Josef Ressel - český lesník a vynálezce

V roce 2003 jsme si připomněli 210 let od narození českého lesníka a vynálezce Josefa Ressla. Jeho jméno je ponejvíce spojováno s jeho převratným vynálezem v lodní dopravě - vynálezem lodního šroubu. Málokdo však ví, jaká byla jeho dráha životní a profesní.

Osobní a rodinné poměry Josefa Ressela

Josef Ressel se narodil 29. 6. 1793 v Chrudimi v domě č. p. 124/I v tzv. Široké ulici. Resselovi rodiče Antonín Heřman Ressel a Marie Anna, rozená Konvičková, se přistěhovali do Chrudimi někdy v roce 1791 nebo 1792, kdy se Resselův otec stal v Chrudimi výběrčím mýta a nápojové daně. To již měli syna Františka Antonína, nar. 17. 1. 1791 v Čížkovicích (okr. Litoměřice). Kromě Josefa se manželům Resselovým narodily v Chrudimi i dvě dcery a to: Viktorie 16. 2. 1795 a Marie 15. 5. 1797. Resselův otec byl sice německé národnosti, ale matka byla Češka , a protože německy moc neuměla, mluvilo se v Resslově rodině česky.

Malý Josef chodil v Chrudimi do trojtřídní chrudimské městské školy - trojtřídky. Jelikož byl nadaný a dobře se učil, poslali ho rodiče k příbuzným do rakouského Lince, kde od roku 1806 navštěvoval gymnázium. Podle literatury jej na toto gymnazijní studium připravil katecheta kapucín Donulus Kora vyučováním latiny.

Roku 1809 byl přijat do tzv. bombardýrské dělostřelecké školy v Českých Budějovicích. Byl však tělesně slabý a tak ho do vojenské služby nepřijali, a proto roku 1812 odešel do Vídně, kde studoval na univerzitě. Na radu svých profesorů se ucházel o stipendium na lesnické akademii v rakouském Mariabrunu, na které se stal od roku 1814 jejím posluchačem a kterou dokázal ve zkráceném termínu úspěšně absolvovat. Podle neověřené legendy se stal posluchačem v důsledku přízně Františka II., kterého na Ressela jako výborného kreslíře upozornil Resselův krajan Jelínek, císařův komorník.

Po lesnických studiích nastoupil v roce 1817 v Kraňsku na místo lesníka a roku 1821 se stal lesmistrem v přímořském městě Terstu, kde si ověřoval své experimenty s lodním šroubem.

Jiný historický pramen uvádí, že se v roce 1814 stal žákem lesnického učiliště v Mariabrunu. Po dvouletém studiu na tomto učilišti s výborným prospěchem musel však Ressel pro nedostatek prostředků školu opustit a stal se roku 1817 lesním - (agente forestale) v Krajině. Faktem však zůstává, že lesnickou činnost opravdu provozoval, a tu bez příslušného vzdělání dělat nemohl. Podle sbírky okresního muzea v Chrudimi zastával do roku 1848 různé úřady v Terstu, Montoně a Benátkách a od roku 1848 do své smrti byl nejdříve podintendant později intendant v Terstu.

30. 10. 1821 se v Terstu poprvé žení s osmnáctiletou Jakobínou von Orebich. Z manželství se narodily 3 děti: Rudolf, naposledy finanční komisař ve Splitu, syn Ferdinand, přístavní kapitán v Mugii, naposledy diurnista při popl. Úřadě v Terstu a dcera Klementina. Manželka Jakobina však umírá již v roce 1826 a vdovci s malými dětmi nezbývá, než aby se znovu oženil. Učinil tak po čtyřech letech vdovství, kdy uzavřel sňatek s Terezií Kasteličkovou. Z druhého manželství byly tyto děti: Karolina, Amálie, Pavlína, Jindřich, Albert, August a Julius. Z těchto 7 dětí se dožili dospělého věku pouze 3 - Jindřich, Albert a Pavlína. J. R. prožíval svůj život daleko od rodných Čech v tehdy rakouském Přímoří v poměrech více než skromných, ve starostech o četnou rodinu a v pilné úřední práci, která jej vedla i na občasné inspekční cesty. Při jedné z nich v noci z 9. na 10. 10. 1857 v Lublaňském hostinci umírá na malárii, kterou dostal v močálovitých lesích okolo Lublaně. Je pochován v Lublani na hřbitově u sv. Krištofa.

