Toplánek: Konec reformy v Čechách

Konfrontace předvolebních slibů a reality, propad preferencí, hrozící prohra, bezkoncepčnost, beznaděj, ale také zpupnost a arogance, to vše na nás dýchá z výsledků kolodějských koaličních dýchánků.

Smyslem nové změti dílčích posunů má být jediné. Vytvořit takový zmatek, ve kterém si občan ani nevšimne, že stále více jeho peněz skončí ve státní kase. Vyrobit sladkobolnou mediální pohádku o daňové revoluci, druhé fázi reformy, hodném králi Vláďovi a spravedlivém princi Miroslavovi. Heslem vlády se stalo: slibujeme vám, že vám zase něco slíbíme. Mottem - po nás potopa.

Vlak veřejných financí se řítí po slepé koleji neznámo kam a světla na konci tunelu reformy nereformy jsou pouze od protijedoucího vlaku. Objevují se silácké výzvy o seskakování z koňů od těch, kteří na ně naskočili mezi prvními a dosud se pevně drží v sedle. Špidlovo sobotní prohlášení, že hodlá vést tuto zemi i po roce 2006, má v této souvislosti charakter šíření poplašné zprávy.

Socializující vlnka

Pohybujeme se ve virtuálním světě, a proto se nelze divit, jakou paniku ve vládním táboře vyvolalo "objevné" zjištění pět minut po dvanácté, že se po vstupu do EU zdraží dětské plenky. Je to neuvěřitelné a tragikomické zároveň. Tato skutečnost je známa přinejmenším od chvíle, kdy vládní poslanci zvedli ruku pro novelu zákona o DPH.

Podobných položek je v něm celá řada. Proto je náhlý úděs v očích mnoha vládních politiků nepochopitelný a farizejský. Vrcholem je Sobotkův komediální výstup, kdy po zdražení mj. telekomunikačních služeb o 17 procent pak jejich přeřazení do 19% sazby vyhlásil za zlevnění. To má vláda lidi opravdu za hlupáky?

Poslední výsledky koaliční diskuse však leccos naznačují. Nedávné, do značné míry pouze mediální proreformní nadšení postupně mizí. Zdražením dalších skupin výrobků a služeb přeřazením do základní sazby DPH a dalšími částečnými nesystémovými daňovými úlevami jsme pro tentokrát skončili. Předvolební jednorázové příspěvky pro důchodce a děti již připomínají podobné dárečky minulého režimu.

Vláda se snaží navodit dojem, jak velkou prioritou je pro ni prorodinná politika. Ve skutečnosti opět nabývají vrchu stoupenci silného státu a mohutných přerozdělovacích mechanismů, kteří chtějí co nejvíce peněz od lidí vybrat, aby část z nich potom mohli některým skupinám občanů vrátit. Prosazují se hlasy nikoli šetřit, ale naopak zvyšovat sociální výdaje, přičemž tato socializující vlnka může ještě zesílit po případném neúspěchu ČSSD v evropských volbách.

Parlamentní potemníci

Přichází doba zpochybnění už dohodnutých kompromisů. Část ČSSD se rozkročuje ke komunistům, hovořícím perestrojkovým jazykem a hlásajícím modernizaci sociálního státu. Premiér Špidla to bere v úvahu, jelikož netouží hasit permanentní vnitrostranický požár. Lidovci se spokojí s rolí mediálního komentátora těch kroků, které jim mohou přinést profit, i na úkor ostatních koaličních partnerů, a přitom neoslabují svůj voličský elektorát.

U Unie svobody je to horší. Její politici přes silácká mediální vystoupení nepředstavují pro stabilitu vlády žádnou hrozbu. Důkazem je mimo jiné rychlé vycouvání Petra Mareše z nesouhlasu s kandidátem na eurokomisaře Kužvartem. Je mu zcela jedno, že premiér Špidla nesplnil slib široké diskuse nad obsazením tohoto postu. I to, že si tímto krokem pouze řeší své vnitrostranické problémy na úkor kredibility naší země v EU.

Vypadá to tak, že US je ochotna přijmout cokoli výměnou za Špidlův návrh, že bude v chystaných změnách volebního zákona podporovat snížení 5% volební klauzule na 3%. Tento uvažovaný průhledný politický handl pouze zračí touhu udržet se nad vodou za každou cenu při popření všech kdysi hlásaných zásad. I za cenu nevábné šance návratu Sládka a nejrůznějších "potemníků" do parlamentu.

Kostlivci ve skříni

Poslední aféry jsou navíc smutným příkladem, že mnozí koaliční politici dokonce ani přesně nevědí, co vlastně vláda v Bruselu vyjednala a jací "kostlivci" ještě z vládní skříně vypadnou. Vláda tak pouze znovu přesvědčila o své neschopnosti a liknavosti. Její snaha mlžit a zatajovat všechny důsledky vstupu bohužel může v očích veřejnosti částečně diskreditovat i samotnou Evropskou unii. Ale alespoň se bude na co vymlouvat.

Reforma tak skončila ještě předtím, než fakticky začala. Čas je však drahý. Nemusíte sesedat z koní. Zůstaňte v sedlech a cválejte někam hodně daleko...

(Autor je předseda Občanské demokratické strany)