Bohdan Holomíček: musíte přijít blíž

Bohdan Holomíček je fotograf, kterého každý zná. Je poutník, který přes 40 let navštěvuje přátele a místa setkávání: divadla, koncerty, vernisáže, oslavy. Své snímky zásadně vystavuje na malém formátu - chce, aby k nim lidé přišli blíž.

Žije v Mladých Bukách u Janských Lázní, kde byl dlouhá léta civilním povoláním údržbář místní výtopny. Nedaleký Hrádeček ho v sedmdesátých letech přivedl do společnosti undergroundové kultury, kde také vznikaly jeho nejznámější fotografie manželů Havlových.

Bohdan Holomíček vždy vystavoval, jak to šlo. Po bytech, v divadelních foyerech nebo při oslavách dělával tak trochu pro radost mobilní výstavu: svého druhu happening, kdy opřel desku s připíchnutými fotografiemi venku o auto. V roce 1981 se pod vedením naší přední historičky a teoretičky fotografie Anny Fárové účastnil legendární výstavy 9&9 českých neoficiálních fotografů v klášteře v Plasech.

Po sametové revoluci se nevrhl do zakázkové práce a věnuje se dodnes svému poutnictví. Ze zakázek svého druhu si udržel to, co ho bavilo vždy: fotografuje divadelní představení, předloni realizoval například roční projekt pro Národní divadlo. Ten se zhmotnil také v obsáhlé fotografické publikaci. Kromě obdobných příležitostných katalogů vyšla v roce 1995 Bohdanu Holomíčkovi retrospektivní publikace v nakladatelství Torst a o pět let později monografie v edici FotoTorst. Dlouhodobě spolupracuje například s galeristou Paulem Cottinem z francouzského Mulhouse.

Vždy fotí aparátem, který je po ruce

Holomíčkovy fotografie jsou formálně nezaměnitelné. Vždy je zvětšuje na co možná nejobyčejnější či nejdostupnější fotografické papíry formátu A4, téměř výhradně na šířku. Nedělá výřezy, vždy nazvětšuje i černý rámeček negativu okolo obrázku a pod něj připojí název či popis místa nebo události a datum.

Tento přístup není projevem zásadovosti či tvrdošíjného lpění na "uměleckém rukopisu"; Holomíček vždy fotil aparátem, který měl zrovna po ruce či na jaký měl zrovna peníze. Důvodem jednotných formátů je praktičnost. Fotografie jsou skladné, dají se kdykoliv dobře prohlížet a příležitostně darovat, což Holomíček dělá rád. A že by pro výstavy zhotovoval větší formáty, to až na výjimky ne. Vždyť takhle se jich může vystavit víc a člověk si přece může přijít blíž. Obdarováváním buduje Holomíček kromě přátelských vztahů i zajímavý koncept - snímky vznikají jakoby z dění okolo autora. Ten je pak opět vrací aktérům situace, při které vznikly.

"Nejsem zloděj momentek"

Říká se, že "Holomíček fotí lidi". "Hodně teoretiků si léta marně láme hlavu tím, jak to Bohdan Holomíček dělá, že jsou jeho snímky zrnité, jednoduše komponované, na akci skoupé, v podstatě rodinné fotografie tak půvabné, že se jimi nelze přejíst. Opravdu, těžko říci." Tak začíná jedna z recenzí na Holomíčkovu výstavu, kterou před třemi lety otiskla MF DNES. Anna Fárová charakterizuje jeho práci takto: "Bohdan Holomíček je vzácný fenomén české kultury. Fotograf přátelských setkání, zachycující pozitivní situace, okamžiky milosti, záblesky lásky za magického přispění světla." Jeden z návodů, jak najít klíč ke kouzlu a síle Holomíčkových fotografií, nabízí autor sám.

"Například bezdomovce, který vybírá popelnici, bych nefotil. Vyfotil bych si ho, ale jako člověka. Přišel bych k němu, popovídal si s ním, něco mu dal a pak ho požádal, jestli ho můžu vyfotit. Ať fotím kohokoliv, vždycky fotím člověka. Nejsem zloděj momentek, chci, aby člověk, kterého fotím, o mně věděl. Oslovím ho, usměju se na něj, pěkně se podívám... tím se překročí bariéra a příběh se odvíjí jinak. To mám rád, tak je to podle mě správné," svěřil se v rozhovoru pro časopis Time In.

Nejde však také jen o umělcův dar zachytit chvíle radosti. Jeho tvorbu charakterizuje vytrvalost, poctivost a odhodlání. Škála jeho motivů je nesmírně široká. Nejprivátnější, až infantilní situace - například rozsáhlou sérii fotografií fenky Ťapinky - Holomíček se samozřejmostí prezentuje stejně jako fotografie významných událostí, kde od snímku více než intimitu a vřelost očekáváme oko pohotového a všímavého reportéra se smyslem pro vystižení dramatičnosti doby. Takový tematický záběr, každodenní připravenost a vůle se neustále vracet na stejná místa od autora vyžadují velké nasazení, zkušenost a víru v to, že fotografie může lidem přinášet radost. V poslední době Bohdan Holomíček používá digitální fotoaparáty, a to z důvodu maximálně si zjednodušit proces třídění, výběru a zhotovení snímků. Zjednodušit proto, aby stíhal navštěvovat stále rozsáhlejší okruh svých přátel.

Život v datech

14. srpna 1943 - narodil se ve vesnici Sinkiewiczowka na Ukrajině
1947 - přesídlil spolu s rodiči do obce Mladé Buky v předhůří Krkonoš
1958 - začal vytvářet první fotografie
1960 - vyučil se elektrikářem, pracoval v elektrárně
1968 až 1969 - byl zaměstnán v Trutnovském muzeu
1966 - začal intenzivněji fotografovat
1969 - poprvé vystavil své fotografie
1969 až 1971 - pracoval jako montér v podniku Geoindustria
1974 - sbližuje se s Václavem Havlem a jeho manželkou Olgou
1971 až 1995 - údržbář v centrální výtopně v Janských Lázních
1995 - fotograf na volné noze

Dílo: desítky samostatných výstav v České republice i v zahraničí, zejména ve Francii a USA. Jeho soubory fotografií jsou vydávány též jako samostatné publikace.