K 17. listopadu

28. říjen, svátek vyhlášení samostatnosti Československa, byl v našich dějinách dvakrát zrušen: poprvé za protektorátu a podruhé komunisty. Ti jej nejen jako Den samostatnosti zrušili, ale navíc ho ukradli a slavili jako Den znárodnění. Jinými slovy místo samostatnosti slavili den státní krádeže. Podobně naložili i se 17. listopadem, Mezinárodním dnem studentstva, který byl původně dnem boje proti útlaku a bezpráví. Po roce 1948, kdy útlak a bezpráví bylo v Československu na denním pořádku, svátek ideologický blemblemjazyk proměnil v den boje za mír. Od loňského roku je v tento den rovněž státní svátek. Oficiálně v kalendářích stojí: Den boje studentů za svobodu a demokracii /1989/. Informace je opět zkreslená. Jak to tedy bylo? Po bleskové porážce Polska a jeho rozdělení mezi národněsocialistické Německo a internacionálně socialistický Sovětský svaz vládl na území Protektorátu Čech a Moravy klid před bouří, v němž gestapo postupně zatýkalo nepřátele nového pořádku. Na veřejnosti propukla protiněmecká nálada až 28. října 1939. Bývalý student Bohuslav Šulc o tomto dni v exilu napsal: "Davy srocujícího se obyvatelstva jsou v Praze za odpoledne několikrát rozptýleny. Provolává se sláva Československé republice a prezidentu Benešovi, strhávají se česko-německé nápisy a orientační tabulky. Ulicemi zní zpěv naší státní hymny. Padají výstřely a jsou první ranění. Rozptýlené zástupy se znovu shromažďují. Česká policie dávno nestačí kontrolovat spontánní projevy protiněmeckého cítění. Zasahují německé oddíly včetně SS. Když ve 23 hodin je nastolen opět klid, mluví se již o zabitých a řadě raněných. Mezi raněnými je též student medicíny Jan Opletal z Hlávkovy koleje v Praze (...) 11. listopadu umírá." Zpráva o smrti Jana Opletala vzbudila velký odpor proti okupantům. Pohřbu dne 15. listopadu 1939 se účastnily tisíce studentů. Němci byli nervózní. Den po pohřbu odletěl říšský protektor von Neurath s K. H. Frankem a generálem Fredericim do Berlína, aby osobně podali zprávu o těchto událostech přímo Hitlerovi. Dne 17. listopadu je zveřejněno prohlášení svobodného pána von Neuratha, kterým se zavřely všechny vysoké školy, devět pachatelů z řad studentských funkcionářů bylo zastřeleno a větší počet účastníků demonstrací byl vzat do vazby. Za těmito slovy se skrývalo přepadení kolejí v Praze a Brně. 1200 studentů bylo deportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Po pádu Francie se čeští a slovenští vojáci v emigraci shromažďují v anglickém Cholmondeley, kde zhruba mezi 3500 lidmi je v období od srpna do října roku 1940 250 studentů a asi 250 čerstvých absolventů vysokých škol. A právě mezi těmito studenty se zrodil nejdříve nápad pietně oslavit první výročí 17. listopadu v roce 1940 a obnovit Ústřední svaz československého studentstva (ÚSČS) v exilu. O něco později na louce před baráky 1. a 2. baterie dělostřeleckého pluku v Moreton Hallu pak kdosi z nich vyslovil nápad tento den prosadit jako Mezinárodní den studentstva. Podle svědectví již zmíněného Bohuslava Šulce u zrodu této myšlenky byli: P. Kavan (otec dnešního ministra zahraničí), L. Zink, B. Dubový, P. Bleier a posléze V. Paleček jako předseda ÚSČS. Později se komunisté pokusili ukrást pro sebe i tuto iniciativu, když Eduard Goldstücker napsal v roce 1964 do časopisu Karlova univerzita, že to byl jeho nápad. Dle svědectví ještě žijících svědků lze připustit možnost, že podobný nápad měl i E. Goldstücker, ale rozhodně o několik měsíců později než skupina českých vojáků-studentů. Studenti-komunisté do armády v této době totiž nevstoupili, protože Sovětský svaz měl s hitlerovským Německem smlouvu o neútočení a válka byla komunisty považována za vnitřní věc imperialistických států. 17. listopad 1989, kdy studenti rozpoutali řadu demonstrací, které vedly ke svržení komunistické diktatury, jen vrátil tomuto svátku svůj původní význam: slavit jej jako svátek boje proti útlaku a bezpráví. Škoda jen, že máme tak malou úctu k názvům ulic i svátků. Ve městech, kde se jména tak překotně často nemění a člověk může chodit ulicemi podle průvodce ze začátku minulého století, se lidé cítí bezpečněji.