Zemřel reformátor Ota Šik

Jedna z nejvýraznějších postav pražského jara 1968, ekonom a reformátor Ota Šik zemřel v noci na neděli ve švýcarském Sankt Gallenu ve věku 84 let. Právu to v pondělí potvrdila jeho manželka. Dodala, že se její manžel nedávno podrobil těžké operaci poté, co mu lékaři zjistili nádor na mozku.

Šik zesnul přesně 36 let od okupace Československa a tři týdny před pětaosmdesátými narozeninami. Narodil se 11. září 1919. Během svého působení doma, ale i po letech nucené emigrace, do níž odešel v roce 1969, výrazně ovlivnil ekonomické myšlení v naší republice. "Šikův osobní vývoj byl plný zvratů a protikladů," řekl Právu ekonom Jiří Havel.

V roce 1949 se Šik podílel jako zapálený marxistický ekonom na likvidaci české předválečné ekonomické školy, reprezentované jmény jako byl Karel Engliš. O dvanáct let později však jako šéf Ekonomického ústavu Akademie věd ještě v době dogmatismu a tuhé izolace navázal kontinuitu mezi českou ekonomickou vědou a zahraničím. Jako první v tehdejším socialistickém Československu začal otevírat dveře myšlenkovým proudům západní ekonomické teorie.

Za Šikova vedení Ekonomického ústavu začali ekonomové vyjíždět do zahraničí. Zaměstnával neortodoxní přemýšlivé spolupracovníky, kteří rovněž působili jako vysokoškolští učitelé. Ti pak připravovali mladé české ekonomy, kteří se po roce 1989 prosadili jako tvůrci české ekonomické transformace. Stačí připomenout Václava Klause či Tomáše Ježka.

"Šik se od dogmatismu postupně, ale o to vnitřně přesvědčivěji vyvíjel k reformním názorům. Podílela se na tom jeho potřeba hledat odpovědi na otázky a problémy praxe, které velmi silně a neortodoxně vnímal. To ho vedlo k tomu, že se podílel na první československé ekonomické reformě 60. let, usilující o spojení socialistického plánovitého hospodářství a tržní ekonomiky," uvedl Havel. Šikovy reformní myšlenky jeho někteří konkurenti pokládali za nedostatečné. Například Václav Klaus ve své knize Na rovinu popsal atmosféru svobodných diskusí na sklonku šedesátých let slovy: "Protože jsem objevem skutečné ekonomie objevil také podstatu ekonomiky tržní, nikoli té různým způsobem řízené a regulované, bylo mi od počátku jasné, že právě té škodlivé řízenosti a regulovanosti zůstává v onom Šikově modelu až příliš. Proto jsem se celkem logicky od počátku dostal na pozici jeho kritiky zprava. Tedy méně státu, více trhu."

Přední osobnost Pražského jara

V roce 1968 patřil Šik k čelným představitelům progresívního proudu v KSČ a k vůdčím osobnostem Pražského jara. Zastával tehdy funkci místopředsedy vlády. Když sovětské tanky krátkou epizodu Pražského jara ukončily, byl Šikův osud jasný. Po vyloučení z KSČ, zbavení všech funkcí i českého občanství odešel v roce 1969 do emigrace. Od roku 1970 žil ve Švýcarsku (od 1983 jako švýcarský občan). Tam působil jako profesor srovnávacích ekonomických teorií na univerzitě v Basileji a na Vysoké škole hospodářských a sociálních věd v St. Gallenu, kde pracoval na tzv. koncepci třetí cesty.

Šik byl podle svého bývalého spolupracovníka ekonoma Zdislava Šulce jeden z mála českých ekonomů, kteří začali dál propracovávat koncepci reformy z šedesátých let. Kriticky se distancoval od dirigismu reálného socialismu, ale i od slabých stránek kapitalistického systému. Jeho teorie třetí cesty byla založena na třech pilířích - nenahraditelnosti trhu, pojetí podniku jako společenství spolupracovníků, a distributivním plánování, které má zabránit velkým makroekonomickým nerovnováhám.

Podíl i na přechodu k tržní ekonomice

Po roce 1989 byl Šik tři roky členem rady konzultantů tehdejšího prezidenta ČSFR Václava Havla. Podílel se na vypracování Návrhu strategie přechodu k tržní ekonomice. "Pro dnešní generaci má význam spíše morální odkaz Šikova života. Neustálé hledání a nelpění na dogmatech, potřeba stále si klást otázky, i když většina nabízí hotové odpovědi," uvedl Pavel Mertlík, exministr financí, jenž je předsedou České ekonomické společnosti, kterou kdysi Šik zakládal.

Mezi hlavní Šikova díla patří knihy Socialistická reprodukce (1955), Ekonomika, zájmy, politika (1962), K problematice socialistických zbožních vztahů (1965), Plán a trh za socialismu (1967), Třetí cesta (1972), Das Kommunistische Machtsystem (1976), For a Human Economic Democracy (1985), Wirtschaftsysteme (1987), Ekonomické reformy a demokratizace (1987), Jarní probuzení - iluze a skutečnost (1989).