Obrazy odvezené v 17. století z Prahy opravoval český restaurátor

Znáte královské sbírky, jejichž hlavním restaurátorem jste dlouhá léta byl. Jsou ve švédských depozitářích i památky, o kterých lze říci, že pocházejí z rudolfínských sbírek?

Jde o spoustu věcí. Na zámku Skokloster visí ohromný portrét hraběte Collorada. Nikdo nevěděl, kde se tam vzal, já jsem přesvědčený, že pochází z Prahy, že ho Švédové ukradli z některého paláce na Malé Straně. Objevili jsme tam i mamutí kel, kdysi vykopaný u Prahy, pohárky na piknik v přírodě.

Ještě si na něco vzpomenete?

Na zámku Drottningholm jsou sochy Adriaena de Vriese. Na Skoklosteru portréty generálů, kteří bojovali v Praze i v jižních Čechách, a prosluli hroznými krutostmi. Ty však byly namalovány ve Švédsku až po skončení války. A z depozitáře tohoto zámku pochází i Arcimboldův obraz Rudolfa II.

Jak k tomu došlo, že jste tento velmi slavný obraz restauroval právě vy? A co to pro vás znamenalo?

Měl jít na výstavu do Itálie a bylo ho nutné zrestaurovat, jinak by nevydržel transport. Velmi se mi líbil a měl jsem pocit, že patří domů, českému národu. Chtěl jsem ho proto udělat co nejlépe. Obraz byl zalitý bílkem, aby malba neopadávala, takže opadávala třikrát tolik. Půl roku jsem dělal analýzy, než jsem našel ten správný enzym, který by odstranil škody. Pak to bylo během deseti minut hotové. To jsem si ale musel být jistý, že se nic nestane.

Zastavme se na chvíli u enzymů. Vysvětlete mi prosím, jak ta vaše enzymatická metoda funguje?

Vychází to z lékařství: enzymy sežerou mrtvou tkáň, zdravé si nevšimnou. Tohle je základ metody, kterou využívám v restaurátorství: alkoholem nebo terpentýnem usmrtím plísně. Pak je ale potřebuji dostat ven. Aplikuji enzym, který je sežere. Zdravých tkání si přitom nevšímá. Enzymatické reakce se však netýkají jen restaurování. Měl jsem přes 30 mezinárodních přednášek - pro biochemiky a lékaře. Pomocí enzymů umím i odhalovat falzifikáty.

Vraťme se k rudolfínským sbírkám. Podle čeho se dá poznat, že by ty věci mohly pocházet od nás?

Podle historických záznamů. Ona totiž rudolfínská sbírka byla jednou z největších v Evropě. Češi by na to měli být hrdí. V té době jsme diktovali Evropě směr umění. Ještě dnes z toho žije kunsthistorické muzeum ve Vídni.

Zmiňoval jste i obrazy generálů, kteří byli zabiti na Karlově mostě?

Na zámku Skokloster je jich celé první poschodí. Jde o generály v životní velikosti, kteří padli v Praze. Ty jsem také restauroval.

Prý jste dával dohromady další cennou švédskou památku. Korunovační vůz, který zdejším králům věnovali Francouzi.

No to bylo něco, hodili mi ho na krk. Když Švédové v 16. století vůz dostali, byli na něm malby francouzského krále, to se jim nehodilo, tak ho přemalovali. Celkem třikrát. No a když se rozhodlo, že se bude restaurovat, usmysleli si, že mám sundat dvě přemalby, ale ne tu třetí, jinak bych se dostal na francouzský originál. Nikdo ale nevěděl, jak ta první přemalba vypadá. Dělali jsme na tom s manželkou tři roky, nešlo to. Když jsem namočil tu horní vrstvu, namočily se všechny tři. Musel jsem využít enzymatické reakce a jednu vrstvu po druhé sundat prostřednictvím enzymů. Vzbudilo to velký rozruch, podívat se přišel dokonce král. Dnes je vůz švédskou chloubou vystavenou v muzeu.

Jak jste se vlastně ocitl před čtyřiceti lety ve Švédsku?

Tady tehdy neexistovala restaurátorská škola. A tak si sem zvali odborníky z celého světa. Tito lidé během dvou roků zničili třetinu švédské sbírky. Vzali žehličku a už to jelo (metoda, kdy se odlupující malba přilepí a zažehlí). Výsledkem je změna barevné vrstvy obrazu, věc, proti které tady třicet let tvrdě bojuji. Tehdy jsem sem přijel na stipendium a seznámil jsem se s jedním profesorem, který z toho byl nešťastný. Řekl mi: Jestli nám pomůžeš, můžeš tady zůstat do smrti. A v roce 1968 nám vyjednali s ministerstvem kultury v Praze místo. Po roce nás ale československá vláda vyzvala k návratu, my jsme však zůstali.