Eva Jeníčková - Ava Jansen: V Hollywoodu se nesmíte bát

Když loni vystoupila se skupinou Aerosmith, nadchla prý Jennifer Lopezovou tak, že o ní údajně mluvila až do konce slavnostního večera. Vendulka utěšitelka z filmových Básníků už na kolejních pokojích neordinuje a její představitelka se už nejmenuje Eva Jeníčková. Po více než deseti letech v Hollywoodu si česká herečka zvolila nové jméno: AVA JANSEN. Vypadá fantasticky, ale věk by vám neprozradila ani pod pohrůžkou smrtí. Řídí se tvrdými pravidly amerického showbusinessu a zásadou, kterou jí kdysi svěřil slavný herec: Makej, a až ti dají šanci, vraz nohu do dveří.

Opravdu jste na Lopezovou tak zapůsobila?

Mám to z druhé ruky. Aerosmith si mě vybrali pro jevištní vystoupení na American Music Awards, kde dostali cenu za celoživotní dílo. Agent jim poslal moje materiály a Steven Tyler, leader kapely, mi později řekl: Já hned věděl, že jsi "special". Toho večera jsme předvedli divadelně pojatou verzi písničky Jaded, ve videoklipu k ní jsem hrála taky. Zkoušela jsem s nimi několik dní, jde o naprosté profíky. Takové od neumětelů rozeznáte až tehdy, když hrají živě stále jednu písničku a ona zní vždy jako z cédéčka.

Proč se z Jeníčkové stala Ava Jansen? Dženicek nezní dostatečně jadrně?

Obsazování do rolí začíná v Americe tím, že agenti posílají do produkcí fotku, na jejímž rubu jsou veškeré údaje o dotyčném herci. A když se podívali na moje jméno, okamžitě si mě zařadili do východního bloku a předpokládali, že mám těžký přízvuk. Jenomže já jsem po dvanácti letech v cizině schopná hrát standardní angličtinou bez přízvuku - a to z fotky nepoznají. Na druhou stranu, díky předsudku jsem loni dostala roli ruské špiónky ve filmu Hidden Agenda.

Co jste musela změnit kromě jména?

Musela jsem připustit, že mě čeká veliká dřina. Jessica Horváthová, která vlastní v Čechách castingovou agenturu, mi vyprávěla, jaký mají problém získat od herců fotky s biografií. Tam když to nemáte, jako herec neexistujete. Castingy na filmy, na re klamy, na modelování, někdy i na divadlo se ve Státech vyhlašují každé ráno na licencovaných internetových stránkách a agenti, kteří vás zastupují, odhadují podle požadavků a charakteru práce, čí fotku má smysl tam poslat. A vyšlou poslíčka. Je to fofr.

Co znamená, že jsou ty stránky licencované?

Agenti si je platí, nikdo jiný je nesmí používat. Mám zvlášť agenta na film a televizi, na divadlo, na modelování, na hudební divadlo a na re klamu. Kromě toho mám manažera.

Vyplatí se to? Není částka za jejich zastupování nakonec větší než honorář samotný?

Jsem členkou hereckých unií a podle jejich regulí nesmí agent žádat nikoho o peníze předem - agent je můj zaměstnanec, který dostane svých deset procent z kšeftu, který pro mě sežene. Dřív ne. Kdyby chtěl peníze předem, nahlásím ho odborům a on okamžitě ztratí licenci.

Unie má zjevně velkou sílu ...

Před dvěma lety byla v Los Angeles stávka, odborové svazy prosadily pravidla o minimální sazbě herců a štábů. Částečně se to proti nim obrátilo, protože producenti od té doby vyrážejí točit mimo Spojené státy, do Kanady a Evropy, kde se žádnými tabulkami řídit nemusejí. Byla jsem šokovaná, když jsem zjistila, kolik americké štáby, když točí v Čechách, platí gripům, to znamená lidem, kteří připravují stavby. Českým klukům dávají osm dolarů na hodinu, zatímco můj kamarád, který dělal gripa ve Státech, dostával za hodinu až čtyřicet sedm dolarů. Každé studio hledá nejrůznější kličky, aby ušetřilo. Například právě Spielbergova společnost Dreamworks si ve smlouvě s unií prosadila, že jako mladá firma může lidem ve štábu platit jenom sedmnáct dolarů za hodinu.

Vypozorovala jste, na základě čeho si režiséři vybírají právě vás?

