Jak se vede českému zápasníkovi sumó v Japonsku

Vodu z kbelíků pijí bojovníci při několikahodinové přípravě na turnaje, která probíhá každý den s výjimkou neděle. Tak to to chodí i ve stáji, kam patří český zápasník Pavel Bojar přezdívaný Takanojama.

Uvnitř kruhového ringu pokrytého hliněným popraškem se dva zpocení urostlí borci snaží vytlačit jeden druhého ven. Ostatní stojí kolem, někteří pozorně sledují zápas, další cvičí s činkami anebo jen buší rukama do dřevěného sloupu.

Jsme na předměstí Tokia, kde se v zástavbě malých domků nachází výcvikové středisko neboli stáj s názvem Naruto Beja. Zde trénuje, bydlí a tráví výjimečné chvilky volného času i jediný český zástupce v japonské profesionální soutěži sumó. Dvacetiletý mladík přijel do země vycházejícího slunce před dvěma lety se jménem Pavel Bojar, v jeho novém domově ho ale každý zná jen podle jeho "bojové" přezdívky - Takanojama.

Přestože se už blíží poledne a zápasníci trénují od časného rána, nezdá se, že by jim ubývalo energie. Prostě, ale účelně vybavenou tělocvičnu zdobí obrazy majitele a šéfa "stáje" v jedné osobě, někdejšího šampiona sumó jménem Takanosato. To, že jsme v zemi prošpikované moderními technologiemi od superrychlých expresů přes městskou visutou dráhu bez řidiče až po digitální splachování na záchodech, připomíná jen trenérův mobilní telefon. Stejně jako v případě většiny Japonců se jedná o model nové generace, které u nás můžeme vidět jen zřídka.

Ve stáji platí přísný režim podřízenosti

Napjaté ticho provázející trénink přerušuje jen supění zápasící dvojice, cvičné rány do dřevěného sloupu či čvachtavý zvuk masírovaných svalů. Zde podobně jako prakticky ve všech činnostech provázejících nejen tréninky, ale i úklid, nakupování či vaření platí přísný režim podřízenosti. Začínající či méně úspěšní zápasníci masírují zkušené borce, další nováčci mezitím upravují ring - zametají hlínu zpět do kruhové výseče a kropí prašný povrch.

Do zápasnického kruhu nastupuje borec přezdívaný Takanocuru, kterého z elity vyřadilo zranění. Ani se zafačovaným kotníkem ale nikoho nenechává na pochybách o svých kvalitách: hned prvního soupeře z řad nováčků lehce sráží k zemi. Ostatní mezitím zahánějí žízeň vodou, kterou si naběračkou nabírají z kbelíku.

Kolem "občerstvovacího koutku" přichází český zápasník Takanojama. Na první pohled se odlišuje od ostatních bojovníků, a to nejen svým evropským zjevem. Narozdíl od ostatních, většinou podsaditých, zápasníků má sice svalnaté, ale relativně štíhlé tělo. Svůj váhový handicap ale vyvažuje hned při prvním tréninkovém zápase pružností a rychlostí - svého soupeře hbitě směruje mimo kruhovou výseč. Další střet však končí jeho porážkou, český zápasník je vytlačen z kruhu.

Nyní se na scéně objevuje nejdůležitější muž stáje. Její zakladatel, majitel a šéf v jedné osobě, který pod jménem Takanosato jako jeden z mála zápasníků sumó získal titul velkého šampiona. S jeho příchodem se atmosféra ještě víc zahušťuje. Na vážnosti mu neubírá ani neformální oblečení: domácí strakaté trenýrky a bavlněné tričko. Šéf stáje prohodí pár slov se zraněným šampionem a když ho pořádně neslyší, hlavní hvězda tréninku uctivě přibelhává blíž.

Takanosato nadává na nepořádek - konkrétně na nedovřená dvířka jedné ze skříní - a občas některého ze zápasníků popíchne holí. Tou později uděluje rány za chyby, kterých se nováčci dopouštějí, i když často zůstává jen u slovních napomenutí a rad. Do ringu se staví český borec a zraněný šampion. Takanojama se opírá do jeho mohutných svalů, šampion ho ale lehce vytlačuje mimo kruhový ring. Následuje proslov šéfa stáje, v němž legenda sumó zdůrazňuje přípravu a výhled do budoucna.

"Současná vítězství nejsou důležitá. Ovoce se sklízí až za tři roky," horuje podsaditý padesátník. Po skončení jeho proslovu, během nějž žádný ze zápasníků ani nedutá, se začíná bojovat s o poznání větší vervou. Těžko říct, zda pod vlivem jeho kázání, anebo prostě jen kvůli přítomnosti šéfa.

Svému pánovi nosí zápasníci vodu

Zápasníci také začínají v krátkých přestávkách jeden po druhém nosit svému "pánovi" v naběračkách vodu. Jedním z nich je i český bojovník. Šéf stáje vždy upije a vzápětí čirou tekutinu vyprskne do hřiště. Z jeho strany to není nevděčnost. Tím, že se napil, přijal vyjádření pokory. Zápasník také vždy uctivě poděkuje a s naběračkou odkráčí zpět.

Krátce po poledni trénink končí a zápasníky čeká koupel a oběd. I zde platí, že jako první přidou na řadu nejlepší borci a až na konci se dostane na nováčky. Mezitím je hřiště uklizeno a smetená hlína uprostřed vytvoří malou horu, do níž je zabodnuta šerpa, což má být vyjádření pocty bohům. Dnešní trénink končí, zítra časně ráno se začíná nanovo. Tak, jako každý den kromě neděle.