A Slováky odřízneme

Nejnovější historky z česko-slovenských hranic připomínají 31. díl majora Zemana. Oč jde? Český policista se naštval, protože slovenský policista se už roky fláká a na zelené čáře mají uprchlíci korzo. Buduje se tedy socialismem vyzkoušená železná opona.

Česká policie začala na 230 vytypovaných místech budovat železné zábrany. Zelená hranice je rájem převaděčů, proto Praha už léta upozorňuje Bratislavu na možnost jednostranných kroků. Bratislava už léta ujišťuje Prahu, že je připravena jednat. Loni trpělivost přetekla. Český Parlament přijal zákon č. 216/2002 Sb. o ochraně státních hranic.

Zelená hranice se stává minulostí, bratrský nadstandard střídá sousedský standard. Bylo jen otázkou času, kdy se v souladu s paragrafem pět tohoto zákona umístí "v bezprostřední blízkosti hranic" bezpečnostní prostředky k zabránění nedovolenému překračování. Kdo na to nejvíc doplatí? Místní. A převaděči? Ti si hravě poradí. Jak? Policie rozdá stovky klíčů od zábran: místním, chalupářům, lesákům, rychlé zdravotnické pomoci, požárníkům ... Takže budou je mít všichni.

Co chcú, si s nami zrobia Sychravé podzimní ráno na Kysucích. Pět lesních dělníků, jeden kůň, novinář a obyvatelka domu zvědavě přihlížejí, jak zvolený zástupce lidu zápasí se železnou podkovou. Zábrana, to jsou vlastně ohnuté železné roury o průměru asi osm centimetrů, jedna červená a druhá bílá, které se musejí zvednout ze země, pootočit a zamknout na zámek.

Rozborka, sborka - kdo na vojně nosil samopal, ví, o čem je řeč. "Umíte si to představit v zimě, když zámek zamrzne a napadne sníh? To abyste nosili nahřívací pistoli, krumpáč a lopatu ..." Místostarosta slovenské obce Klokočov Jozef Zigmund je šikovný chlapík. Dlouholetý ředitel školy, dnes penzista, který podobně jako starosta v sousední Korni provozuje penzión. Kysuce vidí jako neobjevený ráj cestovního ruchu. Zatím je tady spíš cestovní klid. Jezdí k němu zejména Holanďané, pro něž i zdejší mírné kopečky znamenají vysokohorskou turistiku.

Jozef Zigmund statečně zápasí se zábranou, kterou beztak asi nebude muset odemykat. Leží totiž na území jiného státu. Tento nesnadný úkol čeká na zde bydlící české občany: Zajacovy, Hrabinovy, Holubovy a Vláčilovy.

Přihlížející občanka české vesnice Bílá Marie Zajacová vypadá lehce bezradně. Rozborka ... sborka? Minus dvacet, oheň, zámek ne a ne odemknout. Ne a ne se dostat au tem domů. Proboha, co nám to ti politici zase provedli? "Jednou v pátek přišli jacísi chlapi, nikomu nic neřekli a začali tu před chalupu kopat. No tak jsme lítali za vedoucím od policie, za starostou, že co se děje. Nesehnali jsme je. Chlapi tady mezitím vykopali metrové jámy, nechali to tak a odešli. Nikdo nám neřek´ ani slovíčkem, o co se jedná. Týden to bylo rozkopané a potom to zabetonovali," líčí paní Zajacová situaci. A protože zábrany musejí stát do padesáti metrů od státní hranice, branka jejího domu se náhle ocitla před zábranou a brána do garáže a do dvora za zábranou.

Směšné - smutné. "Co chcú, si zrobia a na nás kašlú!" rozčiluje se paní Zajacová v moravsko-slovenském dialektu. Opodál na kopečku se mezitím zvědavě dívají lesní dělníci. Jsou to Slováci, kteří pracují u českých lesů. Jeden z nich mě vede za unimobuňku. "Vidíte to?" ukáže na objížďku, která vede pouhé tři metry za buňkou. Pohodlně po ní projede lakatoš (lesní traktor LKT), ale i džíp, a pokud není bláto, tak i osobní vůz. K čemu tedy zábrana? K tomu, aby byla naplněna odstrašující funkce zákona.

Podnět na policii proti policii

Problém je i jinde. Instalací zábran se porušil i zákon 216/2002 Sb. Ten totiž v paragrafu 5 bod 3 říká, že "před umístěním bezpečnostního prostředku je policie povinna vyrozumět vlastníka pozemku o tomto záměru a písemně ho poučit o právech a povinnostech, která mu umístěním bezpečnostního prostředku vznikají". To se nestalo. Je pravda, že policie na umístění zábrany nepotřebuje souhlas vlastníka ani obce. Musí je ale informovat. Předem. Zástupce starosty Bílé, inženýr Karel Matula, je zároveň i vedoucím lesní správy. V jedné osobě tedy zastupuje obec i vlastníka pozemku.

Ideální kombinace. Když ho požádám, aby vyjádřil stručně svůj názor, nejdřív se usměje a pak se po chvilce vrátí se stohem korespondence, kterou na toto téma už měsíce vede. S policií, s ministerstvem vnitra, s jinými úřady. "Jeden se vymlouval na druhého, až přišlo na lámání chleba a kopaly se ty díry ..." Se zábranami u domu paní Zajacové to bylo jinak. Když se obec, majitelka a Lesy ČR ozvaly, kopání ustalo s tím, že závora se posune o 70 až 100 metrů níž. O dva dny později si ale kdosi vzpomněl, že litera zákona umožňuje umístění maximálně 50 metrů od čáry. A bylo vymalováno. Pan místostarosta Matula se pak rozčilil, když mu policie Severomoravského kraje sdělila, že přece obec Bílá s umístěním zábrany souhlasila: "To není pravda! Nikdo to s námi nekonzultoval. Nikdo neinformoval dokonce ani správu CHKO Beskydy.

Tak jsem tedy zavolal na policii a informoval jsem je, že nesplnili zákonnou povinnost písemně obeznámit vlastníka, a proto požádám Policii ČR, aby vykázala stavebníka z našeho pozemku." Co se pak stalo? Nic. Zábrana tam pořád stojí. A policie nejde proti policii. "Nevěřím tomu, že to zamknou," kroutí hlavou místostarosta Matula. "A proč to tedy stavěli?" ptám se. "Aby byl naplněn zákon."

Z východu na západ

Soudný člověk chápe, že pokud by se za letních slavností moravsko-slovenského bratrství na Javorině měli nedalekým houštím prodírat Kurdové a Afghánci, není to zrovna košer. Jenže když člověk na druhou stranu vidí konkrétní instalaci zábran, stává se anarchistou, který považuje stát za vrcholné stadium buzerace jednotlivce. A to za půl roku společně vstoupíme do EU. (Zábrany prý ale podle ministra Grosse zmizí, až budeme členy schengenské dohody.) Řešení je prosté. Lidé utíkají z východu na západ, přičemž nedůslednost při ochraně hranic postupuje taky z východu na západ. To znamená, že Ukrajina kašle na své hranice se Slovenskem, Slovensko na své s Českem a Česko doufá, že s uprchlíky si poradí až Němci. Řešením by proto bylo, kdyby Česko a Slovensko s pomocí EU společně a důsledně hlídali necelých 100 kilometrů hranice mezi Slovenskem a Ukrajinou. To je totiž nejužší místo celého systému.

ANDREJ BÁN

obsah | publicistika