Královská čtyřka na ústupu

Co nám bude chybět, až odejdou Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman a Vladimír Železný?

V lednu 2003 pravděpodobně už nebude na trůně ani jeden ze čtyř králů. S pány Havlem, Klausem, Zemanem a Železným končí tisíciletí a revoluce.

Co mají Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman a Vladimír Železný společného kromě toho, že jsou Češi a známí lidé? Milovník Klause prohlásí: "Se Zemanem a Železným možná, ale s tím Havlem nemá pan Klaus společného nic!" Milovnice Václava Havla se skoro urazí: "To chcete prezidenta srovnávat s těmito přízemními gangstery?" A přece všichni něco společného mají - mimořádnou píli a vůli, spojenou ovšem s útočným, konfrontačním a někdy nenávistným stylem jednání. Všichni jsou urputnými bojovníky. Všichni dokážou nadchnout své příznivce a hluboce ranit odpůrce. Radují se více z boje než z míru, stavějí jedině tak, že zároveň boří jinou stavbu.

Václav Havel těsně po revoluci prohlásil: "Chceme být takovou malou, spořádanou a slušnou zemí". Čtyři králové svou nakažlivou vitalitou přispěli k tomu, že jí nejsme. Bylo však nadmíru krásné sledovat, jak obklopeni houfem krásných dam, oděni v lesklé brnění třepí dřevce! Nastává-li doba Špidlů, Svobodů, Bémů, Kaslů a Balvínů, už nikdy nic takového nespatříme. Dřevce s Havlem, Klausem, Zemanem a Železným lámat nebudeme. Zahrajme si s nimi hru typičtější pro tuto zemi - mariáš!

Srdcový král

Až se velký orloj posune o další stovku let, zbudou z těchto mužů pouze dva - Václav Havel a Václav Klaus. O Zemanovi zůstane snad zmínka v hodně odborné politické učebnici. O Železném nic. Hluboko v dějinách však tkví pouze Havel. Dejme mu do erbu srdce, nejen jako milovníku žen a člověku, který řekl: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí." Komu jiném by měla patřit trumfová barva? A podváděl-li, pak jen kvůli ženám.

"Jsem unaven prezidentováním," prohlásil nedávno. Prezidentem je už dvanáct let - rozdělení republiky mu umožnilo protáhnout služební období takřka do masarykovské délky. Nikdy neměl ve volbách soupeře - krom lidí bezvýznamných se proti němu nikdo neodvážil kandidovat.

"Jsem prezident nadstranický", prohlašoval o sobě a horlivě se účastnil všech stranických půtek. Účastnil se jich však za Havla - v tomto smyslu opravdu nadstranickým je. Jeho politika je už dlouho čitelná - spojí se s kýmkoli, jen aby porazil Václava Klause. Na konci své dráhy je blízek tomuto triumfu, byť za cenu úspěchu komunistů. Zesoukroměním Václava Havla se však země změní méně, než by kdo čekal.

Do prezidentské funkce nastoupil všemi milovaný bojovník v krátkých kalhotách. V dokonalém obleku z ní odejde řadový politik. On unavený, lidé unavení z něho. Soukromník Havel zůstane světovou osobností. Jeho hlas bude slyšet z Hrádečku či z vily na pražské Ořechovce možná silněji než z Hradu. Bude však hlavně jasnější. Dobře, že parlament neodhlasoval Václavu Havlovi doživotní funkci. Možná měl být Václav Havel soukromníkem už dávno. Vždyť mu na stará kolena padla srdcová hláška!

Listový král

Klausovi patří barva zelená, barva peněz. "O peníze jde až na prvním místě," přesvědčoval nás neustále. Finanční skandál v jeho těsné blízkosti mu podrazil nohy. Peněžním tokům rozumí tento bývalý bankéř ze všeho na světě nejvíce. A právě banky ho zradily v jeho reformě. Nejprve říkal, že by člověk měl střízlivě hodnotit svůj list a hrát jen karty, které určitě vyjdou. Vycházelo mu však všechno. Pustil se do nejisté "stosedmičky". Skoro ji uhrál, ale spoluhráči, kteří mu měli přihazovat (mazat, v řeči mariášnické), se náhle přidali k soupeřovi. Klaus tvrdí, že ho zradili. Oni tvrdí, že hrál s cinknutými kartami. Finanční skandál ODS je však čiročirá jistota. Strana podváděla a lhala - to ji rozštěpilo.

