Pavel Šporcl uhranul salcburské publikum

Bouřlivý potlesk, dupání a volání bravo sklidil při svém nedělním debutovém koncertu na renomovaném Salcburském festivalu houslista Pavel Šporcl. Zahajoval speciální dramaturgickou řadu Salcburský debut, v jejímž rámci se až do konce srpna představí pět talentovaných houslistů z celého světa.

Koncert se konal ve Velkém sále Mozartea, kde Šporcl za klavírního doprovodu Petra Jiříkovského přednesl skladby českých autorů Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, ale také suitu z Gershwinovy opery Porgy a Bess v úpravě Jaschi Heifetze a Velké tango od Astora Piazzolly.

Šporcl publikum zjevně uhranul nejen suverénním hraním, ale také nenuceně sebevědomým vystupováním. Na pódium přišel ve svém tradičním obleku - kožených kalhotách, modré haleně a černém šátku na hlavě. Nikoho to nešokovalo, neozvalo se žádné překvapené zahučení - dokonce ani když pro druhou půlku koncertu vyměnil modrou barvu za nápadnější oranžovou. Zdálo se, že lidem je zjevně jedno, zda má interpret na sobě frak, šátek nebo peří, čekali, co a jak bude hrát a zda svým vystupováním zapůsobí.

Jak je jeho zvykem, Šporcl si koncert sám uváděl. Omluvil se divákům, že neumí německy, a hovořil plynnou angličtinou. Poděkoval, že dostal šanci hrát na nejlepším festivalu světa, připomněl letošní výročí českých skladatelů, krátce představil Smetanův opus Z vlasti, Janáčkovu Sonátu pro housle a klavír, a upozornil na to, že Českou rapsodii pro housle a klavír psal Bohuslav Martinů pro legendárního rakouského virtuosa Fritze Kreislera.

Svěřil se také, že Astor Piazzolla je jeho oblíbený skladatel. "Předpokládal jsem, že přijde erudované publikum s detailními znalostmi, a tak jsem se omezil jen na základní informace v úvodu," vysvětlil Šporcl po koncertě. Světelné efekty, další tradiční součást svých koncertů, musel tentokrát oželet. "Nešlo to zařídit technicky, asi by se musela instalovat nová světla," poznamenal. Když skončila oficiální část programu, Šporcl se vrátil na pódium. "Doufám, že se nevidíme naposledy," řekl divákům. "Připravili jsme pro vás hned několik přídavků," dodal s úsměvem a obecenstvo vybuchlo smíchy.

Nakonec Šporcl přidával dvakrát. Nejprve zahrál Rachmaninovu Vokalízu v úpravě pro housle, a poté svůj recitál završil opravdovou šlehačkou: virtuózní perlou Vzpomínky na Ameriku, kterou začátkem dvacátého století, během turné po Americe, napsal francouzský houslista Henry Vieuxtemps. Její vtip je v tom, že si nejrůznějšími způsoby pohrává s americkou písničkou Yankee Doodle.

Dodnes je to jeden z nejoblíbenějších přídavků. Když Šporcl dohrál, rozpoutaly se bouřlivé ovace. Tím však večer neskončil. Festival připravil Šporclovi autogramiádu, při níž český houslista podepisoval lidem programy i své "žlutomodré" cédéčko. Nakonec však na houslistu po náročném koncertě padla únava. A tak třebaže se původně chtěl vypravit na večerní koncert Vídeňských filharmoniků, nakonec si to rozmyslel - zvlášť když ho hned v pondělí čekal stejný program v Luhačovicích. "Teď už chci jenom whisky a doutník," vzdychl si toužebně Šporcl. A odjel do hotelu.

VĚRA DRÁPELOVA

obsah | kultura - kultúra