Svoboda: Vyjednali jsme dobré podmínky

V posledních dvou týdnech jsme se v některých denících mohli dočíst, že podmínky našeho přistoupení do Evropské unie, jež vyjednala tato vláda, nejsou ve srovnání s ostatními kandidátskými zeměmi dostačující. Dokonce jsme se dovídali o údajné fatální neschopnosti české diplomacie.

Vzhledem k závažnosti těchto názorů, které výrazně dezinterpretují skutečný stav věcí, považuji za nutné se k této věci vyjádřit a dovysvětlit jisté momenty našeho vyjednávání s Evropskou unií, které bylo před několika dny v Kodani slavnostně ukončeno.

Vlastní vyjednávání započalo v roce 1998 na základě všeobecného konsensu o zahraničněpolitických prioritách České republiky. Oficiální žádost o přistoupení doručila tehdejší Klausova vláda v roce 1996. Všechny parlamentní strany kromě komunistů se na tom tenkrát shodly. Cíl byl přitom jasný: dosáhnout plnoprávného členství v Unii a základních evropských priorit: trvalého míru, stability, prosperity a solidarity. A právě z tohoto hlediska je třeba nazírat i na celý průběh našeho vyjednávání.

Projekt evropské integrace a Evropské unie je od samého počátku založen na vzájemném respektu a solidaritě a na z nich vyplývající schopnosti dohodnout se. Již na prahu 50. let byla ve všech zakládajících státech Evropských společenství vůle k dohodě, dokonce i mezi těmi, kdo se ještě několik let před tím nacházeli ve vzájemném válečném konfliktu.

Je to také princip, který provázel všechna dosavadní rozšíření. Každá dohoda byla provázena oboustrannými ústupky, které byly prostředkem k dosažení kýženého cíle, prospěšného pro všechny zúčastněné strany. Proto také výsledkem našich vstupních jednání nemůže být vítězství nad Evropskou unií nebo vítězství Evropské unie nad námi, nýbrž konečný cíl -- plnoprávné členství v Unii, které přinese nesporné výhody jak naší zemi, tak ostatním členským státům EU. Proto bylo dosažení dohody zájmem všech zúčastněných stran a proto také byly tyto strany nuceny k dílčím ústupkům s ohledem na zdárné ukončení díla.

Věřím, že se nám podařilo sjednat takové podmínky, které zaručují jasnou převahu výhod nad nevýhodami, a to jak v krátkodobé, tak v dlouhodobé perspektivě. Je navíc třeba připomenout, že každé vyjednávání je nutno vnímat v celkovém kontextu jeho výsledků. A právě v tomto komplexním srovnání je možno spatřovat pozici ČR jako velmi dobrou. Mrzí mne proto, pokud někteří politici či komentátoři účelově vyjímají některé naše ústupky ve vyjednávání, aniž by byla zmíněna kompenzace, jež je doprovázela, či různé další související okolnosti. To se týká především neustále opakovaných čísel o přímých platbách, jež Česká republika od Unie dostane. Není totiž možné jednoduše srovnávat tyto částky bez znalosti ostatních ujednání v přístupové smlouvě.

Má-li například mnohokrát zmiňované Slovinsko vyšší úroveň přímých plateb, pak je třeba také zdůraznit, že si naopak nevyjednalo žádná přechodná období na nákup půdy. Pro nás je naopak jasnou prioritou udržení půdy v rukou českých zemědělců, na niž jsme kladli obrovský důraz. Mimoto bude muset Slovinsko vydat mnohamiliónové částky na ochranu schengenské hranice EU, kterou Česká republika mít nebude. Pokud tuto částku odečteme, zjistíme, že naše země má v porovnání se Slovinskem mnohem vyšší příspěvek.

Podobně můžeme opravit i podobná "srovnání" s výsledky negociačního procesu jiných zemí. Případ malých ostrovních států Malty a Kypru je po všech stránkách ojedinělý a specifický a těžko snese jakoukoliv komparaci. Všechny ostatní kandidátské země jsou v ekonomicky slabší pozici než Česká republika a je pochopitelné, že mohly získat vyšší přímé platby. Ačkoli se to mnohým z nás nemusí zdát, patříme zkrátka k relativně bohatým státům. Kromě toho je třeba znovu zdůraznit, že jsme ze všech kandidátů vyjednali nejvíce rozmanitých výhod, jejichž význam si budeme ještě dlouhá léta uvědomovat. Dohodli jsme například velké množství výjimek na omezení produkce a přechodných období, např. v oblasti daňové politiky či zemědělství. Ostatně i co se týče oné mnohokrát zmiňované kvóty na masné krávy, nejde o restriktivní opatření, a proto může být celkový počet těchto krav daleko vyšší než uváděných 90 tisíc.

Také se nám podařilo získat po Polsku zdaleka nejvyšší tzv. kompenzační platby, a to ve výši téměř 23,5 miliardy Kč během prvních tří let členství. V sektoru zemědělství se podařilo vyjednat celkovou výši přímých plateb na úrovni 55 % s ročním pětiprocentním navyšováním v letech 2004--2006. Podstatně se zvýší také podpora rozvoje venkova na zhruba 6 miliard Kč ročně.

Nemá smysl zde uvádět všechny další jednotlivé body přístupových ujednání smlouvy, které si může každý dohledat sám. Jde pouze o to, aby se na ně pohlíželo v jejich komplexitě. Měl jsem lepší mínění o některých, kteří vstup do EU za vyjednaných podmínek kritizují. Chci také věřit, že se jedná o pouhou nevědomost, neboť myšlenka, že by se mohlo jednat o účelová tvrzení a o záměrnou dezinterpretaci, mne upřímně děsí. V budoucích týdnech a měsících budou ostatně moci všichni lidé v této zemi objektivně posoudit, jaké jsou podmínky našeho přistoupení a co nám přinesou.

Znovu musím zdůraznit, že je nezbytné na výsledky každého vyjednávání nahlížet z hlediska jeho dlouhodobého cíle, v němž vůbec nejde o peníze, nýbrž o hodnoty trvalejšího charakteru. Nechceme-li být pouze pasivními aktéry integračního procesu, kteří budou stát stranou, a přesto jím budou takřka neustále ovlivňováni, musíme se jej sami zúčastnit a podílet se na jeho podobě. A na to bychom se měli nyní soustředit.

Autor je ministrem zahraničí.