Třeštík: Vražda svatého Václava mohla být náhoda

Co pro náš národ znamená svatý Václav? A jaký vlastně byl tento světec člověk? Proč je zrovna on naším patronem? O tom hovoří historik PhDr. Dušan Třeštík, CSc.

Co se o svatém Václavovi dozvídáme z legend?

Nejstarší legenda o svatém Václavu vznikla v souvislosti s přenesením jeho těla ze Staré Boleslavi do Prahy. To podnikl Boleslav I., tedy vrah Václavův, který se zasazoval o vznik pražského arcibiskupství a snažil se argumentovat tím, že Praha má svého světce, tedy právě zavražděného bratra Václava. Nejznámější je 1. staroslověnská legenda. Je velice prostá, nejsou v ní zmíněny téměř žádné zázraky. Když ji kdysi posuzoval církevní historik farář Vacek, napsal, že podle této legendy by žádný papež nemohl uznat, že Václav byl svatý. Není zde důkaz o tom, že byl svatý. To se pokusili napravit lidé z pražského presbytariátu, kteří legendu rozšířili o zázraky a zbožné skutky. Tvrdili, že Václav žil jako mnich podle řezenské řehole. Ta ale platila až od roku 974! Je jasné, že ji Václav nemohl znát.

Byl mezi historiky někdo, kdo Václavovu existenci popíral?

Záviš Kalandra. Ten popíral Václavovu existenci - tvrdil, že to bylo pohanské božstvo. Tuto myšlenku ovšem nebyl nikdo ochoten přijmout.O Václavovi však máme jediné nezávislé nelegendistické svědectví, a to ze záznamů kronikáře Widukinda z počátku 70. let 10. století. Říkal, že Boleslav zabil svého bratra, o němž se vyprávějí zázračné příběhy, kterým ale moc nevěřil.

V jednom článku říkáte, že svatý Václav vlastně nebyl ani nijak zvlášť pobožný občan, schopný vládce, ani zvlášť dobrý člověk. Proč je tedy zrovna on náš patron? Zasloužil se o to pouze fakt, že byl zavražděn svým vlastním bratrem?

Ano, to byl hlavní důvod. Každá taková vražda se dostává do zvláštní, až posvátné roviny. Lidé v bratrovraždě viděli jakýsi archaický vzorec, vždyť podobný osud měli Kain a Abel či Romulus Remus. Druhý důvod byl ten, že Václav vládl vlastně ještě kmenovým, "demokratickým" Čechám. Boleslav udělal z Čech stát. Zavedl například takové věci, jako jsou hrdelní tresty.

Václav byl prý velmi mírumilovný. Bořil šibenice, za jeho vlády nebyla vězení...

To je charakteristický rys václavských legend. Václav boří šibenice, vysvobozuje vězně z žaláře. Přitom se neptal, zda jsou vinni nebo nevinni. Lidé si prostě vyprávěli, že takové věci jako žaláře a šibenice za dobrého knížete Václava nebývaly. Pak tu byl další politický důvod. Boleslav svatého Václava potřeboval, protože chtěl pro Prahu biskupství. Musel přinést nějaký pádný argument k tomu, že Čechy jsou opravdu křesťanské, že mají svatého patrona. Václav byla čerstvá legenda, kterou ve prospěch vzniku biskupství argumentoval.

Václava zřejmě nezabil bratr, ale jeho družiníci. Dalo by se říci, že je to pro Boleslava polehčující okolnost?

Boleslav Václava zřejmě nechtěl zabít, protože jej udeřil naplocho a čepel meče sklouzla po Václavově kožichu. Václav se bránil, ale Boleslav jej po chvíli porazil na zem. Jeho meč drží Václav a Boleslav volá své lidi: "Hejá, moji, kde jste!" Přiběhnou tedy Hněvsa a Česta a vidí pána, jak leží na zemi a na něm Václav s mečem. Zaútočí na Václava, ten utíká a chce se schovat do kostela. I když jen Kristiánova legenda hovoří o tom, že kostel byl zamčený, je to zřejmě pravda. Neboť světec nemohl utíkat před smrtí, ten po ní měl toužit. Česta s Hněvsou tedy Václava pronásledovali ke kostelu a tam jej zabili.

