Představitel filmových magorů

Oblíbený představitel filmových magorů - ale třeba také divadelní Romeo -Pavel Liška byl v rámci 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Berlinale představen tisku a filmové veřejnosti jako jeden z nadějných evropských talentů. "Účast na Shooting Star je pro mne poctou.

Česká republika je přece jen malý rybníček, takže šance, že bych potkal další Gedeony a Slámy, je lákavá," řekl k této události herec.

Festival Berlinale není jedinou souvislostí, v níž se o Pavlu Liškovi v poslední době hovoří. S kurzem 2,00 má tento herec -alespoň podle sázkařů - největší šanci získat Českého lva za hlavní mužský herecký výkon ve filmu Štěstí.

Objeven pro film

Jako idiot František s kulichem na hlavě a s upřímným pohledem zapůsobil Liška před pár lety v českém filmu jako zjevení. Kde se vzal?

Jeden z nejvýraznějších mladých českých herců je vnukem herce Emila Lišky, který působil u E. F. Buriana. Ale Pavel v mládí k herectví netíhl. Plachého a nesmělého studenta textilní školy proto zpočátku příliš nezaujala ani nabídka hrát amatérské divadlo. Nakonec však dal průchod svému dramatickému talentu a na rady přátel a bratra (otec touto volbou nadšen nebyl) vystudoval herectví na brněnské JAMU.

Když začínal v divadle, velice si přál točit, těšil se na svůj první film, ale na druhé straně se obával, že pokud dostane nějakou nabídku, budou to jen samé "hlouposti". Postupně také skutečně několik rolí odmítl, protože mu nebyly nijak blízké.

Pro film jej ve skutečnosti objevil až režisér Saša Gedeon, který ho obsadil do již zmíněné role Františka v Návratu idiota. Fakt, že si Gedeon Lišku sám vyhlédl v divadle a pozval na předčítání textu, není bez významu - plachý herec totiž již mnohokrát řekl, že má problém chodit na konkurzy a tam se na kameru byť jen představit.

Hned za tento svůj první film byl Liška nominován na Českého lva za mužský herecký výkon v hlavní roli. I když si cenu nakonec odnesl Jiří Kodet za film Pelíšky, bylo jasné, že v Pavlu Liškovi se na české scéně objevil mimořádný herec, se kterým je do budoucna nutno počítat. Bohužel rubem tohoto úspěchu bylo, že na poměrně dlouhou dobu uvízl v kategorii prostoduchých magorů a psychicky nevyrovnaných jedinců, se kterými ho mnozí s chutí ztotožňují. Role pozorujícího "idiota" Františka, který se v mezních situacích a partnerských rošádách svých známých orientuje lépe než oni sami, nebyla pro Lišku zlomová jen profesně. Během natáčení filmu se totiž sblížil s herečkou Táňou Vilhelmovou a následující tři roky s ní chodil.

Blázni a poloblázni

Často mu bývá vyčítáno, že na plátně vlastně představuje stále dokola jen variaci jednoho typu, ne-li pouze sebe sama. "Hrál jsem spoustu bláznů, polobláznů, debilů a epileptiků, ale pro mě to byl pokaždé jiný člověk. Každý z nich měl jinou duši." Přitom většina jeho filmových postav skutečně vyžadovala určitou odvahu, protože šlo o různě vykořeněné antihrdiny, kteří veřejně demonstrují to horší, co se skrývá v každém z nás.

Ať už šlo o Laďu, zoufalého fanouška Michaela Jacksona, který si nedokázal udržet dívku v hořkém vesnickém příběhu Divoké včely režiséra Bohdana Slámy, o lháře Vláďu z Pupenda nebo o agresivně vulgárního zloděje Emana z Horem pádem. Pod režijním vedením Jana Hřebejka předvedl skutečně hloupě bezcharakterního gaunera, kterého by málokdo v reálném životě toužil potkat.

Rád pracuje s lidmi, s nimiž si rozumí a jež považuje za své přátele. Proto se v několika filmech setkal třeba s Annou Geislerovou a Táňou Vilhelmovou. Stejně tak si váží režiséra Bohdana Slámy, který ho obsadil do Divokých včel.

Když Sláma vybíral herce pro svůj film, dostal tip, aby se jel podívat na Lišku do Brna. "Nakonec do filmu obsadil půlku HaDivadla, jenom mě ne…" vypráví herec. Po čase si však Sláma uvědomil, že role Ladi je pro Lišku jako stvořená, a pro původně obsazeného Tomáše Matonohu připsal novou postavu.

Rychlý vzestup

Herec, o kterém do přelomu tisíciletí věděl jen málokdo, měl v roce 2003 hned čtyři filmové premiéry. Šlo o divácky úspěšné Pupendo, pohádku Čert ví proč a marlowovskou hříčku Mazaný Filip. Čtvrtá a nejpůsobivější byla určitě černobílá komedie Nuda v Brně, díky níž režisér Vladimír Morávek divákům znovu přiblížil poetiku filmových příběhů let šedesátých.

