Obstojí katolická církev tváří v tvář novým změnám?
V sobotu se po bohoslužbě ve svatovítském chrámu sejde v Arcibiskupském paláci s přáteli a bezpochyby se zamyslí nad postavením, jaké si katolická církev vybudovala v české společnosti za 11 let od okamžiku, kdy se stal arcibiskupem pražským a primasem českým. Je římskokatolická církev i v Česku stejnou morální autoritou, jíž je ve většině křesťanského světa, nebo není? Každopádně jí za posledních 10 let ubylo kolem půldruhého miliónu věřících, jak vyplývá ze statistik. Oveček ovšem ubývá i ostatním, menším církvím v ČR, celkově se vůbec méně lidí hlásí k víře v Boha. Podle sčítání lidu z loňského roku věří v Boha o 1 265 800 lidí méně než před deseti lety. Ke svému náboženskému přesvědčení se nyní hlásí 3 257 900 obyvatel. Kde hledat příčiny? Jen v tom, že v české, tradičně značně sekularizované společnosti už zkrátka vyvanulo po roce 1989 obnovené nadšení z možnosti hlásit se svobodně k jakékoli ideologii, a tedy ik náboženství?
Nebo v tom, že i u nás, nejen v zahraničí, byly zveřejněny kriminální případy, do nichž byli zapleteni katoličtí kněží? V dlouho se vlekoucích majetkových sporech mezi katolickou církví a státem? Anebo třeba i v takových věcech, jako je úmysl olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera celebrovat mši v neděli v Norimberku na Sudetoněmeckých dnech? Podle sociologa Ivana Gabala se u nás obecně církvím nedaří proniknout do civilního, každodenního světa lidí, v němž jsou problémy širšího rázu, související například s novými, náročnými globalizačními trendy společnosti a celou atmosférou současného postmoderního světa.
"Věřících ubylo, to se dá vyčíst z nejrůznějších statistik. Přitom se ale často setkáváte s názory, že víra lidí v něco, co je transcendentní, je neztenčená, vysoká. Z toho ovšem vyplývá, že současné církve, jako instituce, nedokáží úspěšným způsobem právě toto podchytit," řekl Právu Gabal. "Ale i lidé, kteří se sami neřadí k věřícím, považují některé hodnoty vzešlé nebo vzniklé na půdě církví za správné a berou je za své, i když si je s církvemi samotnými nespojují," dodal k tomu sociolog Tomáš Kostelecký. Česká společnost je obecně dost sekularizovaná a vliv různých církví a jejich kredit je podle něho relativně nízký. Je to dáno ponejvíce historicky.
"Částečně se na tom také podílí skutečnost, že o církvích se velmi často hovoří a píše v médiích v souvislosti třeba s restitucemi církevního majetku a s podobnými kauzami, které nejsou příliš populární a nemají moc velkou podporu mezi obyvatelstvem," řekl sociolog. Právě za Vlkova vedení se ale také čeští katolíci snaží o ekumenickou spolupráci křesťanských církví a také o větší zapojení řeholních společenství do společnosti, hlavně na pomoc chudým a nemocným, snaží se o spolupráce ve školství, působí například ve věznicích.
Přesto se však - podle loňského sčítání lidu - proti více než čtyřem miliónům v roce 1991 hlásilo loni k tomuto vyznání jen dva milióny sedm set tisíc obyvatel. Co z toho pan kardinál vyvodí?
Když víra usnadňuje život
Za poslední rok otevřelo vedení čtyř českých věznic na své půdě nové modlitební prostory pro odsouzené. Podle vězeňské služby vzrůstající zájem o duchovní a pastorační služby projevují jak ředitelé objektů, tak samotní vězni. "I když duchovní služba v podobě dobrovolné práce duchovních a laiků v rámci jejich pastoračních povinností se koná již víc než deset let, teprve v poslední době se vyčleňují a upravují místnosti, které slouží jako ekumenické kaple," uvádí mluvčí vězeňské služby Miloslava Havlíčková a dodává, že se k tomu účelu zpravidla rekonstruují bývalé kanceláře či cely. Jen tradiční staré věznice - Mírov, Valdice a Praha-Pankrác - využívají pro duchovenské služby pravé náboženské objekty.Těžká práce faráře
Valdice patří mezi dvě české věznice, ve kterých si své tresty odpykávají doživotně odsouzení zločinci. V současné době je jich zde devět z celkových čtyřiadvaceti. Podle zástupce ředitele věznice Pavla Kuřátka za těmito nejpřísněji trestanými docházejí duchovní, kontakt s kaplanem udržuje také pětinásobný vrah Ivan Roubal a Jiří Kajínek, který má na svědomí dva hrdelní zločiny. "S Kajínkem jsme v kontaktu dost pravidelně, on se dopracovává k sebepoznání. Kdyby většina pachatelů měla takové uvažování, tak by bylo vše jednodušší," sdělil Právu farář československé husitské církve Aleš Jaluška, jeden ze tří duchovních ve stálém zaměstnaneckém poměru ve Valdicích.Podle faráře dojít až na dno duše odsouzeného je velmi dlouhá cesta. "Ze začátku si se mnou odsouzení spíš povídají o tom, jak jim všichni ublížili, že je to vina manželky, tchyně, policie. Po mně chtějí, abych se nějak angažoval. Já se je vždy snažím přerušit například tím, že řeknu, že až přestane lhát, ať mě vzbudí. Mnozí z nich to vezmou, někteří mě naopak vyhodí s tím, že jsem špatný křesťan. A já to potom zkusím znovu," popisuje obtížnou spolupráci s vězni Jaluška.
Boromejky s vězeňkyněmi
Projektem, který údajně nemá ve světě obdoby, je spolupráce ruzyňské věznice s řádem sester boromejek v Domově svatého Karla Boromejského v pražských Řepích. Péči dlouhodobě nemocným a starým lidem tu totiž vedle boromejek a civilního personálu poskytují i speciálně školené odsouzené ženy. "Domov patří řádu boromejek a věznice v něm má pronajaté prostory, kde si v současné době odpykává trest 56 odsouzených žen," sdělila Právu vedoucí vězeňského oddělení Martina Štanglovičová, Jde o pachatelky nepříliš závažných trestných činů. Ústřední postavou celého projektu je sestra představená Konsoláta Miroslava Frýdecká. Vede pro odsouzené křesťanský kroužek, motivuje a povzbuzuje ženy a organizuje péči pro pacienty domova. "Celkový přístup směřuje nejen k víře jako takové, ale k základním hodnotám člověka. Především jde o klidnější a slušné chování, posílení charakterových vlastností a změnu hodnotové orientace," řekla Štanglovičová.Negativní zkušenosti se zneužíváním uvolněné atmosféry prý věznice nemá. "Vězeňkyně nejsou od ostatního personálu znatelně oddělené, máme vynikající zkušenosti, co se týče krádeží, za celou dobu fungování zde nedošlo k útěku," uvádí Štanglovičová.
obsah | publicistika