Většina pramenů hovoří o tom, že vražda měla politický podtext.

To je právě otázka. Podle toho, jak jsem vám průběh vraždy vylíčil, to klidně náhoda být mohla.

K vraždě došlo pravděpodobně roku 935, ne 929, jak uváděly některé dřívější prameny. Nejasné je spíše datum 28. září. V úvahu připadalo ještě 27. září, svátek Kosmy a Damiána, a 22. září, kdy se slavil svátek svatého Jimrama. Proč zrovna tyto dny?

Co se týče Kosmy a Damiána, tak tam je to celkem jasné - 28. září je den po tomto svátku. Svatý Jimram je v legendách nejasný. Tam se uvádí, že svatý Václav Jimrama ctil, že mu byl nějak zvláště zasvěcen. Ale ve skutečnosti jde o to, že 22. září, na den sv. Jimrama, bylo pražské posvícení. A celý sled událostí vlastně začíná posvícením v Praze, při kterém pozve Boleslav Václava zase na své poscvícení, jež se konalo právě 27. září.

Literární historik Martin C. Putna v jednom článku říká: 28. září není jen připomínkou jakéhosi knížete Václava, ale připomínka toho, kým je svatý Václav doposud. Kým je podle vás svatý Václav doposud?

Ve 12. století byl ztělesněním vládce českého státu. K tomu se přihlásil znovu Karel IV., který postavil Čechy pod jeho vládu a stanovil, že koruna českých králů bude spočívat navěky na lebce svatého Václava. Jen odtamtud může být zapůjčena pouze na korunovaci českého krále. Tímto gestem Karel IV. určil, že skutečným vládcem země je svatý Václav.

Kult svatého Václava potom při reformaci i protireformaci ustupuje na obou stranách, protože na katolické straně opírali rekatolizaci Čech na kultu mariánském a na kultu nových svatých, mezi něž se jim Václav nehodil. Protestanti zase svaté neuznávají. Až do 19. století byl potom Václav vlastně takovým venkovským světcem, který pro nikoho příliš neznamenal.

Přesto byl ale roku 1918 český stát vyhlášen pod tehdy novou sochou sv. Václava. Masaryk ale svůj stát zakotvil v duchovní tradici Jana Husa, tedy pokrokářského protestantismu a ne konzervativního katolictví. Teprve když došlo mezi novým státem a katolickou církví ke smíru, byl roku 1929 stvrzen mohutnými oslavami svatováclavského milenia.

Svůj symbol si mohli z Václava ale udělat také ti (především katoličtí a národovečtí) intelektuálové a politici, kteří s jásotem uvítali pád liberální Masarykovy republiky a dali se na cestu kolaborace s velkoněmeckou říší Adolfa Hitlera. Toto napětí mezi Václavem a Masarykem přetrvává dodnes. Ukázalo se ještě nedávno při debatě o zavedení Václavova svátku jako státního svátku. Prosazovali ho hlavně konzervativní katolíci, proti nimž argumentovala levicová opozice tou tradicí kolaborace.

Jak bychom tedy měli nahlížet na svatého Václava my, na začátku 21. století?

Václav se stal skutečně živým symbolem. Ne ale jako nějaká prázdná tradice, nýbrž jako konkrétní symbol zbrojného knížete, který ze svého koně ve středu země v Praze vládne déle než tisíc let své zemi. Kdykoliv se v zemi něco opravdu vážného děje, sbíhají se lidé k tomuto knížeti - a tím vlastně ke svému státu. Václav ho nezaložil, to udělal jeho vrah Boleslav, ale svým posmrtným životem se Václav stal jakousi obětí zazděnou do základů jeho stavby. To je, čím je dodnes.

HANA SLÍVOVÁ

obsah | publicistika