Život jako dobrodružství

Dílo Eduarda Ingriše (1905 - 1991) usiluje o návrat do českého kulturního povědomí. Cestovatele a umělce nyní připomínají také fotografie vystavené ve Velké synagoze v Plzni.

Skladatel, dirigent, divadelník, fotograf, filmař, tramp, mořeplavec, dobrodruh... Takový je neúplný výčet životních rolí Eduarda Ingriše, u nás téměř zapomenuté osobnosti, která si přitom ve světě vydobyla přídomek "český Heyerdahl". Část Ingrišova odkazu připomene fotografická kolekce, připravená pro letošní sezonu do Velké synagogy v Plzni.

Eduard Ingriš, autor už od třicátých let zlidovělé písně Teskně hučí Niagara a první Čech, který na voru přeplul Tichý oceán, se narodil v roce 1905 ve Zlonicích u Slaného. Ještě v čase Masarykovy první republiky se proslavil jako skladatel a dirigent především operetní a tehdejší populární hudby.

V roce 1947 odjel Ingriš do Jižní Ameriky získat hudební podklady a inspiraci k připravované operetě z prostředí tamních indiánů. Komunistický puč v únoru 1948 ale zavinil, že se domů už nikdy nevrátil.

Poradcem Ernesta Hemingwaye

Na příštích čtrnáct let se usadil v Peru, kde dále komponoval, dirigoval i státní symfonický orchestr v Limě, věnoval se cestování a fotografování krajiny, architektury a sociálního dokumentu. Fotografoval však i známé osobnosti a je autorem oficiálních portrétů peruánského prezidenta Manuela Prady.

V roce 1949 se v Peru setkal a spřátelil s cestovateli Hanzelkou a Zikmundem, jimž ve své limské laboratoři pomáhal zpracovat část materiálů nafotografovaných během jihoamerického úseku jejich první expedice.

V padesátých letech působil Ingriš jako fotograf například pro časopisy Time a Life a jako kameraman dokumentárních i hraných filmů, na osobní pozvání Ernsta Hemingwaye se zúčastnil jako poradce natáčení filmu Stařec a moře se Spencerem Tracym v hlavní roli.

Na voru přes Pacifik

Další přelomovou zkušeností bylo setkání s norským etnologem a mořeplavcem Thorem Heyerdahlem. S ním se na balzových vorech Kantuta dvakrát pokoušel pokořit Tichý oceán a potvrdit Heyerdahlovu teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie.

Po první plavbě, která skončila ve vodním víru, byla druhá s odstupem několika let úspěšná, a právě ve Francouzské Polynésii vznikly pak Ingrišovy nejpůsobivější fotografie. O expedici natočil i celovečerní dokument, k němuž zároveň zkomponoval hudbu.

Později se Eduard Ingriš odstěhoval do Spojených států, kde se v polovině šedesátých let oženil s českou emigrantkou Ninou Karpuškinovou. Do Československa se po pádu komunistického režimu už vrátit nestihl - zemřel 12. ledna 1991 v Renu ve státě Nevada.

Zanechal za sebou archiv vážící jednu tunu, autorství ke zhruba šesti stům písní a šedesáti operetám, natočil čtyři celovečerní a třináct dokumentárních filmů, k jedenácti filmům, z nichž jeden byl nominován na Oscara, složil hudbu. Na přání Jaromíra Vejvody vytvořil aranžmá i ke světoznámé polce Škoda lásky.

Čtyřicet tisíc negativů

"V roce 2000 věnovala paní Nina Ingrišová obsáhlý archiv svého manžela České republice a výprava vedená Miroslavem Zikmundem jej za přispění Ministerstva kultury přivezla do vlasti," připomíná kurátor plzeňské expozice Radovan Kodera. Materiály našly útočiště v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde jsou postupně zpracovávány a katalogizovány.

"Součástí archivu je na čtyřicet tisíc negativů, z nichž bylo pro naši výstavu vybráno a nově nazvětšováno více než dvě stě většinou dosud nepublikovaných snímků," dodává Kodera. Podle něj kolekce představuje pestré fotografické dílo v několika tematických okruzích.

Atraktivní jsou snímky indiánů z amazonských pralesů či záběry z obou plaveb Pacifikem, fotografie všedního života obyvatel mnohých jihoamerických oblastí, stejně jako snímky ze zákulisí práce filmových štábů či portréty významných osob.

Výstava ve Velké synagoze potrvá do konce října.

JINDŘICH ROSENDORF, LIDOVÉ NOVINY

obsah | kultura - kultúra