Mám hereckého kouče, a ten žertem říkává, že producenti si nenajmou dívku, s níž by nechtěli spát. Neznamená to přirozeně, že s ní spát budou, ale nějaká chemie tam musí vzniknout. Je to všechno velice subjektivní, ale proč ne, vždyť jde o jejich dílo. Takže slupka samozřejmě prodává, ale musíte taky něco umět. Když mi na základě fotky skutečně zavolají, abych přišla, ze zkušenosti vím, že tam bude čekat tak padesát až sto padesát konkurentů na roli, kteří budou proseti někdy i ve čtyřech kolech.

Vnímáte u konkursů mužskou převahu?

Jistě, chlapi se rádi ukážou, kro mě toho ženských rolí je mnohem méně než mužských. Zvlášť v gangsterkách a historických filmech. Scénáře píšou většinou chlapi a ti se pochopitelně lépe dokáží ztotožnit s maskulinní tematikou. Šovinismus funguje už proto, že herce většinou vybírají chlapi. Stalo se mi dokonce, že mi producent nabídl film, ve kterém sám hrál, ale když jsem nesplnila jeho přání, totiž vyspat se s ním, měla jsem utrum. Moje poslední práce byl film The Singing Detective, který produkuje Mel Gibson a hlavní roli hraje Robert Downey, který má chronické problémy s drogami. Bývají s ním problémy, ale navzdory zdejším zavedeným pravidlům stále dostává šanci. Je to velmi talentovaný herec. Kouč mi říká - musíš se naučit, abys byla v rovnováze, nedat se na drogy, chlast, sex addict, což je dneska stejně velký problém, anebo na jídlo. Vždycky jde o únik od nějakého problému.

Sexuální závislost je v Hollywoodu tak vážný problém?

Jsem toho ještě plná, před časem mi Tony Peck, syn Gregoryho Pecka, nabídl roli v nezávislém film Diary of Sex Addict. Hlavní role hrají Michael Des Barres, Nastassja Kinská, Rosanna Arquetteová, je to hodně syrové, teď to koupila Columbia, a je to příběh člověka závislého na sexu. Protože hraju Brazilku, na níž je hlavní hrdina závislý i mentálně, chtěla jsem se na roli dobře připravit. Setkala jsem se v Los Angeles s lékařem, který na západním pobřeží zkoumá a léčí pacienty s touto závislostí. Většinou jde sexuální a alkoholická závislost ruku v ruce, obětem je lhostejné, s kým spí, někteří z nich jsou schopni vystřídat i dvacet dva partnerů denně. Jsou v psychickém stavu nenasytnosti.

Musí partnery střídat?

Ano, jedna holka na videu vypráví, že už se jí to vůbec nedotýká, doslova prohlašuje, že je to stejné, jako by to faxovala. Tihle lidé často dostanou AIDS, ale nemohou se zastavit, nutkání je velice silné a v tom spočívá nebezpečí.

Koho se to týká?

Hovořil tam syn hollywoodské hvězdy i bezdomovec i feťák i businessman.

Není mi jasné, kde ti lidé seženou za den tolik partnerů.

Telefonem, ale i přímo na ulici. Osobně jsem zažila chlapa, který procházel Central Parkem a ptal se lidí, co leželi v trávě, jestli by se s ním nechtěli vyspat. A představte si, někteří se zvedli a šli.

Seznámil vás Tony Peck s otcem?

Byla jsem u nich na návštěvě a druhý den mi Tony říkal, můj táta je do tebe tak zabouchnutý, že jsem o tom slyšel i od mámy.

Dostala jste nabídky na role v erotických filmech?

Ne, ale hodně Američanů zná Češky z porna. A protože o nás moc nevědí, myslí si, že každá holka, která z Čech přichází, dělá totéž. Jsou herci, kteří ve svých začátcích buď pro peníze, nebo z nevědomosti a naivity přijali roli třeba jen v takzvaném měkkém pornu a dodneška je to pronásleduje! Něco jiného jsou milostné scény v seriózních filmech. Pokud je to součást role, nevadí mi to. Kupodivu americké herečky i herci s nahotou problémy mají, někteří používají body doubly. Jistě nejen kvůli svým tělesným mindrákům, ale i zásluhou puritánské americké přecitlivosti, která v důsledku může plodit značné množství úchylek.

Proč jste vlastně nezůstala českou herečkou z českých filmů?

