Zemřel herec Boris Rösner

Boris Rösner dnes ve věku pětapadesáti let podlehl rakovině. Na jevišti české první scény se po dlouhé době objevil koncem března, když předával jednu z prestižních Cen Thálie.

Boris Rösner se narodil 25. ledna 1951 v Opavě, jeho matce, herečce Jarmile Horské, tehdy bylo pouhých devatenáct let. Rodiče se rozvedli když mu byl jeden rok a s otcem skladatelem a dirigentem Mirko Čechem-Rösnerem se blíže poznal až ve dvanácti.

Rösnerova matka se po roce 1968 ocitla v nemilosti a místo hraní se musela živit jako servírka. Rösner zpočátku koketoval s medicínou, i kvůli nepříliš vřelému vztahu k matematice ale nakonec skončil na Divadelní fakultě Akademie múzických umění.

Školu, na které ho učili Václav Voska nebo Vlasta Fabiánová, absolvoval v roce 1973. První angažmá získal v libereckém Divadle F.X.Šaldy, v roce 1979 odešel do Městských divadel pražských. Zde Rösnera potkala velká příležitost, když se roznemohl a zemřel jeho učitel a velký vzor Voska.

Rösner převzal roli Salieriho a jak řekl, "hrál jsem ho s pocitem, že na mém místě měl stát někdo jiný... když jsem jako Salieri vyzval boha k soukromé válce, myslel jsem, že v hledišti někdo umře, že spadne balkon...".

V té době už byl ženatý, s manželkou Alicí se brali, když bylo Rösnerovi dvacet a v roce 1976 se jim narodila dcera Gabriela. Na jevišti Národního divadla Boris Rösner odehrál za dvacet let na osm desítek rolí, v poslední době asi nejvíce zaujal jako Harpagon v Moliérově Lakomci. Za tuto roli posbíral před dvěma lety skoro veškerá domácí divadelní ocenění - Thálii, Cenu Divadelních novin i Cenu Alfréda Radoka.

Rösner ale nebyl jen hercem a pedagogem DAMU (na které učil od roku 1989), angažoval se i během listopadové revoluce a v roce 1998 si zkusil také divadelní režii Macbetha během Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě. V roce 2000 se pak neúspěšně ucházel o post ředitele činohry Národního divadla.

Herecké povolání Rösner nijak neidealizoval, občas o něm dokonce říkal, že to je duševní prostituce. "Herectví a sláva jsou pomíjivé. Vlezete na jeviště v sedm hodin a v deset představení končí. Když ale vyrobíte poličku a nebo vysekáte elektřinu, tak to tam zůstane...," řekl zapálený kutil Rösner v jednom rozhovoru.