Václava Havla a Lou Reeda spojují postoje

S podporou The Plastic People of the Universe a se zdravicí od Suzanne Vega uvítal v pondělí večer další díl skvěle obsazovaných Scénických večerů Švandova divadla na pražském Smíchově své dosud nejzářivější hosty: exprezidenta Václava Havla (1936) a americkou rockovou legendu Lou Reeda (1942).

Havel s Reedem, které uvítal aplaus vestoje, si sice svého času nemohli být na společenské šachovnici vzdálenějšími figurami, nicméně je pojí letité přátelství, undergroundová zkušenost "hrdinů ve světě bez hrdinů" i ochota "čelit světu něčím víc než jen kritikou".

Alespoň duchovně se setkali už v roce 1968 v newyorské Greenwich Village, kde si tehdejší český dramatik opatřil Reedovu desku White Light/White Heat, "kterou pak na Hrádečku nejspíš někdo ukradl".

Havla potkal Reed v roli novináře

Osobně se setkali až v éře Havlova prezidentského úřadu. Roku 1990 navštívil někdejší frontman The Velvet Underground Pražský hrad, kde měl za úkol natočit rozhovor pro měsíčník The Rolling Stone a "vžíval se do příšerné práce novináře, kterému v diktafonu každou chvíli selže baterka". Poté Reed koncertoval při Havlově státní návštěvě USA.

Kromě vzpomínání na památné vystoupení v Bílém domě, jež provázela řada bezpečnostních opatření dosti netypických pro tak undergroundový podnik a rock´n´rollové podupávání "všelijakých republikánských potentátů", oba hosté potěšili intelektuály v hledišti několika narážkami na současné hlavy svých států. Reed vystupoval o poznání ostřeji proti váhavému postoji Bushovy administrativy vůči událostem v jihovýchodí Asii.

Odhalení duší se nekonalo

Duchovní otec cyklu, dramaturg David Hrbek, však v bezmála tříhodinovém jevištním pásmu zůstal v mnohém daleko za svou pověstí moderátora, jenž se svými hosty podniká jungiánské výpravy do třináctých komnat jejich duše. Na úhlednou ironii zkušeného státníka i na sarkasmy vyzrálého rockera, který už necítí na veřejnosti potřebu probírat svá kréda a východiska, bohužel nestačil dostatečně pohotově reagovat.

V sebezpytných pasážích večera, které se přesto tu a tam podařilo z původního libreta vykřesat, ocenili oba hosté především roli dobových charismatických vůdců, kteří měli dar stmelit celou jednu generaci, ať už to byl Jiří Kolář a jeho debatní kroužek v kavárně Slavia, anebo Továrna Andyho Warhola či univerzitní učitel Delmore Schwartz, u něhož se Reed naučil především průzračnosti.

Morální kréda

Také zkušenost s tím, že jejich působení ovlivňuje masy, vnímají oba podobně. Zatímco podle Havla je při tom důležité nikdy neslevit z morálních zásad a čelit "lepkavému pocitu zpronevěry", pro Reeda je nejdůležitější nelhat a zůstat srozumitelný.

Oba však důvěrně znají trýzeň, kterou jim coby tvůrcům přináší čas "mezi myšlenkou a vyjádřením". Tak zní ostatně i eliotovský titul antologie textů, jejímž prostřednictvím před šesti lety shrnulo nakladatelství Maťa texty rockera, který se s publikem rozloučil třemi písněmi včetně slavného Perfect Day, na letošek chystá album remixů a rád by napsal hudbu k nové Havlově hře.