Perfekcionista Tomki Němec

Tomki Němec se nejvíce proslavil sérií fotografií prezidenta Václava Havla. Právě tyto snímky jsou jeho nejznámější tvorbou a zároveň jeho "prokletím". Přestože je autorem celé řady špičkových dokumentárních souborů, dodnes je mylně považován za fotografa politiků.

Málokterý povahový rys lépe charakterizuje českého dokumentaristu Tomkiho Němce než perfekcionismus. Snaha doladit každý detail se projevuje v jakékoliv činnosti. Stoprocentní spokojenost tohoto autora s odevzdávanou prací je tak důležitá, že raději odstoupí od spolupráce, než by připustil kompromis.

První zkušenosti s fotografováním získal ve věku 12 let. Během studia na základní škole v Miletíně u Hořic potřeboval okopírovat obrázky zpěváků z propašovaných západních časopisů, a protože v té době nebyl dostupný jiný způsob, portréty se rozhodl ofotografovat.

Po absolvování gymnázia prošel řadou povolání včetně práce fotolaboranta a fotografa. V roce 1986 podal přihlášku ke studiu na prestižní FAMU. Byl přijat na první pokus, což v té době nebyl častý jev. Dostal se tak do neobvykle svobodomyslného prostředí. Vedoucí katedry fotografie, legendární profesor Ján Šmok, svými často svéráznými metodami komunikace mezi pedagogem a studentem výrazně formoval osobnost i tvorbu řady fotografů včetně Tomkiho Němce.

V roce 1988 studia přerušil. Toužil po dokumentu. Na FAMUbyl nucen fotografovat sklo, zátiší, v ateliéru si hrát se zobrazením povrchů a struktur. Byl tu však i nátlak vedení školy, jemuž se nelíbila jeho spolupráce s nepovolenými časopisy.

Po odchodu ze školy se živil mimo jiné fotografováním svateb. Pro někoho by mohlo jít o nudnou rutinu, Němec však tuto životní fázi vnímá jako mimořádně cennou školu života. Kromě toho, že vydělával peníze, učil se komunikovat s lidmi, předvídat a přemýšlet, jak tento rituál vyfotografovat neobvykle.

V prosinci 1989 ho kolegové ze studentské fotografické agentury Radost vybrali, aby zaznamenal průběh volby Václava Havla prezidentem republiky. Toto původně jednorázové fotografování se později protáhlo o týden, pak o měsíc a nakonec se dokumentace veřejného i soukromého života prvního porevolučního prezidenta přeměnila v Němcův hlavní pracovní poměr.

Němcovým cílem bylo vytvořit cyklus snímků, který by nakonec publikoval ve formě knihy. Uvědomoval si, že ocenění jedné z fotografií v soutěži World Press Photo a Havlova popularita by v první polovině devadesátých let udělaly z knihy bestseller. Zvítězila však touha po vydání špičkového díla, proto knihu vydal až v roce 2001. Dlouhé doby mezi vytvořením a publikováním snímků využil k preciznímu oddělení uměleckých fotografií od těch, jejichž efekt měl vazbu na popularitu konkrétních osob a po letech se vytratil. "Vždy mi byl blízký přístup Josefa Sudka, který se údajně na své snímky díval roky, a když se mu zdály dobré i po takto dlouhé době, usoudil, že toto dílo obstojí," vysvětluje.

V roce 1992 opustil trvalé zaměstnání v Kanceláři prezidenta republiky. Za tímto krokem stála jak únava z intenzivního pracovního nasazení, tak nelibost z příchodu nových úředníků, kteří neměli pro jeho projekt pochopení. Němec k tomu říká: "Kvůli úzkoprsosti a neoprávněným obavám často nedovolili fotit důležité okamžiky. Vznik záznamu pro další generace, historiky, dějiny, to šlo mimo jejich chápání. Byli to lidé, kteří si neuvědomovali, jakou váhu má svědectví dokumentu a jak obrovský význam budou mít tyto fotografie třeba za 50 let."

