Janko Kráľ - básník velkého významu

Janko Kráľ, největší slovenský básník své doby, se podle nezaručené zprávy narodil 24. 4. 1822. Absolvoval základní školu, lyceum a dva semestry práv v Kežmarku. Své první básnické pokusy psal jako všichni tehdejší slovenští literáti česky. K přelomu došlo v září roku 1842, když se zapsal do čtvrtého ročníku teologického studia na evangelickém lyceu v Bratislavě a seznámil se s Ľudovítem Štúrem, vyučujícím tam češtinu. Po Štúrovom sesazení roku 1844 na protest odešel i on. Již nepokračoval ve studiu a raději se začal toulat po Slovensku, navštívil Pešť, procházel Uhry, Chorvatsko, Rumunsko a Besarábii. Revoluce 15. března 1848 zastihla tohoto básníka v Pešti, odkud rychle spěchal na Slovensko a s J. Rotaridesem bouřil selský lid proti uherské šlechtě, žádal rozdělení půdy a jazykovou rovnost. Poté byl zatčen maďarskými vojáky a trýzněn jako panslavista a úhlavní nepřítel Maďarů. Hrozila mu i poprava. Roku 1849 ho osvobodilo císařské rakouské vojsko dobytím Pešti.

Po těchto trpkých zkušenostech se jako básník úplně odmlčel. Psal jen příležitostně a usiloval o založení existence jako okresní úředník, písař, soudní adjunkt a posléze advokát v Balažských Ďarmotech v Uhrách, v Čadci, Klášteru pod Znievom a posléze ve Zlatých Moravcích, do kterých přišel 22. 2. 1862. Zde pak pobýval se svojí manželkou Máriou Polexínou a čtyřmi dětmi. Říká se, že Janko Kráľ navzdory tomu, že trpěl bídou, rád navštěvoval nedaleký panský klub s názvem Casino, kde se setkávali vedoucí osobnosti společenského dění v Zlatých Moravcích.

Zemřel ve věku 54 let. Dosud se však neví přesná příčina jeho smrti. Podle některých podkladů zemřel zřejmě na tyfus. Jeho tělesné pozůstatky se s nevětší pravděpodobností nachází ve Zlatých Moravcích, kde má i pomník.

Své básně však tento básník knižně nevydával a nesbíral ani časopisy, kde byly otištěny. Mnoho nevydaných rukopisů poztrácel při častých stěhováních nebo sám zničil. Některé - jako např. báseň Podmanín - Královi zabavila policie a nenávratně zmizely. Teprve roku 1893 sebral a vydal Verše Janka Kráľa literární kritik J. Vlček. Z uveřejněných i rukopisných fragmentů a básní byly sestaveny výbory Výlomky z Jánošíka, Neznáme básne a nedokončený cyklus Dráma světa. V letech 1952 - 1959 vyšlo Kráľovo Sborné dielo.