Díry v české ústavě

Stávající ústava vznikala v rychlosti v roce 1992. Má své slabiny a politikové žádají její přepsání. O ústavě se začne mluvit vždy, když nastane nějaký problém. V poslední době to bylo hned několikrát. Kvůli volební remíze i kvůli odvolání neodvolání předsedkyně Nejvyššího soudu. Nedají se některé věci v ústavě vyřešit lépe? Není čas na změnu?

"Ústavní uzávěrka"

Ale vraťme se zpět. Je listopad 1992. Postkomunistická republika se otřásá v základech, vzniká samostatné Česko. Během horkého podzimu se v karlovarské státní vile Germánii schází tým právních expertů. Jeho úkol? Nic menšího než napsat novou Ústavu České republiky! Ale tak jednoduché to přece jen nebylo. Dva týmy totiž na ústavě pracovaly již od léta. A poslední týden ve vile je jen jakousi editací.

Právník Vojtěch Cepl vzpomíná: "Komisi předsedal místopředseda vlády pro legislativu Jan Kalvoda. Ten tam ale občas nebyl, jezdil na zasedání vlády. Vůbec hodně lidí přijíždělo, odjíždělo. Přijeli soudci, kteří prosadili vznik vrchních soudů. Ty stále považuji za nadbytečné." Před "uzávěrkou" pozval Cepl na oponenturu odborníky. "Profesory Vladimíra Klokočku, Pavla Pešku a Pavla Holländera. Pomohli odstranit některé slabiny. Oponentura dopadla výborně," vzpomíná Cepl.

Od té doby uběhlo patnáct let a odborníci se shodují, že v ústavě měl být především více zdůrazněn princip dělby moci. Tedy to základní, od čeho se vše další odvíjí.

Dělba moci podle Brazílie

Hlavní město Brazílie, postavené podle futuristického návrhu, má centrum s divným jménem: Náměstí tří mocí. V jednom rohu je prezidentský palác (výkonná moc), v druhém soud (moc soudní) a ve třetím parlament (moc zákonodárná). Náměstí ukazuje, že tyto tři moci ve vzájemné rovnováze a spolupráci mají vládnout zemi. Architekti se pokusili vyjádřit to, co učitelé právních věd tak obtížně vysvětlují. Každý brazilský školák na výletě v metropoli to uvidí a má pochopit (ani mimořádné měřítko této mnemotechnické pomůcky však nezabránilo nástupu brazilské vojenské junty).

Dělba moci podle komunistů

Letos 14. září otiskly komunistické Haló noviny příspěvek ekonoma Václava Věrteláře: Žijeme ještě v právním státě? Věrtelář se po rozhodnutí Ústavního soudu v kauze Brožové zamýšlí: "Jaká je pozice lidu vůči moci soudní? Tu ani nevolí, ani teoreticky nemůže odvolat. To je podle mého problém současné ústavy, která lidu nedává žádné možnosti alespoň nějak soudní moci vládnout." Názor je krystalicky komunistickým pohledem na justici, který vždy zpochybňoval princip dělby moci (komunisté ji chtěli celou): "Princip dělby moci je opravdu klíčový a profesor Cepl, který vychází z amerických zkušeností, jej ještě zdůrazňuje. Podle mne je důležité, jak je tento princip uplatňován v praxi," říká Kateřina Šimáčková z brněnské právnické fakulty. Otázkou je, zda veřejnost neupřednostňuje zažitý komunistický pohled.

Spor o Nejvyšší soud

Příliš stručná ústava je příčinou i nedávného sporu o předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou, kterou prezident zkusil odvolat z funkce. Spor byl nemístně personifikován: Klaus versus Brožová. A prezident prý u Ústavního soudu prohrál. Ve skutečnosti Brožovou odvolal v souladu s tehdy platným zákonem a v souladu se stanoviskem vlády i ministerstva. Všichni tedy reprezentují "výkonnou moc". Má mít výkonná moc tak silné právo, jako je odvolání předsedy Nejvyššího soudu bez jasného důvodu? Na tuto otázku (opět související s dělbou moci) Ústavní soud hledal odpověď.

