Jednotné zákony začaly platit přesně před 250 lety

"Ani rasa, ani kasa," napsali přesně před čtvrttisíciletím v Brně členové speciální komise ustanovená císařovnou Marií Terezií, aby sestavila vůbec první jednotný občanský zákoník v tuzemsku. Výročí vzniku jednotného práva je mimořádně významné - do té doby bylo právo rozdrobeno - každé město mělo jiné, jiné měla šlechta i duchovenstvo. "Ani rasa, ani kasa" znamenalo, že o právech člověka nemá rozhodovat ani národnost, ani bohatství. Což je však jen jedna z šedesáti zásad, které členové komise tehdy sepsali.

"Poprvé v historii byly tyto zásady jednotné pro celou zemi," řekl právník Drahoslav Sojka, který historický dokument s podpisem císařovny z roku 1753 objevil v brněnském archivu. Po roce bádání a příprav se rozhodl s ombudsmanem Otakarem Motejlem a Jednotou českých právníků výročí důkladně oslavit: připravili výstavu, konferenci a koncert. "Celá ta záležitost je nyní paradoxně velmi aktuální. Historie se sice neopakuje, ale problémy jsou podobné jako tehdy. Stejně jako tehdy cítíme potřebu nové právní úpravy. Stará je rozdrobená a přežilá," říká Motejl. Přestože dvě stě padesát let stará událost už dávno upadla v zapomenutí, začátek práce na jednotném zákoníku byl klíčovou událostí, která ovlivnila dějiny Česka. Už tehdy se totiž zrodily základní myšlenky, které zajišťovaly, aby se na člověka nepohlíželo jako na nevolníka nebo poddaného.

"Každý člověk má vrozená, již rozumem poznatelná práva," psalo se v jednom z ustanovení. "Rokem 1753 na základě dvou dekretů Marie Terezie začaly práce na novém pojetí občanského práva," říká Alice Sedláková z Jednoty českých právníků. Habsburská císařovna Marie Terezie ovšem ustanovením komise sledovala vlastní cíle: po prohraných válkách s Pruskem chtěla postavit zruinovanou monarchii na nohy. K tomu potřebovala fungující úřednictvo, a tak se pustila do reforem. Ustanovila Nejvyšší soudní dvůr (tady začíná vznik nezávislé justice) a jmenovala komisi, která měla zajistit jednotné právo pro všechny občany. Komise se poprvé sešla 3. května 1753 a pak zasedala tři roky v budově brněnské radnice a jako jeden ze vzorů si vzala i tehdejší brněnské městské právo.

Proč právě v Brně? V čele komise stál tehdejší moravský zemský hejtman Jiří Kajetán Blümegen. Členové komise byli vzdělaní, inspirovaní osvícenstvím, a tak vlastně předběhli svou dobu. Výsledky jejich práce se totiž objevily až o téměř šedesát let později v zákoníku z roku 1811 a pak přešly do československého práva. Jejich konec znamenala až takzvaná "právnická dvouletka", kterou zavedli českoslovenští komunisté, aby se v roce 1950 odstřihli od demokratických tradic. Vždyť jedno z hesel, které členové komise zapsali, znělo: "Zákony by měly být koncipovány tak, aby dávaly přednost tomu, co je v souladu s obecnou svobodou. Nemá se hledět pouze na neúprosné povinnosti, ale na spravedlnost, spojenou se zvláštní slušností."

Jaký význam měl vznik jednotného občanského zákoníku pro rozvoj demokracie, je možné ukázat na příkladu. Ve stejné době jako Marie Terezie se o zalo žení obdobné komise pokusila i ruská carevna Kateřina Veliká. Tamní komise však až do bolševické revoluce nedospěla k žádnému výsledku.