Naši čeští Američané a Číňané

Pověst státu v zahraničí vytváří řada faktorů: ekonomická a vojenská síla, obratnost diplomacie či schopnost země prezentovat se mediálně příznivým způsobem. Mimořádná vážnost je pak přisuzována osobní zkušenosti, tedy setkání s příslušníky národů, jejichž pověst se právě tvoří. Toho lze dosáhnou dvojím způsobem.

Naši cizinci

Chci-li poznat Američana či Araba, mohu do USA či Jemenu vycestovat. Nebo mohu vsadit na rozhovor s Američanem či Arabem usídleným v Česku. Jelikož je druhá možnost podstatně pohodlnější, levnější a bezpečnější než první, je neodolatelná. Do hry o pověst toho kterého státu tak vstupují zahraniční komunity usídlené v Česku. Setkání s jedním dvěma Američany, Rusy, Číňany či Araby tak pro nás mívá celoživotní efekt, je významnější než letitá televizní moudra. Jde o ideologický nástroj nezměrné hodnoty. Setkání se zde usazeným Američanem či Irem představuje většinou zmatený zážitek. Přišel odněkud a jednou, až ho to zde začne nudit, někam odejde. Je to zpravidla veselý člověk ošumělého vzhledu, neurčitých vlastností, vágních životních postojů a nejasného vzdělání. Učí zde angličtinu, což mu velmi usnadňuje fakt, že se do ní narodil. Vládu Ameriky (či Anglie) zpravidla nenávidí. Cítí povinnost na tuto skutečnost upozornit co nejdříve. Obvykle tak učiní ihned poté, co vysloví jméno a původ. Zásadně se za USA stydí, což radostně opakuje na požádání, ale i bez něj. Bývá nezáludné povahy. Líbí se mu, že zde neexistují žádné meze, které zná z domova. Soudí, že tak vypadá opravdová svoboda.

Ruský přistěhovalec je jiný. Většinou zde chce zůstat. Má v Česku firmu. Někdy řekne, čím se zabývá, ale nikdy na to nespěchá. Je velmi cílevědomýmmilovníkem kultury. Zásadně dbá na svůj vzhled. Tím se výrazně liší od obyvatel Západu a od jejich rostoucí záliby v unisex riflích a teplákových úborech. Často je těžké poznat, co si doopravdy myslí. O Rusku mluví nerad, málokdy ve zlém a na rodnou kulturu nedá dopustit. Je pln výhrad k ruským politikům, ale nikdy se nesnaží, tím méně demonstrativně, zapomenout, odkud pochází.

Američané a Arabové se mají rádi

Čeští Arabové žijí s "učitelskou ligou" zde usazených Američanů v nebývalém souladu. Společně se setkávají na protiamerických demonstracích a na různých kulturních akcích tepají "sionistické spiknutí". Mnozí z českých Arabů jsou v Česku od komunismu, nedávno však vzpláli pro muslimskou věc. Nebo to alespoň tvrdí. Netrpí žádným kulturním mindrákem. Protože většina západních intelektuálů spěchá, aby jim vyjádřila sympatie, představují sebevědomou neznámou naší budoucnosti. O asijských komunitách v Česku lze s jistotou prohlásit pouze to, že se jim daří. Asiaté jsou mimořádně pilní a hladoví po vzdělaní. Nevědí, co je to pracovní doba, jejich děti se učí prakticky neustále. A velmi dobře. Jejich schopnost vnějšího přizpůsobení je stejně silná jako vnitřní uzavřenost. Sebemenší čínská komunita je Čínou v malém a vždy jí zůstane.

Číňané v Česku jsou díky nesmírnému sociálnímu intelektu (nikomu nepřekážejí a nikoho neprovokují) rasou budoucnosti i v této kotlině. Kultura stará pět tisíc let ví, jak tvořit dobrý dojem.

Cizinecké komunity jsou v pohyblivém světě skvělým nástrojem národní prezentace. Alespoň v Česku lze tvrdit, že komunity některých nejvyspělejších států vystupují velmi nepřesvědčivým způsobem. Je to dáno tím, že úspěšné země produkují neúspěšné emigranty? Plodí blahobyt neloajální občany?

To jsou jistě zajímavé otázky.