Česko si dosud nedokázalo vybrat své anglické jméno

Spíš by člověku jazyk upadl, než aby řekl, že byl v Islandské republice. Nebo že hrajeme hokej se Švédským královstvím. Přesně to však chceme od cizinců, když mají hovořit o Česku. Angličtině jsme nenabídli jiný název než oficiální The Czech Republic.

Čas odvál kuráž prvních dnů po rozpadu Československa, kdy ministr zahraničí Josef Zieleniec americkým novinářům pátrajícím po jménu českého státu odpověděl: "The Czechlands, možná Czechia."

Avšak třináct let poté Česku v zahraničí pořád nemohou přijít na jméno. V seznamu OSN, kde je oficiální i zkrácený název, zůstávala dlouho druhá kolonka prázdná. Pak tam někdo napsal Czech Republic.

"Asi se za nás styděli, že je naše kolonka prázdná, a vyplnili ji," prohlásil geograf Leoš Jeleček. Zkrácené jméno pořád chybí. "Samozřejmě bychom uvítali, kdyby byl i jednoslovný název, ale to bude trvat ještě mnoho let," říká Vít Kolář, mluvčí ministerstva zahraničí.

"Zvenčí na nás ale sílí tlak, abychom se vyjádřili, jak se chceme jmenovat," říká exsenátor Jaroslav Šula, který se problému hodně věnoval.

Hotová španělská vesnice

Zatím stejnou zemi nazývá každý jinak. Například hokejisté měli často na dresech nápis Czech, což znamená Čech, český, česky.

"Získali jsme tři zlaté tituly v hokeji se špatným označením na zádech," bědoval už v roce 2001 prezident České geografické společnosti Ivan Bičík.

Jak vidíme na olympiádě v Turíně, reprezentanti problém obcházejí i tím, že nesou název "Czech team", český tým. Ale to je chabá pomůcka. Když vyjedou kuželkáři z Dolní Lhoty, jsou také český tým.

Zatímco Češi si zvykli říkat výhradně, že jsou z "ček ripablik", připadá cizincům tento název často škrobeně oficiální. Zvláštní na tom je, že Česko vlastně své anglické jméno má. Existují dokumenty, podle nichž by se země měla jmenovat Czechia.

"Ministerstvo zahraničí již 26. února 1993 a pak 17. března 1998 upozornilo velvyslance, aby používali příslušné jazykové mutace jména Česko a doporučovali je státům, v nichž jsou akreditováni," řekl na slyšení Senátu v roce 2004, které bylo věnováno cizojazyčným názvům republiky, Leoš Jeleček.

Tato jména hned po vzniku České republiky schválila Česká názvoslovná komise: anglicky Czechia, německy Tschechien, francouzsky Tchéquie či italsky Cechia.

"Jenže většina těch, jichž se to týkalo, to ignorovala. Dokonce proti nim vystupovali," dodal Jeleček. Proč? Češi se nemohli shodnout, jak se jejich země bude nazývat česky, a tak neměli chuť zavádět zkrácenou verzi ani v angličtině.

Lezli po nich slimáci, jak popsal tehdejší prezident Václav Havel své pocity, když slyšel slovo Česko. Zdá se to být jen drobný problém. S Czech Republic přece vystačíme. Omyl, říkají odborníci. Většina států má obě jména: politické ukazuje aktuální státní zřízení, zatímco geografické něco víc: dějinnou identitu a stabilitu, je nezávislé na proměnách státního zřízení.

Francie byla královstvím, císařstvím a republikou, ale vždy zůstala Francií. "Česko vyjadřuje naši národní identitu. Stát, který druhý název ve světě neužívá, zpochybňuje sám sebe," uvedl geograf Petr Schnur.

Kdo udělá první krok

Jak se tedy řekne Česko anglicky? Czechia? The Czechlands? Nebo úplně jinak? Jazykovědci, geografové i laici spolu vedou nesmiřitelné zákopové války už roky. Všechny argumenty už byly řečeny.

Ti, kdo tvrdí, že Czechia je novotvar, se dozvědí, že tohle slovo existuje už od 17. století. Někteří odmítají slovo Czechia proto, že koncovka -ia vede v jejich představách na Balkán (Bulgaria, Serbia). Chtěli by raději The Czechlands podle vzoru The Netherlands.

Hlavní argument odpůrců Czechie je nepřehlédnutelný: nikdo to slovo nezná. Protiargument je však ještě pádnější: nikdo ho nezná, protože ho Češi nepoužívají.

Odpůrci slova Czechia říkají, že toto slovo budou kvůli anglické výslovnosti cizinci zaměňovat s Čečenskem. Obhájci namítají, že lidé si vždy pletli i Československo s Jugoslávií, Slovensko se Slovinskem, Litvu s Lotyšskem, a přesto dotyčné země nenapadlo měnit svá jména.

Do tahanice však vstupují i další hráči. Stále častěji se objevuje slovo Czech, z něhož by se jednou mohlo stát i podstatné jméno označující zemi. Mrtvé není dokonce slovo Czecho.

"Navozuje jméno Czechoslovakia, pod nímž jsme byli dobře známí," říká jeden diplomat. Co s tím? Odborníci říkají, že svět se rychle chytí, jakmile čeští politici před sebe začnou v cizině dávat tabulku s jednoslovným názvem. Ti se však jinému než oficiálnímu názvu vyhýbají. Zdá se, že tenhle problém jen tak někdo nerozetne.

A tak není divu, že v roce 2003 skupina pro standardizaci zeměpisného názvosloví při OSN vyslovila podivení nad chaotickým označováním českého státu. Pikantní na tom je, že komise zasedala zrovna v Praze.