A nehledal dlouho. Když rozhodl, že výkonná moc nemůže bez důvodu odvolávat předsedu Nejvyššího soudu, byl to "jen" názor, který od této instituce zazněl už v roce 2002. I kdyby chtěli, nemohli ústavní soudci rozhodnout jinak, aby nepopřeli sami sebe, nebo nedali řešit personální otázky české justice kolegům z Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Prezident však odstartoval tolik potřebnou debatu o tom, jak zákonem upravit odvolávání předsedů soudů, nebo zajistit jejich působení na omezenou dobu.

Přesvědčení, že soudy má řídit ministerstvo spravedlnosti stejně jako ministerstvo zemědělství pozemkové úřady, pochází už z časů Rakouska či první republiky. Ve své povídce spisovatel Karel Čapek popisuje, jak novináři otisknou vymyšlenou soudničku o odsouzeném majiteli papouška, který sousedce nadává. Čapek píše: "Ministerstvo spravedlnosti si přeje zjistiti, který okresní soud se onou pří zabýval..." A rozsudek ohledně papouška je prý nezákonný, rozhodlo od stolu ministerstvo spravedlnosti. Názorný příklad sporu o soudcovskou nezávislost mohla česká veřejnost sledovat téměř v přímém přenosu při sporu o vydání či nevydání katarského prince. Soudkyně, která se dostala do sporu s ministrem, měla problémy... Na některé zákony zajišťující soudcovskou nezávislost se stále čeká. Ostatně jde v jiné podobě zase o to stejné: o ústavní princip dělby moci.

Ústava a volební remíza

Za nedostatek stávající ústavy je označován i sudý počet poslanců Sněmovny, který umožnil současnou "volební remízu", kdy žádný z politických protivníků nemůže ve Sněmovně získat více než sto hlasů podpory. Objevily se proto názory, že poslanců by mělo být například 199, nebo dokonce výrazně méně. Dvousetčlenná Sněmovna je prý pro zemi velikosti Česka příliš drahým "zařízením". Diskuse kolem počtu poslanců budou nejspíš po dnešku pokračovat. Možná odstartují nové kolo tahanic o změny v ústavě. Nemělo by se opravdu s nimi začít? Nejde jen o jednotlivost?

"Slabých míst v ústavě je víc, ale jde i o to, nakolik se jedná o otázku politické kultury a tradice," připomíná právní expert Aleš Gerloch z Právnické fakulty Karlovy univerzity. Podle něj by se totiž se změnami ústavy nemělo spěchat, a už vůbec by neměly být dílčí. "Ústava se v zásadě osvědčila," říká Gerloch.

Ústava děravá jako ementál?

Vláda Mirka Topolánka žádá o důvěru. Mluví se o volební remíze, úřednické vládě a nejisté budoucnosti. Může za to špatně napsaná ústava?

O tom, že by zasloužila úpravu, mluví politikové, ale naposledy to prohlásil i bývalý prezident Václav Havel. Kde jsou slabá místa české ústavy?

Slabiny české ústavy

1. V ústavě není dostatečně zdůrazněno, že je založena na principu dělby moci. Tento klíčový princip je uveden jen nepřímo.
2. Sudý počet poslanců dolní komory nahrává volební remíze, jak se to stalo při posledních volbách do Sněmovny. Podle některých názorů je i celkový počet poslanců příliš vysoký.
3. Senát, jehož výhoda je v tom, že funguje nepřetržitě, mohl mít více pravomocí. Byl by tak stabilizačním prvkem i za kritických situací, jako je nynější volební remíza.
4. Není jasně popsán způsob odvolávání předsedů soudů. Kvůli tomu vznikl nedávný spor ohledně odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové.