Věra Čáslavská: Už nechce zůstat proslulá![]() Omluvila se předsedovi ČOV Milanu Jiráskovi z chystaných oslav, sotva se o nich doslechla. Ne, nic nepřipravujte, řekla mu. Snad dokonce chce odjet se svými dětmi na Moravu, aby se v Praze vyhnula svátečnímu ruchu, jak řekl ředitel České nadace pro reprezentaci Jan Linger. Už po několik let mizí ze světa. Žije v domě s pečovatelskou službou, v klidné pražské ulici, zcela v ústraní. A léčí se z depresivních stavů, které na ni doléhají. O poschodí níž tam bydlí muž, dávno smířený s nepřízní osudu. Alfréd Jindra, bronzový kanoista na olympiádě v Helsinkách 1952, později postižený obrnou, a proto upoután na invalidní vozík. "Občas si Věra přijde popovídat, ale pořád na tom není tak, aby mohla jásat a usmívat se," říká. V touze po klidu si vystavěla kolem sebe stěnu. Mediální rozhovory neposkytuje, už se k nim necítí povinována. Do svého svľta pouští jen nejbližší známé. Občas se uchyluje k dceři Radce a pohoda jí zajiskří do duše mezi přáteli z Klubu olympioniků. Rojí se kolem ní neustále. Honza Veselý, bájný cyklista z padesátých let, spřátelili se na sedáncích u Zátopků, ještě když byl Emil živ. Dana Zátopková, její velká přítelkyně, sdílná duše, mající porozumění pro životní trable. Jen nikdy nic nebalit, člověk musí přetrpět ledacos, filozofuje. A také bratři Svojanovští, Oldřich a Pavel, dva veslařští obři, zvaní "sloni", olympijští medailisté. Kam přijdou, nálada se zvedá. A tihle všichni ji tahají do světa. Oldřich Svojanovský se s ní nedávno setkal před pečovatelským domem, kde paní Věra bydlí, potřeboval od ní něco podepsat pro Klub olympioniků. "Věro, jedeme do Třeboně, pojeď s námi!" vybídl ji. "To byste, Věruško, měla," přizvukovala jedna ze sester. Odmítla jako vždy. "Podívej se, jak vypadám," zažertovala jako žena, která na sebe chce stále dbát. Už měsíc před narozeninami se přátelé domlouvali, že ji musí někam vytáhnout. Že by aspoň přišla o patro níž k Alfrédu Jindrovi, tam že by zavzpomínali, potěšili se. Anebo u Jirky Čtvrtečky, olympionika z Mexika, má hospodu. "Pozveme tam jen lidi, které budeš chtít," nabízeli jí. Poděkuje, jste hodní. Ale dá přednost své samotě. "Děláme, co můžeme, ze všech světa stran," říká Oldřich Svojanovský. "Jak jinak jí dát najevo, že ji máme všichni rádi?"
Později mu prezident republiky uděluje milost a Věra Čáslavská se poprvé uchyluje k nervové léčbě. Nečekaně záhy opouští veřejný život. "Když jedete pořád bez odpočinku, tak taky na to můžete dojet. To je můj případ," řekla v posledním rozhovoru pro Mladou frontu DNES před třemi roky.
Význačné roky života Věry Čáslavské1942 - narozena 3. května1964 - tři zlaté medaile na olympiádě v Tokiu
1968 - čtyři zlaté medaile na olympiádě v Mexiku 1987 - Rozvod s Odložilem 1990 - předsedkyně ČSOV, později ČOV (odstoupila 1996) n udělen stříbrný Olympijský řád 1993 - syn Martin napadl otce na diskotéce a později odsouzen pro fyzický útok s následkem smrti, vzápětí omilostněn prezidentem republiky 1995 - členka MOV (abdikace 2001) 1996 - v obou vysokých funkcích na své poslední olympiádě v Atlantě 1998 - poprvé se léčí v psychiatrické léčebně 1999 - v anketě Olympionik století druhá za Emilem Zátopkem 2000 - jako gymnastka zvolena v anketě mezi devět českých osobností století
VÁCLAV PACINA, MF DNES
|
obsah | osobnosti |