K čemu potřebujeme stíhačky?

K čemu potřebujeme nadzvukové stíhačky za 50 miliard korun? No přece k tomu, řekl nedávno prezident republiky, aby chránily náš vzdušný prostor. Vnucuje se otázka, proti komu mají ten prostor chránit? Na to už nikdo nedokáže dát aspoň trochu uspokojivou odpověď. Až absurdně působí stesky, že chudáci piloti nemají pomalu už na čem létat a že "likvidujeme" letectvo a armádu. Kéž by se taková likvidace mohla urychlit ve všech zemích světa. Bezpečnost země přece závisí hlavně na demokratickém uspořádání oné země, zeměpisné oblasti i světa. Bezpečnost našeho nebe ovlivňují především poměry v Evropě. A ty nikdy - v celých jejích dosavadních dějinách - nebyly trvalému míru tak příznivé. Ohniska možných útoků jsou od nás daleko a jsou slabá. A pro boj s terorismem jsou stíhačky nepoužitelné. Po teroristických útocích na USA se i Rusko stále více sbližuje s NATO, zdrojem nebezpečí není ani Čína či Japonsko.

Svět se po 11. září nezměnil, jen si uvědomil, že je ohrožen něčím jiným než válkou velmocí. Potřebuje-li česká armáda vůbec letectvo, pak přepravní letouny a vrtulníky, pokud chce symbolicky či omezeně zasahovat i v zahraničí. Stíhaček netřeba ani kvůli "narušitelům" vzdušného prostoru, neboť do něj zabloudí jen sportovní či jiná malá letadla. Bezpečnost civilní letecké přepravy naopak narušují vojenské operace. Suverénní státy mnohokrát sestřelily civilní letadla, ikdyž dnes, doufejme, jen omylem.

Nákup stíhaček má být jen drahým potvrzením české suverenity. Té se sami postupně vzdáváme počínaje ochranou lidských práv, přes vstup do NATO a upevňování ekonomických vazeb globalizace až po pokračující politickou integraci v Evropské unii. Každá suverenita má být odvozena od občana, od jeho svobodné vůle rozhodování delegovat na obec, stát či federaci států. V demokratické společnosti je odvozena od většinové vůle společnosti občanů, při zachování svobod a práv menšin, které mají jiný názor či zájem. V dnešní Evropě svádíme a hlavně ještě budeme svádět boj o českou národní kulturu, náš jazyk, tradice, svébytnost a o etnické i zemské povědomí nastupujících generací. Ve sjednocené Evropě budeme mít k tomuto úsilí doufejme lepší podmínky bez ohledu na to, zda "české" nebe budou střežit stíhačky vlastní, pronajaté, spojenecké nebo žádné.

Podle mého názoru by bylo nejlepším a nejlacinějším řešením žádné stíhačky nemít a vzdušný prostor kontrolovat ve spolupráci se sousedními zeměmi s hlavně s NATO, jehož členem bude brzy jistě i Slovensko. Na své miliardy totiž čeká školství, zdravotnictví, kultura, železnice, výstavba bytů, občanská sdružení, ale i policie, státní správa a důchodci. Vláda svým stanoviskem z pondělí tohoto týdne, které není konečné, podnítila společenskou diskusi. Z 9000 diváků telefonujících do televizního pořadu Bez imunity se ve čtvrtek večer polovina vyslovila pro nákup stíhaček, polovina proti. Pochybnosti části vlády ostatně přispěly k tomu, že konečné rozhodnutí postoupila parlamentu.

V nedávné době přijala Česká republika dvě zásadní vojensko-politická rozhodnutí: vstoupila do NATO a chce přeměnit svou armádu na profesionální. Obě rozhodnutí byla namířena proti národnímu, izolacionistickému pojetí obrany. Začlenění do NATO nás stojí dost peněz. Když už v tomto paktu ČR je, proč toho nevyužít i k hypotetické, krajně nepravděpodobné obraně jejího vzdušného prostoru? Proč společnou ochranou vzdušného prostoru Slovenska, Polska a Maďarska - kde mají podobné problémy - neposílit "náš Benelux"? Námitka, že Visegrád není konfederací, neobstojí. Buďme jí a buďme jí více, než jí už dnes je Evropská unie, do níž jako do konfederace společně s třemi dalšími visegrádskými zeměmi vstupujeme.