Lesnická činnost Josefa Ressla

Jeho lesnická činnost je spojena s jihem Rakouského mocnářství (zejména Slovinsko a Terst). Zde působil při nejrůznějších lesnických činnostech souvisejících především se zajištěním dřeva pro stavbu lodí a se zalesňováním Istrie. Ve své první lesnické službě v zapadlém Pleterjachu v Dolní Krajině v letech 1817 - 1820 zvelebil zanedbané lesy, vypracoval jejich mapy a vybudoval lesní cesty. Jeho práce psané německy se týkaly širokého okruhu oborů - napsal návod k rychlému a správnému výpočtu ploch, navrhl dálkoměr, sepsal dějiny přímořských lesů, věnoval se problému vývozu dřeva v Rakousku, zejména však zalesňovacím pracem Istrii, což bylo jeho celoživotní lesnické dílo. Kromě toho se zabýval ještě pěstováním kvalitních dubu k výrobě kulatiny pro stavbu lodí, vynalezl přístroj k zjišťování kvality dřeva a vypracoval projekt na výrobu ohýbaného dřeva. Ressel své služební povinnosti plnil neobyčejně svědomitě, ale jeho návrhy na zlepšení lesního hospodářství našly u nadřízených jen malé pochopení.

Nesmrtelná spirála - vynález lodního šroubu

Použít k pohodnu lodi Archimédova šroubu napadlo počátkem 16. století geniálního italského učence a malíře Leonarda da Vinci. Josef Ressel nápad s Archimédovým šroubem nosil stále v hlavě a věřil, že právě to je cesta, která pohon lodí usnadní. Na rozdíl od desítek svých předchůdců dokázal stanovit jeho správný tvar a velikost a vymyslet i jeho nejvhodnější umístění na lodi. Po řadě výpočtů a zkoušek dospěl k poznatku, že největšího výkonu loď dosáhne umístěním šroubu, dlouhého půl závitu, vodorovně pod záď lodi před kormidlo. Nejprve se při pokusech s drobnými modely přesvědčil, že jeho řešení je správné a pak začal shánět nejen prostředky, ale i majitele větší lodi. Příležitost se naskytla roku 1826 na jedné šestitunové bárce, kde poháněli šroub dva muži silou svých paží. Experiment byl sice úspěšný, roku 1827 dostal na vynález na dobu dvou let dokonce příslušný patent (Privilej), ale peníze ani zájemce na další pokusy se mu sehnat nepodařilo.

Teprve roku 1829 se dohodl s bohatým obchodníkem Ottaviem Fontanou, že zaplatí stavbu lodi, na níž se lodní šroub vyzkouší. Dohodli se, že Ressel nechá ve vhodné strojírně v Paříži vyrobit potřebné lodní součásti, aby se mohly na plavidlo co nejdříve namontovat. Jenomže nadšený Ressel byl při těchto jednáních příliš důvěřivý a v obchodních záležitostech se mnoho nevyznal, takže se nechal partnery umluvit a prozradil jim celou podstatu svého vynálezu dřív, než s nimi uzavřel smlouvu. Záhy se ve Francii a Anglii objevila celá řada falešných "vynálezců", kteří si Resslův vynález přisvojili, vydávali ho za své vlastní nápady a spor o prvenství se pak vlekl dlouhá desetiletí.

Loď Civetta (sova) však i přesto byla dokončena. Byl to 21 m dlouhý parník o nosnosti 33 tun vybavený dvouválcovým vahadlovým parním strojem, který poháněl Resslův lodní šroub. 4. srpna 1829 vyplul z terstského přístavu na moře. S plavbou byli zpočátku nadmíru spokojeni, protože byla plynulá a rychlejší než na jiných plavidlech. Bohužel měděné potrubí letované cínem prasklo a tato malá závada byla příčinou toho, že policie další plavby zakázala.

Tento vynález znamenal zásadní obrat v rozvoji námořní paroplavby 1. poloviny 19. století. Ressel díky svému umístění lodního šroubu na zádi lodi mezi zadním vazem a kormidlem se stal průkopníkem tohoto nového pohonu lodí, nahrazující kolesový mechanismus.