Touha odejít byla dlouhodobá a vycházela jak z mé zkušenosti s DAMU, tak i z rodinného zázemí. Nacisti sebrali a zavraždili mého dědečka Vasila Škracha, tajemníka prezidenta Masaryka, komunisti nám po válce ukradli dům. Donutili babičku, aby ho prodala, dodnes ho rodiče nedostali zpátky. Maminka má ze vzpomínek takové trauma, že o něj ani nechce bojovat. V prosinci 1987 jsem získala Fullbrightovo stipendium, ale trvalo to rok a půl, než jsem získala všechna povolení. Odjela jsem v červnu 1989.

S kým jste byla na DAMU v ročníku?

To přeskočme.

Proč, nechcete nikoho jmenovat?

Ne, poznal byste, kolik mi je.

Skutečně byla DAMU jedním z důvodů k odchodu?

Když jsem studovala, byla jsem velmi mladá a zranitelná. Mám-li dnes ve Státech hereckého kouče, jeho první zásada je povzbuzovat a podporovat mě. Nevybíjí si na mně své ego a problémy, a to se na DAMU běžně dělo. Je jasné, že všichni jsme jenom lidé, ale když někdo učí herectví, musí být schopný oprostit se od svých frustrací. V Praze jsem pracovala s herečkou, která mě nenáviděla jenom proto, že jsem byla o čtyřicet let mladší než ona.

Když vás stále někdo sráží, schoulíte se do sebe a všechno je náhle těžší. Každý zná vaši Vendulku utěšitelku z Básníků, kteří přicházejí o iluze. Vzpomenete si ještě na okolnosti natáčení?

Básníky jsem točila tajně, protože tenkrát na DAMU platilo nesmyslné pravidlo, že v prvních dvou ročnících ještě nejste profesionální herci, neměli byste se tudíž ukazovat na veřejnosti. Souběžně s Básníky jsem přitom točila Rumburaka, kterého mi škola oficiálně povolila za to, že jsem splnila povinnost a přijala roli ve Snu noci svatojánské na Nové scéně. Školní povinnosti a do toho dvě natáčení; bylo toho na mě moc a jednou brzo ráno jsem se cestou na hodinu uměleckého přednesu v metru prostě složila a odvezli mě do Motola.

Byly začátky vaší nové kariéry ve Státech méně vyčerpávající?

Neměla jsem žádné kontakty, bylo to moc těžký. Fullbright tehdy dával tisíc dolarů měsíčně, pět set jsem nechala za nájem, dvě stě za podzemku. Zvlášť když jste doma trošku známý, je těžké přijmout úlohu, že jste Nikdo. Studovala jsem herecké kursy, ale castingů jsem se zúčastnit nemohla, protože první, na co se vás zeptají, je, jestli máte zelenou kartu. Přivydělávala jsem si tak, že jsem stávala modelem. Tam se nikdo na nic neptal. Cítila jsem se velmi izolovaná, chtěla jsem všechno vidět, ale neměla na to peníze. Bylo mi smutno a volala jsem domů, takže jsem utratila ještě víc. Hodně jsem se od té doby zatvrdila. Když má člověk strach nebo je nejistý, je to na něm vidět. Taky pláču, jsem dramatická, ale na veřejnosti to nikdo nesmí poznat.

Dřete?

Každý ve Státech dře. Občas se o někom napíše - zrodila se hvězda, ale já vím, že dotyčný na tom už patnáct let maká. Když netočím, pracuju s koučem, dělám na zpěvu a pohybu, chodím na konkursy do menších divadel, snažím se potkávat lidi, jezdím na koni, posiluju, chodím do Joe Gold Gym. Mimochodem, je to asi největší síť fitness na světě a já mám štěstí, že Joea Golda znám. Je to starý krásný pán, také hrál ve filmech, zrovna tuhle mi říkal, že mu přišly celé tři centy hereckých tantiém za první verzi Planety opic z roku 1968.

Je zajímavé, že první velkou příležitost jste nakonec dostala v muzikálu.

Když vám vyprší Fullbright, musíte na dva roky vypadnout ze Států. Je to vymyšlené hlavně pro vědce a doktory, aby se za získané stipendium rozdělili o své nabyté zkušenosti. Nevěděla jsem, co mám dělat, až jsem si všimla, že hamburská produkce Cats pořádá v New Yorku konkurs. Je obvyklé, že Němci hledají herce v Americe, jejich špička je příliš úzká. Sedla jsem na podzemku a někdo v ní zatáhl za ruční brzdu. Hodinu jsme seděli ve vagónu a já přišla pozdě. Přesto jsem pro šla sítem až na zpěv, ale za tři dny mi volali a nabídli roční kontrakt. Vydělala jsem si tam slušné peníze a vrátila se do New Yorku a ještě později do Los Angeles. Tam, v Schubert Theatre, byl konkurs na muzikál Ragtime.

