Konec soukromého podnikání začal před 50 lety

Dlouhá léta bylo bývalé Československo zemí, v níž se vládnoucí komunistické straně podařilo zlikvidovat veškeré soukromé podnikání. Zatímco v některých státech bývalého východního bloku - Polsku či Maďarsku - existovali alespoň drobní podnikatelé, v Československu bylo vše v rukou státu.

První krok ke znárodnění učinil prezident Edvard Beneš svými dekrety z 24. října 1945. Druhá vlna znárodňování pak začala po nástupu komunistů k moci v roce 1948. Po skončení druhé světové války byla 4. dubna 1945 v Košicích jmenována první poválečná vláda v čele se sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem. O den později pak tato vláda přijala dokument s názvem Košický vládní program.

V něm se již projevil silný vliv komunistické strany - kromě důrazu na spojenectví se Sovětským svazem se zde hovořilo o národní správě ve velkých podnicích a také o konfiskaci majetku fašistů, zrádců a kolaborantů.

První přišly na řadu velké podniky

Vzhledem k tomu, že v té době ještě nepracovalo Národní shromáždění, vydával prezident Edvard Beneš na návrh vlády dekrety, které měly platnost zákona. Nejdříve byl předán do státní správy majetek Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a následně jim byla zkonfiskována půda.

Pomocí dekretů podepsaných 24. října 1945 pak do vlastnictví státu přešly doly, banky, pojišťovny, průmyslové podniky s více než pěti sty zaměstnanci a vybrané podniky s více než 150 zaměstnanci. Celkem bylo znárodněno přes 3000 podniků (zhruba 16 procent z celkového počtu), které představovaly dvě třetiny tehdejšího průmyslu. V řadě případů komunisté pomocí zfalšovaných dokumentů tyto normy obcházeli a znárodňovali i menší podniky. Filmový průmysl byl znárodněný v roce 1946.

Po únoru 1948 a nástupu komunistů k moci bylo znárodnění dokončeno a postupně se do rukou státu dostaly zbývající podniky.

Malé firmy měly zůstat, ale...

Přestože nová ústava z 9. května 1948 deklarovala ochranu drobného a středního podnikání (do 50 zaměstnanců) a nedotknutelnost osobního majetku, praxe vypadala odlišně. Stát pomocí různých omezení znepříjemňoval živnostníkům život do té míry, že koncem roku 1948 pracovalo v soukromém sektoru jen 3,5 procenta pracovníků z celého průmyslu.

Státní podniky prosadily monopol výroby a ovládly trh. V únoru 1949 pak přijalo Národní shromáždění zákon o jednotných zemědělských družstvech, kterým začal proces kolektivizace zemědělství.

Do šedesátých let podnikatelé zmizeli

V roce 1953 se počet soukromých živností pohyboval na dvacetiprocentní úrovni z roku 1948. Na počátku šedesátých let již v Československu soukromý sektor téměř neexistoval.

Majetek zabavený po komunistickém převratu mohli původní vlastníci získat zpět částečně po roce 1989 v rámci restitucí. Znárodnění větších firem před rokem 1948 však odškodněno nebylo.

Problematickým bodem je, že dekret prezidenta Beneše z roku 1945 sliboval majitelům znárodněných firem (pokud se nejednalo o Němce, Maďary či kolaboranty) náhradu ve formě cenných papírů či hotovosti. Náhrada však ve skutečnosti nikdy vyplacena nebyla. Snaha některých dědiců domoci se soudně dodatečné náhrady zatím nebyla úspěšná.