Svatováclavská tradice a legionáři

Obnovení svatováclavského státního svátku bylo přijímáno s určitými rozpaky. Kdyby tento svátek byl navrhován hned v roce 1990, mnozí by si pomysleli, že se na Hradě po svatováclavské tradici zavádí tradice nesvatých Václavů - Havla a Klause. A když Poslanecká sněmovna nového českého státu jednala o státních svátcích, tak jistě hrálo velkou úlohu i to, že málokdo chtěl riskovat přízeň voličů odmítnutím dalšího volného dne. Ale veřejnost téměř neví o významu svátku Václava roku 1914.

Děj se odehrával v Kyjevě, kde bylo sídlo České družiny, jak se jmenovala dobrovolnická jednotka v rámci carské armády. 28. září 1914 se na Sofijském náměstí v Kyjevě konaly napřed slavnostní bohoslužby a pak byl vysvěcen bojový prapor v českých barvách s korunou svatého Václava. Na vrcholu žerdi byl ruský orel. Česká družina byla schválena carskou vojenskou radou již 20. srpna, kdy bylo také rozhodnuto o soustředění všech dobrovolníků v Kyjevě v klášteře svatého Michala. Slavnostního vysvěcení se zúčastnilo již sedm set Čechů, kteří také na prapor přísahali. O měsíc později odjela Česká družina na frontu.

První novodobé české vojsko nastoupilo na protirakouské a protiněmecké frontě pod praporem svatého Václava. Krátce po Říjnové revoluci dohodli bolševici s Němci, Rakušany a dalšími nepřáteli klid zbraní, který byl později v Brestu Litevském změněn na mír. Jako odměnu za podporu bolševické revoluce mohli Němci přesunout svá vojska z Ruska proti Francii a Rakušané proti Itálii.

Málokdo si uvědomuje, že českoslovenští legionáři ovládnutím Sibiře a jediného železničního spojení znemožnili téměř půl milionu německých a rakouských zajatců přesun ze Střední Asie na italskou a francouzskou frontu. Slavnostním začátkem tohoto úspěšného zásahu našich legionářů byla přísaha a posvěcení svatováclavského praporu 28. září 1914 v Kyjevě.