Na Kubě nežádoucí Tomki

Němec v 90. letech spolupracoval s několika fotografickými agenturami. Své práce publikoval v bezpočtu českých i zahraničních časopisů, namátkou v Libération, Le Monde, Paris Match, Stern, Der Spiegel, New York Times Magazines, Los Angeles Times Magazine, News nebo v Respektu. Obdržel dvojí ocenění v prestižní soutěži World Press Photo. Roku 1992 šlo o fotografii Václava Havla, jehož nohy zasáhla mořská vlna, o tři roky později získal třetí místo za snímek z černého trhu v Havaně.

Na rozdíl od většiny západních reportérů se Němec na Kubě nezajímal jen o prvoplánově atraktivní odchod emigrantů do USA. Zaměřil se na mapování důvodů tohoto zoufalého činu - zejména na politickou a ekonomickou situaci. Dosud neuzavřenou sérii snímků z Kuby chtěl obohatit loni, v jeho práci mu však tentokrát zabránili příslušníci pohraniční stráže "ostrova svobody". Přestože měl platné vízum a splnil všechny potřebné formality, byl zadržen a bez udání důvodů poslán zpět do Evropy.

V roce 2004 si vyzkoušel práci na rozsáhlém individuálním projektu. Získal jako první cizinec grant slovenského Institutu pro veřejné otázky na vytvoření obrazové zprávy o stavu Slovenska. Němec přiznává, že se ze začátku ztratil v nezvyklé míře otevřenosti tohoto unikátního projektu. Během realizace najel přes 22 000 kilometrů a nakonec vytvořil velmi kompaktní a kultivovaný soubor, který sklidil úspěch.

Fotograf handicapovaných

Kromě fotografování pro noviny, časopisy a agentury spolupracuje i s několika prestižními klienty na specializovaných projektech. K nejzajímavějším patří Nadace Eurotel, což je dobročinná organizace, která se zaměřuje na integraci handicapovaných dětí. Němec pro tuto organizaci dokumentuje jejich život v ústavech i mimo ně. Snímky jsou využívány k propagaci činnosti nadace.

Přísné měřítko, které Němec uplatňuje vůči jiným i sobě, se odráží v kvalitativní vyrovnanosti jeho díla. Ať se jedná o zakázku nebo volnou tvorbu, vždy jde o mistrovsky zvládnutou práci. Jeho fotografie jsou mimořádně citlivým záznamem. Je překvapujícím odhalením, že za maskou tvrdého partnera v diskusi je osobnost, která ve svých fotografiích projevuje nepřehlédnutelnou míru lásky, pokory, soucitu i smyslu pro spravedlnost.

Tomki Němec ke své práci dodává: "Pro mě je nejbáječnějším polem na fotografování každodenní život. Fascinuje mě, že vidím něco, co jiní nevidí, a dovtípí se až při sledování mé fotografie."

Život v datech

22. června 1963 - narozen v Praze
1968 až 1978 - základní vzdělání získal v egyptské Alexandrii, v Klánovicích a v Miletíně u Hořic
1982 - absolvoval gymnázium
1982 až 1986 - vystřídal několik zaměstnání: obchodní referent, pošťák, fotolaborant, fotograf
1986 až 1988 - studoval FAMU, obor umělecká fotografie
1988 až 1989 - příležitostně fotografoval svatby, publikoval v samizdatech Revolver Revue, Sport, Lidové noviny aj.
1989 až 1990 - byl členem studentské agentury Radost
1989 až 1992 - stal se osobním fotografem prezidenta Havla
90. léta - spolupracoval se zahraničními agenturami Black Star a Agence Vu; dodnes je členem vídeňské fotoagentury Anzerberger
1991 - ocenění za nejvyšší standard ve fotožurnalismu v soutěži World Press Photo za fotografii prezidenta Havla
1995 - 3. cena ve World Press Photo za snímek černého trhu na Kubě
2001 - vlastním nákladem vydal obrazovou knihu VÁCLAV HAVEL -Tomki Němec, Photographs
2003 - začal spolupracovat s Nadací Eurotel
2004 - jako první cizinec získal grant na dokumentaci Slovenska
2004 - 1. cena v soutěži Czech Press Photo za soubor o Banátu

PETR VILGUS

obsah | osobnosti