Hrát nečestně se prostě nedá. Klaus se však v osmadevadesátém dokázal do hry zázračně vrátit. Hned nato však porušil pravidla znovu. Uzavřel se soupeřem smlouvu, že si budou navzájem mazat. Celá hra jako by tím ztratila smysl... Václav Klaus je synonymem urputnosti a bojovnosti. Jako by ztrácel lidské rysy a měnil se v pohyblivou sochu. Tím spíš, že herní finty vyčerpal. Jeho výkony v televizních debatách dřív vzbuzovaly nadšení - teď ho dostane i Vladimír Špidla.

Jeho odchod se však zdá nemožný. Všechny zelené karty se vedle něj cítí jako směšné sedmičky - žádní svršci, ba ani spodci, ubohé sedmičky. Bez svého krále hrát nemohou. Jak se zdá, je to spíš problém zelených, než celého zbytku společnosti. Václav Klaus svou úlohu dohrál už dávno - neustálé přídavky spíše nudí.

Žaludský král

Miloš Zeman dokázal to, co žádný z jeho protivníků: přišel, viděl, zvítězil - a zase odešel. Ctí dobrého mariášníka je hrát se zápalem, ale když se karta láme, shrábnout pěkně desetníčky a vrátit se domů na chatu za manželkou. Neměla by ani poznat, kolik piv vytroubil.

Nyní je Zeman velký vítěz - hodnocení jeho éry však bude o mnoho střízlivější. Neuvěříme-li totiž jeho tvrzení, že převzal zemi "měsíc před Argentinou", mnoho nedokázal. A tomu tvrzení neuvěří nikdo, kdo v té době žil a má oči. Země se dostala z recese, ale nijak zvlášť si nepomohla. Vládní úředníci se svou pohrdavou arogancí a touhou po požitcích nijak nelišili od těch předchozích. Žádnou velkou díru do světa země neudělala - i zlatá éra hokejistů skončila. Zatčeni byli tři tuneláři, ale chudí si nepolepšili.

Zeman připomíná hráče hodně chvástavého, který však hraje nanejvýš sedmu. Protože mu však jde list do ruky, s počtem čárek na tácku narůstá i kupička desetníků před ním. Historie si patrně Miloše Zemana příliš nevšimne. Leda jako schopného stranického politika, který dokázal dát umělé dýchání skomírající sociální demokracii. Udržel s ní čtyři roky vládu, což je celkem obvyklé. Méně obvyklé je to, že ušlapal cestu svému nástupci k tomu, aby moc udržel. Není to však žádný výkon do učebnic. Možná jen ten odchod. Mezi zarputilými hráči je to vskutku výjimečná věc. Až odejde, bude chybět spíš jeho jadrná mluva a vcelku komické vzezření, než skutečný vklad do hry.

Kulový král

Tady pozor! V osobě Vladimíra Železného máme skutečně co do činění s mistrem triků. Zatímco Václav Klaus občas překroutil pravidla a Zeman občas bouchl do stolu, když mu nešla karta, tenhle muž jako by vyskočil přímo ze slavného filmu Podraz.

Vladimír Železný založil televizi Nova. Vnutil ji lidem a sebe sama s ní. Virtuózní, profesionální, přesný. Takový hráč se zalíbil bohatému koželuhovi a ten mu svěřil své peníze, aby mu je rozmnožil. Železný vložil do televize své schopnosti iluzionisty, Ronald Lauder peníze. Nakonec Železnému zůstaly schopnosti iluzionisty, peníze i televize. Ronald Lauder odcházel skoro plačky - i obecní strážníci byli totiž podplacení skvělým mariášníkem Železným. Nakonec se však našel policejní rada, který si řekl, že se mu podívá do karet. Takový bohatý koželuh má prostě dlouhé prsty i v zemi, kde zákon příliš neplatí.

Vladimír Železný viděl, že mu teče do bot - vypařit se však nemohl a nechtěl. Jednak svou televizi doopravdy miloval, jednak věděl, že bez ní by byl mnohem snazším soustem pro policisty, kteří mu slídili v patách. Nasadil pokerovou tvář, tak odlišnou od bodrých tváří mariášových strejců, a rozhodl se hrát až do konce. Musel však převést své majetkové podíly na spoluhráče, kteří mu vděčili za bohatství a společenský vzestup. Až do poslední chvíle věřil, že ho nepodrazí. Jenže oni se od něho naučili opravdu skoro všechno. Až zmizí z Novy sobotní půlhodinky lásky a nenávisti, nebude pravděpodobně Vladimír Železný chybět vůbec nikomu.

Sejdou se u mariáše?

