Zemřel dokumentarista Pavel Koutecký

Podle ČT zatím není jasné, kdy přesně Koutecký z mrakodrapu spadl. Policejní mluvčí ČT řekl, že policisté dostali oznámení o pohřešovaném v pátek večer s tím, že se ve čtvrtek pohyboval právě v okolí uvedené výškové budovy. Dramaturgyně Alena Müllerová uvedla, že Koutecký točil film o mladíkovi, který po takových budovách lezl. "Chtěl to natočit, aby on ho neviděl, a prostě někam spadl, do nějaké šachty," řekla ČT. Koutecký se narodil 10. června 1956 v Praze. V roce 1982 ukončil filmem Dialog studia na pražské Filmové fakultě Akademie múzických umění (FAMU). Na přelomu 80. a 90. let absolvoval studijní pobyty na National Film and Television School v anglickém Beaconsfieldu.

Svou profesionální kariéru začínal v roce 1982 jako režisér Videostudia Českého vysokého učení technického, mezi lety 1990 a 1998 působil v Krátkém filmu Praha. V roce 1991 začal učit na katedře dokumentární tvorby FAMU, kde vedl jednu z tvůrčích dílen. Dlouhodobě spolupracoval s Asociací Film a Sociologie. V rámci její produkce Koutecký kromě samostatných dokumentů vytvořil i několik dlouhodobých sběrných projektů.

Věnoval se také animovanému filmu i multimediálním projektům. Většinu ze svých zhruba 45 filmů natočil v tvůrčím tandemu s kameramanem Stanem Slušným, úzce spolupracoval také s publicistou a spisovatelem Janem Burianem. Jeho díla byla mnohokrát oceněna na domácích i zahraničních filmových festivalech.

Jako dokumentarista Koutecký upoutal už při studiích svým invenčním a odlehčeným přístupem k zachycování různých profesí. V dokumentu Maximalisté v mikrosvětě (1985) pronikl do světa vědy, ve filmu Theatrum Artis (1986) defilovali před jeho kamerou umělečtí skláři. Po listopadu 1989 proslul mimo jiné snímky mapujícími politické dění - ÓÓÓ, my se máme z roku 1990 či Zánik Československa v parlamentu natočený o tři roky později. Zaměřil se také na sběrné dokumenty o protagonistech sametové revoluce a o tehdejším prezidentu Václavu Havlovi, na tomto dokumentu pracoval až do současnosti.

Významnou kapitolu v jeho filmografii tvoří snímky o Pražském hradu, z nichž posledním jsou Proměny Pražského hradu z roku 2004. Spolupracoval také s režisérkou animovaných filmů Michaelou Pavlátovou, s níž vytvořil snímek ...až na věky (1998), kombinující techniku dokumentárních a animovaných filmů. V několika filmech se také věnoval problémům lidí s mentálním postižením. Mezi jeho poslední snímky patří Pojď blíž, cukrátko - o projektu divadla Archa a jihoafrických divadelníků či filmové dokumenty o hudebním festivalu Pražské jaro.