Češi se učí, jak uspět v institucích EU

Rozhodování Evropské unie, legislativní i jiné, začíná obvykle v Evropské komisi; tam se peče to, co dostanou zítra členské státy na stůl, tedy zákony, rozhodnutí, ale i třeba tresty a šetření.

V Radě EU pak členské státy dávají legislativě konečnou podobu, ale také například formulují zahraničněpolitická stanoviska unie.

Parlament často spolurozhoduje - co se nepovede prosadit mezi vládami v radě, se dá ještě zachránit přes poslance a politické strany v parlamentu, který má také dost silný vliv na veřejné mínění.

Základní vazbu na svou zemi představuje obvykle její komisař. Vladimír Špidla si zpočátku nechtěl zadat těsnými kontakty na Prahu či na stálé zastoupení v Bruselu a čeští diplomaté si stěžovali, že z jeho kabinetu jen těžko dolují podklady.

Špidla tápal, nakolik může či nemůže uvnitř komise zasahovat ve prospěch domova. "Zpočátku sám nechtěl, nepovažoval to za vhodné. Měli jsme dvě tři setkání, kde jsme to řešili - a domluvili jsme se, že nemá smysl ve standardních věcech nespolupracovat," řekl velvyslanec při EU Jan Kohout.

"My ty informace získáme tak jako tak, je však zbytečné shánět jinde. Každý by se divil, že je nemáme od svého komisaře." Spolupráce podle něj "ještě není stoprocentní, ale zlepšuje se".

Špidla si velmi zakládá na své "evropské" roli a pokud lobbuje za Česko, činí tak diskrétně a s citem, líčí jeho počínání informovaný zdroj v EK.

"Někteří komisaři na rozdíl od něj neomaleně nastolují zájmy svých zemí, což nemusí být nutně efektivnější." Domnívá se, že Praha dokáže v Bruselu už prosazovat důležité věci, ještě se však nenaučila drobné mravenčí koncepční práci, která přináší výsledky až časem a vyžaduje soustavné zapojení řady lidí.

Některé členské státy, například Británie nebo Rakousko, programově připravují mladé lidi na práci v institucích EU, podporují je, vytvářejí podmínky, aby se uchytili.

Na mnoha bruselských národních misích sedí pracovníci, kteří mají za úkol sledovat, kde se uvolňují jaká místa, a prosazovat tam své kandidáty. Italové systematicky tlačí své lepší úředníky do vysokých pozic, jež jiné země naopak rády obsazují "za odměnu" špičkovými lidmi z hlavních měst.

Kohout si je jist, že Česko v tomto směru dělá, co může. Svědčí o tom podle něj i fakt, že v Evropské komisi pracuje dnes ve stálém poměru 130 Čechů, což je z nových zemí v přepočtu na obyvatele nejvíce.

Ve vysokých pozicích generálních ředitelů a ředitelů působí tři; tolika se nemohou pochlubit ani Poláci. "Jakmile se naši lidé v soutěži o vyšší posty dostávají na definitivní krátké seznamy, děláme všechno, aby uspěli," dodává Kohout.

Celkem je dnes v institucích EU zaměstnáno v trvalém nebo dočasném zařazení přes 200 českých občanů. Na stálé misi pracuje už stovka lidí, z toho šest desítek diplomatů.

Generálním ředitelům EK, v jejichž resortech je Čechů zatím málo, poslal velvyslanec dopis, aby se více snažili. Dočkal se podrážděných odpovědí, což prý svědčí o tom, že akce byla účinná. Uspořádal pro český úřednický eurodorost jakýsi večírek a hodlá to opakovat.

Nabádá diplomaty, aby udržovali co nejtěsnější kontakty s krajany-úředníky ve svých oblastech. Každý však nevidí jen tuto růžovou realitu. Někteří si anonymně stěžují na minimální kontakty mezi misí a českými eurokraty, žehrají na závist, mydlení schodů, podrazy, pomluvy.

"My Češi nejsme nikdy schopni táhnout za jeden provaz," lituje jeden ze zasvěcenců. I Kohout uznává, že "někteří mohou mít pocit, jako by se pro ně neudělalo dost".

Při českém předsednictví v EU v první polovině roku 2009 by bylo velmi žádoucí, aby do šéfovských židlí v desítkách pracovních skupin v Radě EU zasedli diplomaté se zkušeností v institucích EU, jak to dělá každá předsednická země.

Česká ministerstva, zvláště některá, však údajně brání vysílání svých pracovníků do Evropské komise na jeden dva roky v postavení takzvaných národních expertů.

Nelíbí se jim, že jim musí po dobu pobytu v Bruselu vyplácet mzdu, platit za ně zdravotní a sociální pojištění a ještě jim blokují tabulková místa. Podle Kohouta už i tento problém, vyvolaný také střetem s potřebou snižovat administrativu, postupně pomíjí.

"Na ministerstvu zahraničí jsme zřídili pět systemizovaných míst pro tento účel. Navrhujeme, aby tak postupovala všechna ministerstva. Tato expertní místa potřebujeme nutně obsadit, abychom za dva roky měli po ruce dost lidí s unijní zkušeností."