Havel, Klaus, Zeman a Železný by se tak jakožto bohatí soukromníci mohli vskutku sejít v hospodě u mariáše. Místo, aby hráli o osudy této země, mohli by se utkat o desetníky. Co by se stalo? Nejprve by létala ostrá slova. Potom karty. Potom půllitry. Nakonec by se strhla krásná ladovská rvačka. Ostatní hosté by se bavili. Brzy by je to však omrzelo. Hospoda je příjemným místem k setkávání, rvačka se dá vydržet jen chvíli. Nemilosrdně by je vypoklonkovali. A pak, už v pohodě a ve vší slušnosti, by s láskou vzpomínali na ty krásné rvačky dob heroických.


Čtyři králové v mariáši

Václav Havel

5. 10. 1936

před rokem 1989 pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC, jevištní technik, dramaturg, asistent, režie a autor Divadla Na zábradlí (1960-1968), byl členem výboru českého centra PEN-klubu, předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů, předsedou redakční rady literárního měsíčníku Tvář. V letech 1969-1989 mu byla zakázána umělecká činnost - pracoval jako dělník (mj. v trutnovském pivovaru). Je zakladatelem strojopisné ediční řady pro nezávislou literaturu Edice Expedice (1975), jeden ze zakladatelů Charty 77, první mluvčí Charty 77, zakládající člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

1989 - spoluzakladatel a přední představitel Občanského fóra

29. 12. 1989 - 20. 7. 1992 prezident ČSFR

2. 2. 1993 - prosinec 2002 prezident ČR

Byl kandidátem na udělení Nobelovy ceny za mír pro rok 1989, 1990, 1991, 1992, 1993, 1995

Miloš Zeman * 28. 9. 1944

před rokem 1989 se živil jako prognostik v různých organizacích, do Prognostického ústavu nastoupil až v roce 1990

léto 1989 - sepsal velmi kritický článek o stavu československé společnosti do Technického magazínu

leden 1990 - kooptován za Občanské fórum do Federálního shromáždění, v červnu řádně zvolen, spoluautor volebního programu OF

1991 - po rozdělení OF se nejprve přidává k Občanskému hnutí, poté míří do Klubu poslanců sociálně - demokratické orientace

1992 - sepisuje volební program Liberálně - sociální unie, za ČSSD úspěšně kandiduje do Federálního shromáždění

únor 1993 - zvolen předsedou ČSSD

1996 - po intenzívní volební kampani v autobuse Zemák a úspěchu ČSSD ve volbách se stává předsedou Poslanecké sněmovny

1998 - ČSSD vítězí v předčasných volbách do sněmovny, Zeman uzavírá opoziční smlouvu s předsedou ODS Klausem a stává se předsedou menšinové vlády ČSSD

2001 - odevzdává křeslo předsedy ČSSD Vladimíru Špidlovi

2002 - odchází do důchodu

Václav Klaus * 19. 6. 1941

před rokem 1989: vědecký pracovník Ekonomického ústavu ČSAV, pracovník Státní banky československé a vedoucí vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV

listopad 1989 - 1991 člen koordinačního centra Občanského fóra 13. 10. 1990 - 23. 2. 1991 předseda Občanského fóra

10. 12. 1989 - 2. 7. 1992 ministr financí ČSFR

4. 3. - 21. 4. 1991 předseda přípravného výboru Občanské demokratické strany

od 21. 4. 1991 předseda ODS

3. 10. 1991 - 2. 7. 1992 místopředseda vlády ČSFR

2. 7. 1992 - 2. 1. 1998 předseda vlády ČR

17. 7. 1998 - 20. 6. 2002 - předseda Poslanecké sněmovny

V letošních volbách zvolen do Poslanecké sněmovny

Vladimír Železný * 3. 3. 1945

před rokem 1989 redaktor Technického magazínu, autor řady TV scénářů (většina pod pseudonymem Vladimír Silný), mj. cyklus Okna vesmíru dokořán

1990 - hlavní autor volební kampaně Občanského fóra

1990 - 1992 - mluvčí a poradce premiéra české vlády Petra Pitharta

1993 - připojuje se k projektu CET 21, která získává licenci k první celoplošné komerční televizi v postkomunistickém světě, jmenován generálním ředitelem TV Nova

1997 - získává 60 procent ve společnosti CET 21, fakticky tak ovládá televizi

1999 - rozchod s bývalými investory Novy, firmou CME, spouští vysílání "nové Novy" z Barrandova

2001 - arbitráž mu nařizuje vrátit CME miliardu korun za nedodržení smlouvy, obviněn z několika trestných činů, soud mu exekuuje podíl v Nově

2002 - odvolán z funkce?

MARTIN KOMÁREK, MF DNES

obsah | publicistika