Vyslanci Česka? Havel, Nedvěd a Jágr

České sportovce obdivují miliardy televizních diváků z celého světa. Chovají-li se borci na hřišti slušně, pokládají cizinci za férový i celý český národ.

Před několika dny se na italského spolupracovníka MF DNES obrátila veřejnoprávní televize RAI připravující půlhodinový program o Česku, které se chystá ke vstupu do Evropské unie. Italská redaktorka prosila: "Chtěli bychom nějakou osobnost, která by mohla zemi přiblížit, někoho, kdo v cizině něco znamená." Podle ní to mohli být pouze Václav Havel nebo Pavel Nedvěd. Proč zrovna tito dva?

"Havel byl naprosto netypický politik a Nedvěd, to je poctivý dříč, odvážný fotbalista a po sedmi letech v Itálii víme, že i slušný člověk," vysvětlila reportérka. I kdyby si Česko v Itálii zaplatilo kampaň, která by je měla zviditelnit, nedosáhlo by ani polovičního efektu ve srovnání s tím, co pro jeho popularitu dělá vlasatý záložník Juventusu Turín a kapitán české fotbalové reprezentace.

V Americe by zase neměl běžný občan zřejmě ani tušení o malé zemi kdesi ve středu Evropy. Už za hluboké totality mu však tehdejší Československo připomínala jména dvou špičkových tenistů - Lendla a Navrátilové. A kdo by dnes ve Státech neznal hokejistu Jágra? Zkuste se tam však zeptat na jméno současného českého prezidenta...

Bican by dnes stál nad Čapkem

Není žádným překvapením, že Česko se dostává do povědomí cizinců nejvíce právě zásluhou sportovců: sport je celosvětovým fenoménem, který fascinuje davy. A sportovci jsou součástí showbyznysu, novodobí gladiátoři zbožňovaní širokými vrstvami stejně jako zpěváci pop-music či herci z Hollywoodu.

Zatímco v oblasti popkultury se však Češi ve světě výrazně neprosazují, protože jim v tom brání například omezený marketing nebo jazyková bariéra, sportovci to mají snazší. Zjednodušeně řečeno, stačí mít Jágrův talent nebo Nedvědovu vůli a můžete dojít na vrchol. Důležité je také odvětví, v němž sportovec vyniká. Vodní slalomářku Štěpánku Hilgertovou oslavovali lidé za vítězství na olympiádách, ale její jméno si kromě Čechů dnes vybaví jen opravdoví znalci.

Nevěříte? Zkuste si malý test: jmenujte z hlavy jediného úspěšného bulharského vzpěrače či zápasníka, kterých tato balkánská země vychovala nespočet. Tápete? Tak řekněte alespoň jméno libovolného bulharského sportovce. Pokud jste si vzpomněli, tak nejspíš na Christo Stoičkova, geniálního fotbalového střelce. Fotbal, tenis, atletika, gymnastika, plavání a kvůli mediálně mocné Americe i hokej. To jsou sporty, od nichž vede nejkratší cesta ke slávě. Jak je však možné, že před druhou světovou válkou znali ve světě více spisovatele Karla Čapka než neúnavného fotbalového kanonýra Josefa Bicana?

Odpověď je jednoduchá. Sport se dostal do popředí zájmu až v posledních desetiletích. Souvisí to především s technickým vývojem: Bicanovy góly bylo možné jen velmi těžko zhlédnout jinde než přímo na stadionu. Když letos na jaře Pavel Nedvěd rozhodl semifinále Ligy mistrů, žasly nad jeho výkonem stamiliony diváků u obrazovek na celé planetě.

Mohou však skutečně individuální výkony a chování sportovců ovlivňovat mínění cizinců o Češích či o jiných malých národech, o kterých jinak moc nevědí? Podle všeho určitě.

Nedvěd a spol.? Skvělá reklama

Je tu opět příklad z fotbalové Itálie: znalci místních poměrů se shodnou, že bývalý Nedvědův spoluhráč z římského Lazia, srbský obránce Siniša Mihajlovič, svým špatným vystupováním na hřišti utvrdil průměrného Itala v předsudcích, které vůči jeho zemi má.

Obětavý a do hry vždy zapálený Nedvěd, který je nyní navíc žhavým kandidátem na letošní udělení prestižní ceny Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, dělá naopak Česku výtečnou reklamu. Stejně jako Jágr, před ním Lendl s Navrátilovou nebo ještě dříve atletický vytrvalec Zátopek.

Ve světě, který tíhne k rádoby výstižným zkratkám, jsou právě slavní lidé typu Nedvěda prostředkem k zobecňování. Výmluvná je historka o jiném Čechovi působícím v italském fotbale, trenérovi Zdeňku Zemanovi. Když římský deník Il Messaggero rozebíral Zemanův styl, napsal: "Zeman je zastáncem útočné hry a pro své přesvědčení je ochoten vystoupit na plamennou hranici jako jeho krajan Jan Hus. Češi jsou pro nás asi příliš seriózní národ." Nemáte dojem, že nás autor článku přece jen přecenil?


Čeští sportovci, kteří strhli svět

1. Martina Navrátilová
(tenis, narodila se 18. října 1956)

Jeden z nejslavnějších emigrantů. Z devíti wimbledonských titulů nezískala ani jeden za Československo.

2. Věra Čáslavská
(gymnastika, 3. května 1942)

Krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byla hrdinkou her 1968, v Mexico City ji proslavila i svatba s běžcem Odložilem.

3. Emil Zátopek
(atletika, 19. září 1922 - 21. listopadu 2000)

Nikdo jiný nezvládl tak vyčerpávající olympijskou kombinaci: na hrách v Helsinkách 1952 vyhrál běh na pět i deset kilometrů a k tomu maraton.

4. Pavel Nedvěd
(fotbal, 30. srpna 1972)

Nejžhavější zápasy Juventusu Turín sledují v televizních přenosech až dvě miliardy lidí.

5. Jaromír Jágr
(hokej, 15. února 1972)

Číslo 68, které na dresu nosí jako připomínku Pražského jara, si podmanilo hokejovou Ameriku.

6. Josef Masopust
(fotbal, 9. února 1931)

Rok 1962 a Zlatý míč pro fotbalového dříče a gentlemana. Tehdy Masopust kraloval na mistrovství světa v Chile.

7. Ivan Lendl
(tenis, 7. března 1960)

Muž bez emocí, 270 týdnů vládl světovému žebříčku, to před ním nikdo nedokázal.

8. Jan Železný
(atletika, 16. června 1966)

Třikrát za sebou vyhrál oštěpařskou soutěž na olympiádě. A může to dokázat počtvrté.

9. Dominik Hašek
(hokej, 29. ledna 1965)

Malé děti v Česku i v Americe si hrají na čaroděje v hokejové brance. I gólmani napodobují jeho originální styl.

10. Jarmila Kratochvílová
(atletika, 26. ledna 1951)

V roce 1983 oslnila na šampionátu v Helsinkách během dvou dnů vyhrála 400 i 800 metrů. Její světový rekord na osmistovce je už 20 let starý.

FILIP SAIVER, JOSEF KAŠPAR

obsah | publicistika