Josef Ressel marně usiloval o uznání priority vynálezu lodního šroubu. Teprve 9 let po jeho smrti, přiznala akademie věd ve Washingtonu nestranným rozhodnutím prvenství J. Resslovi, jehož priorita je od té doby uznávána.

Všestranný a nadaný vynálezce

V mládí se zabýval Josef Ressel zeměměřičstvím a vydal několik prací, zabývajících se výpočtem výměr a návrhem dálkoměru. V pozdější době navrhl používání železa při stavbě lodí a mostů, zpracoval plán na úpravu terstského přístavu, splavování řeky Neretvy, plán úpravy Nilu a zavlažování Egypta, navrhl zřízení pneumatické pošty mezi Terstem a Vídní a vynalezl optický polní telegraf. Je autorem učebnice: Nautická geometrie.

Další vynálezy Josefa Ressla a jeho syna Jindřicha

Lisovací válcový stroj, šroubový lis na víno a olej, válcový mlýn, přístroj k vyluhování barev, kuličkové ložisko bez tření a mazání, ale i pluh s redukovaným třením či mechanismus divadelního jeviště - to jsou další vynálezy Josefa Ressla. Vynálezecké činnosti se také věnoval jeho syn Jindřich. Bohužel ani jeho vynález řiditelného šroubu či návrh remorkérů o ocelových lanech nezajistily svému tvůrci odpovídající ocenění a dostatečné hmotné zajištění.

Pomníky a památníky Josefa Ressla

Památek připomínající Josefa Ressla můžeme najít hned několik jak u nás, tak i v zahraničí. První vzpomínkou na něj je deska na jeho rodném domě v Chrudimi z 29. 6. 1861 s nápisem: "V tomto domě narozen jest dne 29. června 1793 Josef Ressel vynálezce parní lodi šroubové". 18. 1. 1863 byl slavnostně ve Vídni odhalen pomník J. R. Původní text měl znít: "Josefu Resslovi,vlastí Rakušanu, národností Čechu, který první ze všech použil šroub k pohonu parních lodí roku 1827. Před odhalením byly však odseknuty slova "národností Čechu". O mnoho let později vybudoval lesnický spolek pro Krajinu a Přímoří J. R. na hřbitově v Lublani pomník, o jehož udržování se staral.

Další vzpomínkou na J. R. je pomník v jeho rodné Chrudimi od sochaře Ladislava Šalouna, který byl odevzdán veřejnosti 15. 6.1924.

Časově posledním pomníkem je pomník v místě jeho úmrtí - v Lublani. Byl slavnostně odhalen 21. 11. 1937 především zásluhou Sdružení jihoslovanských inženýrů a architektů v Lublani, před technickou fakultou tamější univerzity.

Literární ztvárnění J. Ressla

J. R. vzbudil nejdříve zájem techniků a historiků, kteří faktograficky zaznamenali hlavně jeho vynálezy a objevy. První životopis založený na důkladném studiu pramenů a dokumentů, zvláště v Technickém muzeu ve Vídni a v Chrudimi, napsal B. Lipský. Beletristickou podobu má až životopisné vyprávění Jana Severina "Ohnivé perutě" z roku 1943 a biografický román Zděnka Pluhaře "Bronzová spirála", vydaný v roce 1953.

Slovo závěrem

Josef Ressel byl člověk houževnatý, přímé povahy, který se neuměl chovat poníženě. Jeho horká hlava, vynalézavý duch byly pro nadřízené nežádoucí, očekávali spíše poslušné plnění povinností a nepřáli si, aby je svými návrhy rušil v klidu pracovního stereotypu. Ressel si byl vědom své duševní a morální převahy a někdy to nedokázal zakrýt.

Základní příčiny ztroskotání tvůrčích plánů J. Ressla byly dvě. Bezmezná důvěřivost a lehkověrnost, již využívali obchodní partneři. O co více měl tento bohatýr ducha se záplatami na kolenou technického nadání, o to méně měl obchodní schopnosti. Druhou příčinou byl konzervatismus metternichovského Rakouska, které nepřálo novotám a jehož nepružný byrokratický aparát kladl Resslovým patentům do cesty nepřekonatelné překážky.

SVATOPLUK SOUCHA

obsah | osobnosti