Odešel malíř, který rozdával radost

Věděl, jak oslovit ty, kteří se dodnes ještě panicky bojí obrazů Pabla Picassa. Pro velmi široké divácké spektrum tak ztělesňoval ten nejpravější symbol moderního českého malířství. Ač školením výtvarný profesionál, prakticky se stal zlidovělým tvůrcem. Kdyby někdo uspořádal anketu o nejslavnějších výtvarnících v Česku, Komárek by určitě obsadil ty nejhořejší příčky popularity. Narodil se 10. srpna 1928 v Hořensku u Semil. Studoval malování a leptání skla na sklářské škole v Železném Brodě, pár let pobyl na pražské Akademii výtvarných umění a pak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V letech 1954 až 1962 pracoval jako metodik v Domě osvěty v Semilech. Věnoval se i pedagogické činnosti, na semilském gymnáziu i na Lidové škole umění. Všude uplatnil svoji schopnost podělit se prostými, ale výstižnými slovy o zážitky z výtvarného tvoření. Takto ho znal i široký okruh zájemců z rozhlasových pořadů i vlastních autobiografických prací, zejména z knihy Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu aneb Od puberty ke klimakteriu.

Ve svých kompozicích pracoval s realistickými motivy - ty však v jeho stylovém pojetí působily spíše jako snové vize. Rád používal metafory, náznaky, symboly a znaky. Jeho obrazy nejsou dramatické, působí spíše jako meditativní díla. Mají v sobě pozitivní poselství. Stačilo, aby namaloval stůl, hodiny, zrcadlo, naprosto běžné předměty, které člověka obklopují na každém kroku, a pokaždé to mělo osobitou výtvarnou poezii. Součástí výrazu byla i jistá nostalgie a sentimentální vyjádření. Jeho paleta obsahovala nejčasněji šedobílé, jemně zelenavé a pastelově růžové tóny. Osoby a předměty rád zahaloval do barevných oparů. Mezníkem se pro něj stal rok 1961, kdy vytvořil první grafiky, suché jehly. Obrazy pak vždy doprovázely grafické listy, v nichž obsáhl snad všechny techniky od dřevorytu až po litografii. Neuvěřitelnou práci věnoval Komárek drobným tiskům. Milovníci ex libris a bibliofilií ho znají jako nejdůvěrnějšího přítele.

Vytvořil na 600 exlibris a stovky novoročenek. Od 60. let ilustroval početnou řadu knížek, literární práce Holana, Seiferta, Máchy, Jesenina, Hrubína, Puškina. Uspořádal stovky samostatných výstav a účastnil se mnoha kolektivních přehlídek. Ruku v ruce s tím však šla i výtvarná nadprodukce a stálé opakování výtvarných motivů, téměř řemeslná malovýroba. Možná právě toto rozmělnění s sebou neslo nepřízeň historiků a teoretiků umění, takže navzdory značné popularitě ho nenajdeme v expozici českého umění 20. století v pražském Veletržním paláci. Vladimír Komárek velmi obdivoval Chagalla, Kubína, Zrzavého a Tichého, velké malířské mistry 20. století. A právě jim se chtěl přiblížit, stát se jedním z nich. Člověk, a výtvarník zvlášť, byl pro něj Prométheus nesoucí dobro těm ostatním.

Chtěl svým uměním rozdávat radost, což jako celoživotní program uskutečňoval každým svým činem, počínaje velkou výstavou a konče malým grafickým listem. Od roku 1958 představil svoje dílo na 200 samostatných výstavách. Vystavoval ve všech evropských zemích kromě Albánie, mimo kontinent například v USA a Kuvajtu.