Geislerová: Připadám si jako z filmové velmoci

Akce Shooting Stars se na Berlinale pořádala už pošesté, ale teprve podruhé s českou účastí. Po Táně Vilhelmové přebrala štafetu Aňa Geislerová - byla vybrána mezi jedenadvacet mladých hereckých nadějí, které se tu během nabitého dvoudenního programu představily producentům, tisku i veřejnosti.

Jaký máte z téhle nablýskané akce pocit?

Je to docela vzrušující, ačkoli na jednu stranu je to úžasné, tohle by asi měl herec zažívat, na druhou stranu stojím nohama na zemi. Doma jsem z legrace říkala, že jedu na trh otroků do Německa. Je to tak. Ale takhle funguje celá herecká profese, všichni jsme závislí na tom, co nám kdo nabídne.

Jak jste tu pocítila fakt, že reprezentujete film s oscarovou nominací?

My jsme se tu sešli hned tři, co máme film letos nominovaný na Oscara. I proto mě zarazilo, že to nevěděla spousta lidí, u kterých bych čekala, že to vědět budou. Ale mě to tady baví každému říkat. Třeba o Švédovi Andreasovi Wilsonovi, který je tu také, se to ví, to je velký objev, předtím ještě nic nenatočil. Ale moc se to neví ani o nizozemské herečce Thekle Reutenové. Je velká škoda, že se tu aktuální filmy se "shooting stars" nepromítají, to mi připadá trochu nedomyšlené.

Máte za sebou setkání s castingovými agenty, měla jste pocit, že je to opravdu zajímá, nebo že jde jen o formální záležitost?

Narazila jsem tam na jednoho režiséra, s kterým jsem si fajn popovídala, kápli jsme si do noty a on mi chce poslat scénář. Pak jsem mluvila s Sheilou Rubinovou, tu znám z titulků několika filmů, které obsazovala. Takže třeba jen tyhle dva případy mi připadaly dost zajímavé.

Co všechno obnáší vás berlínský program?

Ještě setkání s novináři, dostaneme cenu, tu nám bude předávat Peter Fonda. Pak nás během roku ještě čeká několik festivalů, kam už ale pojedeme každý zvlášť. Jaké jste tu zaznamenala reakce na českou kinematografii?

Většinou jsou lidé překvapeni, že se v Česku tak hodně točí, jednak dost českých filmů a pak i spousta koprodukcí a amerických projektů, takže si připadám, jako bych byla z nějaké filmové velmoci.

Cítíte tu ze strany ostatních "shooting stars" konkurenční pnutí?

Čekala jsem, že když bude pohromadě 21 herců a hereček, že se přinejmenším vyskytnou nějaké tlaky a vyhřeznou ambice. Ale kupodivu ne. Už na seznamovacím večírku se projevil společný smysl pro poťouchlý humor. Instinkt mě okamžitě nasměroval do Skandinávie. Finsko, Švédsko, Norsko a Island, to jsou mí lidi. Třeba Aksel Hennie z Norska má skvělý smysl pro humor, dokonce mi chvílemi připomíná Pavla Lišku. Ale prý to každý rok taková pohoda nebývá.

Fotografoval vás tu Renkin, ten pracoval s Madonnou nebo dělal portréty britské královny...

To je pravda, bylo to moc fajn a dost jsme se nachechtali. Já jsem zase otravovala se svým pseudohumorem, ale on se na to chytnul. Leckdy mívám pocit, že jsem vtipná, ale je to třeba jen díky shovívavosti lidí, kteří mě znají. Pak se mi stane, že v cizím prostředí narazím, a můj cynismus se někoho dotkne. Ale tentokrát to zafungovalo, koneckonců Renkin je Brit.

Dávají vám tu pocítit, že jste opravdu "star"?

To ano, třeba poprvé v životě mám na pokoji žehlicí prkno a žehličku.

Jaká práce vás teď bezprostředně po návratu z Berlína čeká?

Jsem tu jen na skok, hned zase budu točit s Bohdanem Slámou v Mostě.

Kdy odjíždíte s Ondřejem Trojanem na Oscary?

Pojedeme už 25. února. zatím každého nejvíc zajímá, jestli už mám šaty, jako by tohle bylo to nejdůležitější.

A máte?

Pořád mi někdo nějaké šaty nabízí, takže tam nejspíš pojedu s megakufrem, protože jedny konkrétní jsem ještě nevybrala.

DARINA KŘIVÁNKOVÁ

obsah | kultura - kultúra