"Šípkoviny" pro Havla, Gatese, Lagerfelda i japonského císaře

Čtyřiapadesátiletý designér a architekt Bořek Šípek navrhuje prezidentské kanceláře, pivní lahve, muzea, naběračky, příbory, šlechtické pokoje, lustry, boty, vázy i "erotické" židle.

Jeho barokně bujné objekty jsou zastoupeny ve stálých sbírkách muzeí v New Yorku, Amsterodamu, Paříži, Londýně, Soulu, Bejrútu, Tokiu či Bangkoku a mít něco od "Borka Sipka" je ve světě "in" - mezi jeho sběratele patří módní návrhář Karl Lagerfeld, americký miliardář Bill Gates, pracoval pro malajského krále či japonského císaře, pokoj má od něj zařízený německá aristokratka Gloria von Turn und Taxis.

Začátkem 90. let okouzlil svými artefakty tehdejšího prezidenta Václava Havla natolik, že ho na deset let angažoval jako hlavního architekta Pražského hradu i své soukromé rezidence. S trochou nadsázky lze říct, že si Šípek nemohl opatřit lepšího "manažera". Prezident jeho skleněné objekty rád používal jako státní i soukromé dary - Šípkův pokroucený svícen dostal papež Jan Pavel II., skleněné album japonský císař, vázu k šedesátinám Mick Jagger, dekorativní kladívko při loňském summitu NATO generální tajemník George Robertson.

Šípek sám připouští, že Havlův vkus dost ovlivnil: "Havel říká, že těm ,šípkovinám' podlehl." Vedle práce pro českého prezidenta se věnoval i dalším zakázkám, např. v nizozemském městě Den Bosch projektoval muzeum moderního umění, obchodní dům v Tokiu či stálý výstavní pavilon automobilky Škoda ve Wolfsburgu. Stihl také vybudovat u Nového Boru uměleckou sklárnu Ajeto, specializovanou na skleněné objekty podle jeho návrhů, a otevřít v Praze na Starém Městě restauraci Arsenal, která je zároveň jeho butikem a galerií. (K jejím návštěvníkům patří manželé Havlovi, byl tu i Anthony Hopkins či Garry Kasparov.)

Selfmademan

Šípkův příběh je typická "selfmademan story". V patnácti osiřel, po maturitě emigroval do Německa, kde v Hamburku vystudoval architekturu (předtím se živil jako dělník v truhlárně a noční hlídač) a pak ve Stuttgartu filozofii. Za první architektonický projekt, skleněný dům pro sestru, která emigrovala půl roku po něm, získal prestižní německou Cenu za architekturu. Přesto přesídlil do nizozemského Amsterodamu, kde si v roce 1983 otevřel architektonické a designérské studio (má dnes pobočku i v Praze).

Po několika letech si ho za svého kmenového designéra vybrala slavná italská firma Driade, s jejíž podporou získal řadu prestižních zakázek.

V roce 1991 mu byl udělen francouzský řád Rytíř umění a literatury. V roce 1993 dostal Cenu za užité umění a architekturu prince Bernharda.

Nomád

Zatímco světové celebrity se chlubí vlastnictvím děl "designového požitkáře" Šípka, někteří Češi výsledky jeho působení na Hradě, např. přestavbu hradní obrazárny, tráví jen s obtížemi. Vděčným objektem médií se pan profesor Šípek (který má české a nizozemské občanství) stal také svým poměrem s popzpěvačkou Leonou Machálkovou, s níž má syna Artura (přitom je stále ženatý s nizozemskou tanečnicí Bambi Uden, s níž má dva dospělé syny). Bořek Šípek při své předloňské pražské výstavě Designomad přiznal, že hvězdu z něj kdysi udělala firma Driade, aby pak na jeho jméně vydělávala.

"Když si člověk tohle všechno uvědomí, tak je důležité, aby dělal jen to, za čím si může stát - a to ostatní mu může být ukradené." Svůj nový tvůrčí sen svěřil při besedě karvinskému publiku: "Rád bych zkusil postavit bordel. Proč? Protože je to architektonicky velmi náročné..."

ALENA PLAVCOVÁ, MAGAZÍN LIDOVÝCH NOVIN

obsah | osobnosti