bránit." Tým, který Draculu v Basileji nastudoval, je mezinárodní. Kromě Freemana jsou v něm další hvězdy muzikálového nebe a všichni tanečníci zároveň skvěle zpívají, což v českých produkcích není tak běžné. Na trhu je i deska s německou verzí Draculy a drží se dokonce ve svém žánru na špici. Další štací tohoto týmu, který tvoří mimo jiné osmatřicetičlenný orchestr, bude Teklenburg. Tam budou Draculu hrát v amfiteátru pro dva a půl tisíce lidí, přímo pod zříceninou místního hradu.