Představuje se jiná hudba ze Slovenska

Je skutečně záhadou, proč některé konfekční interprety omílá český éter do zhloupnutí. Žbirka, Elán, No Name, Patejdl, dvacet písniček stále dokola, jak z jukeboxu, do kterého láduje drobáky nějaký sentimentální opilec.

Playlisty rádií nejsou tím správným místem, kde se dá zastihnout zajímavá a invenční muzika. Nestačí přeladit, je třeba vypnout a začít hledat. Na koncertech, na internetu, mezi známými. Jen tak objevíte jména jako Longital (Dlhé diely), Tucan, Chiki liki tua, Soňa Horňáková, Martin Burlas nebo třeba Moja reč.

Rozvraceči zaběhaných pořádků Kniha Slovenské hudobné alternatívy, která právě vyšla, je pro takové hledání dobrým začátkem. Průvodce (s připojeným CD s vybranými ukázkami) představuje jinou tvář slovenské hudby, než jakou známe z rádií.

Chronologicky řadí základní informace a charakteristiky tvorby těch, kteří se nebáli a nebojí být skutečnými tvůrci zvuků a nálad a odvážně vstoupili i do společenských a uměleckých kontextů doby.

Prvními jmény knihy jsou Martin Burlas a Ivan Csudai. Zvukoví průzkumníci, rozvraceči zaběhaných hudebních pořádků, výletníci po tenkém ledu rytmů a harmonie. Alternativu alternativ, konceptuální hudbu na Slovensku, zastupují jména Milan Adamčák, Petr Machajdík a Milan Murin, novou vážnou hudbu pak skladatelé Daniel Matej, Peter Zagar nebo Marek Piaček.

Část věnovaná novovlnným hvězdám Slovenska, skupině Bez ladu a skladu, začíná už v roce 1985. Víc o skupině a jejím hudebnětextovém vyjádření ale vypovídá letošní DVD, kde je k vidění kromě jiného i koncert skupiny z roku 1987. Patnáctiletý Michal Kaščák tehdy ohromil celé Československo kontrastem svého mládí a zpívanými texty, jako byl Udavač nebo Odnite mu hlavu.

Další jména, která si je možné při četbě zapamatovat, jsou Karpatské chrbáty, Jesus Underground Band, Ali Ibn Rachid, Lues De Funes, kytarový industrial Ľahká múza, kde zpěvačka připomíná v některých polohách Diamandu Galas nebo barově-punkové Tornádo Lue, zpívající ústy Jany Tóthové i texty Bohumila Hrabala nebo Sylvie Plath.

Poslední kapitola patří rozvíjející se elektronické a laptopové hudbě a jménům jako Poo nebo Urbsounds, jejichž tvorby si už i v samostatném profilu všimnul renomovaný britský časopis Wire.

Slogany ze slabikáře Současnost moderní hudby na Slovensku hraje všemi barvami. Velmi dobře se to dalo zjistit i na tamních letních hudebních festivalech, jako byla např. trenčínská Pohoda nebo Hodokvas v Piešťanech.

Návštěvník tu mohl z místní scény vidět nejen silné hiphopové party, ale třeba i na živo fascinující recesisty Pii Jem and Matelko nebo písničkářku Soňu Horňákovou. S vydanými deskami se čím dál populárnějšími stávají i mluvčí městské poetiky jako neilyoungovsky krystalické Živé kvety nebo kytaroví melancholici Kolowrat.

Událostí podzimu bude na Slovensku i vydání první desky skupiny Tucan. Violoncello a bicí v rukou žáků základní školy jsou velkým originálem ve spojení starého undergroundového zvuku a hravých sloganů jako ze slabikáře.