Bylo stejně těžké v něm získat roli?

Na konkurs přišly dva tisíce lidí! Bylo strhující, jak jsme tomu projektu až magicky věřili. Během gypsy run, generálky pro hereckou unii, seděl v první řadě Robert De Niro a narvané divadlo spolu s ním málem spadlo nadšením. Po roce jsme se na tři měsíce přestěhovali do Vancouveru a ve Variety psali, že je pořád vyprodáno a projekt vydělává. Přesto nám produkce na konci roku řekla, že má problémy s penězi. Dala jsem výpověď, chtěla jsem se vrátit do L. A. Až pak jsem se dozvěděla, že company zbankrotovala, protože producent zpronevěřil třicet pět miliónů dolarů.

Je rozdíl mezi evropskou a americkou muzikálovou produkcí?

V obou případech jsem hrála osmkrát do týdne, v pondělí bylo volno, celý den jsem bývala jako dobitá. Kdo dostane v Americe šanci, maká, absence se netolerují, venku čekají další. Byla jsem placená od představení a ve smlouvě měla sedm dní dovolené, kterou si ovšem nesmíte vzít o vánocích a na Nový rok, to by chtěli všichni. Po prvních třech měsících máte nárok na tři nemocenské dny a jeden osobní den bez důvodu, za rok se to vyšplhá na sedm dní nemocenské. V Německu to, co se týče sociálních podmínek, zdaleka nebylo tak tvrdé.

Pokud se nemýlím, hrála a tančila jste i v show Tonyho Cliftona ve Formanově Muži na měsíci.

Nikdy nezapomenu na Jima Carreyho! Měl vycpávky v obličeji a na krku, sehnal si výtažek ze smradlavýho sýra, plácal to na sebe jako kolínskou, nedalo se vedle něj stát. Byl stále v roli, fuck you řval i na Miloše, působil jako dokonalý hulvát. Jednou, když jsme vycházeli ze studia, stál u dveří maličký mužík v kovbojském oblečku a tleskal, jak se nám povedla scéna. Rutinně jsem toho komparsistu poplácala po hlavě, jako že dík. Byl to Danny DeVito.

Tu roli jste dostala přes Formana?

Ne, přes casting. Já vůbec nevěděla, že to režíruje.

Máte čas vůbec udržovat kontakt s Českem?

Ano, i když někdy bývá dost hořký. Tuhle jsem hledala něco na Internetu a našla tam rozhovor s kamarádem Jardou Duškem. Já se před dvěma lety vdávala na Zvíkově. Pro zajímavost, za Američana, který má školu bojových umění, dělá choreografie filmových bojových scén a z máminy strany je to Ir a Skot a z tátovy Čech a Čerokí Indián. A jelikož Mark Mikita, tak se jmenuje, nenávidí smoking, říká tomu opičí oblek, napadlo nás, že když už je to na hradě, mohli bychom sehnat brnění. Což se povedlo. Jarda byl na té svatbě taky a v tom rozhovoru prohlásil, že se původně domníval, že je to případ americké megalomanie. Zabolelo mě to, stejné předsudky mají totiž Američané vůči nám. Lidstvo se nezmění, dokud nepře stane generalizovat.

Co jste tu vlastně tenkrát nechala?

Rodiče. O ničem jiném, na čem bych lpěla, nevím. Nebo mě to nebolelo tolik, protože jsem neodcházela s tím, že budu tak dlouho pryč. Myslela jsem, že se za rok vrátím. Tohle je Boží země, ale to poznáte až z odstupu - pamatujete si první záběr z anglického filmu Knigts Tale? Vidím v něm kus meze s kytkama a vím, že to není Londýn, jak předstírají. To jsou přece jižní Čechy.


EVA JENÍČKOVÁ alias AVA JANSEN - česká a americká herečka. Z Čech odešla v červnu 1989. Do té doby účinkovala ve dvou dílech filmových Básníků, ve filmu Rumburak, získala cenu Českého literárního fondu za hlavní roli v muzikálu Vlci. Ve Státech několikrát úspěšně prošla konkursem do význačných muzikálových produkcí (Cats - Hamburk, Ragtime - Los Angeles). Představila se například v jednom z dílů Ally McBealové, v nezávislém snímku Diary Of Sex Addict, naposledy je k vidění ve filmu The Singing Detective.

MILAN TESAŘ, REFLEX

obsah | osobnosti