A s Morávkem se Liška pracovně setkal nejen u filmu. Pod jeho režijním vedením ztvárnil po boku Kateřiny Winterové i jednu z nejznámějších Shakespearových postav - Romea - a objevil se jako Vodník v Lucerně. S přijetím role veronského milence přitom dlouho váhal, obával se Shakespearových veršů i obrovského prostoru Národní divadla.

Dnes je Liška především členem Divadla Na zábradlí, kde ho lze vidět mimo jiné ve hře Poslední pomazánka, v romantické komedii Perfect days nebo jako kožešníka v Gazdině robě.

Zatímco před kamerou ochotně duševně exhibuje, na divadelních prknech naopak technicky přesně a s citem slouží svým postavám. I proto dokáže muž dnes pětatřicetiletý, který navíc není právě krasavec, ztvárnit přesvědčivě i klasického Romea.

Šílení a Štěstí

Také loňský rok přinesl Liškovi dvě významné role. Po boku Jana Třísky ztvárnil postavu Jeana Berlota ve Švankmajerově filozofujícím hororovém podobenství Šílení. "Ty myšlenky a otázky, které ten film otevírá, nejsou dodnes zodpovězeny ani pro mě samotného. O hranici normálnosti přemýšlím celkem často, ono už naše zaměstnání má k tomu blízko. Ale ten film je mnohem obecnější. My jsme na dnešní civilizaci zvyklí, nám připadají nenormální věci normální. A naopak. A to se týká všeho, kam se podíváte..."

Divácky mnohem vděčnější byl coby Toník v dramatu Štěstí režiséra Bohdana Slámy, za jehož ztvárnění byl potřetí nominován na Českého lva. Protože pro film Štěstí potřeboval režisér čtyři roční období, připravoval se celý projekt téměř tři roky, a Liška tak měl dost času postavu pochopit i poznat. Díky tomu svou roli hraje i žije naprosto dokonale. "Myslím, že je v něm velká vnitřní síla," řekl o své postavě.

Toník je navíc jedním z těch upřímně jednoduchých hrdinů, se kterými navzdory jejich slabostem dokážeme cítit. To, zda s ním budou sympatizovat i členové akademie, se dozvíme zanedlouho.

Hlavně bejt šťastnej

Natočil několik reklam, Černými barony vstoupil i do obávaného světa televizního seriálu, nikdy však nevzal roli, za niž by se musel stydět. I v tak zbytečném filmu, jako je Vyhnání z ráje režisérky Věry Chytilové, z jehož natáčení chtěl utéct, je jeho výkon snad jediným kladem snímku.

Přesto herectví považuje za svým způsobem směšné povolání, s nímž by dokázal skončit. To snad nehrozí, přesto by bylo dobře, kdyby na své filmové pouti konečně získal civilně prostou dobrou roli, která by i bez citově extrémních poloh zvýraznila jeho talent a dovolila mu ukázat divákům svou opravdovou podobu - tvář dospělého, přemýšlivého člověka.

Pavel Liška se dnes kromě divadla a filmu věnuje především své rodině. Bydlí poprvé ve vlastním bytě a spolu s manželkou Kristýnou vychovávají loni narozeného syna Šimona. Sám pochází z rozvedeného manželství, takže rodinný život podle svých představ poznává vlastně poprvé.

Pavel Liška říkává, že "v životě chce bejt hlavně šťastnej". Zatím se mu - zdá se - jeho přání plní. "Hrál jsem spoustu bláznů, polobláznů, debilů a epileptiků, ale pro mě to byl pokaždé jiný člověk. Každý z nich měl jinou duši."

Život v datech

Narodil se 29. ledna 1971 v Liberci, kde také odmaturoval v učebním oboru seřizovač textilních strojů Vystudoval JAMU v Brně, kde poté působil v HaDivadle a v Divadle Husa na provázku; kromě toho hrál ve Spolku sešlých představení v Commedii dell'arte Výrazně na sebe upozornil v roce 1999 ve filmu Návrat idiota Členem Divadla na zábradlí je od roku 2003, ale hraje také v Národním divadle v klasických hrách Romeo a Julie a Lucerna Oženil se s Kristýnou Bokovou, dcerou undergroundového disidenta Johna Boka, a v roce 2005 se jim narodil syn Šimon Za herecké výkony byl třikrát nominován na cenu Český lev: Návrat idiota (1999), Divoké včely (2001), Štěstí (2005) Ostatní významné filmy: Pupendo (2003), Čert ví proč (2003), Nuda v Brně (2003), Mazaný Filip (2003), Horem pádem (2004), Šílení (2005)