O českém a slovenském přistěhovalectví do Chile

Počátky českého (a slovenského) přistěhovalectví do Chile sahají do počátku 20. století, tedy do doby relativně nedávné ve srovnání s ostatními zeměmi Latinské Ameriky. Několik českých Němců se však v této jihoamerické zemi usadilo již v polovině 19. století. Jejich potomci ovšem sdílejí spíše identitu německé komunity, jejíž kulturní a společenský vliv je dodnes v Chile velmi silný.

Důvodem pozdního českého přistěhovalectví, které nikdy nedosáhlo takové intenzity jako např. v Argentině, Paraguayi a jiných latinskoamerických státech, byla mimo jiné odlehlá zeměpisná poloha Chile při pobřeží Tichého oceánu, izolovanost chilského území za hřebeny And spojená s obtížnou dopravní dostupností (neexistence Panamského průplavu) a skutečnost, že rozsáhlá území na jihu Chile byla ještě počátkem druhé poloviny 19. století nepříliš bezpečným příhraničním teritoriem (tzv. Frontera)í, kde se státní moc a civilizační zájmy mladé Chilské republiky střetávaly s mnohdy ozbrojeným odporem původního indiánského obyvatelstva.

První čeští krajané přicházeli na chilské území povětšinou přes Andy úzkokolejnou železnicí. Jednalo se vesměs o Čechy již dříve usazené v Argentině, Paraguayi, Uruguayi či jinde v Latinské Americe. Český cestovatel František Čech-Vyšata v roce 1924 vyjmenovává "všechny" Čechy žijící v Chile: tehdy napočítal pouze devět rodin, mezi nimi např. i Benedikta Kociána, zakladatele chilské obdoby Sokola nesoucí španělský název "Vida Sana" (Zdravý život).

První větší skupina Čechů přijela do Chile v roce 1939 ze Zlína. Jednalo se o skupinu spoluobčanů vyslanou Baťovými závody s cílem založit další z latinskoamerických továren společnosti, tentokrát v městečku Peňaflor v bezprostřední blízkosti Santiaga de Chile. Baťova továrna v chilském Peňafloru dodnes funguje. Řada členů této přistěhovalecké skupiny se v letech druhé světové války načas vrátila na evropský kontinent, kde působila v československých jednotkách ve Velké Británii; po skončení války se jich však do Chile vrátila jen část, z nichž někteří (Jan Zika, Jaroslav Landsfeld a Blahoslav Pazdírek) byli za své zásluhy o obnovu Československa vyznamenáni v březnu 2000 pamětní medailí MZV ČR a čestným odznakem uděleným v Santiagu osobně vrchním velitelem letectva Armády ČR.

V silně povinční a sousedské atmosféře malého městečka Peňaflor "baťovští" krajané nikdy nepociťovali potřebu vyjádřit svou původní národní sounáležitost založením oficiálnějšího krajanského spolku či zájmem o organizovaný krajanský život. Nepociťovali příliš ani potřebu sdružovat se s krajany žijícími v Santiagu (zejména předválečná emigrace židovského původu). Až donedávna šlo o samostatné krajanské skupiny, které -ač velmi blízko sebe- spolu nekomunikovaly a jejich členové se navzájem většinou ani neznali.

Další, početně nejvýraznější, skupinou českých přistěhovalců v Chile jsou poúnoroví emigranti, z nichž však pouze část dorazila z komunistického Československa do Chile přímou cestou - mnozí z těchto přistěhovalců před svým usazením v Chile pobývali jinde v Latinské Americe. Po srpnových událostech 1968 v bývalém Československu vypravil tehdejší chilský prezident Eduardo Frei Montalva z iniciativy vlivného českého krajana Milana Platovského, který přijel do Chile v roce 1950, letecký speciál, který z evropských shromažďovacích táborů přivezl do Chile početnou skupinu československých posrpnových emigrantů. V Chile se ovšem už tehdy začínalo schylovat k radikální změně režimu směrem k marxismu. Mnozí tehdejší levicoví političtí protagonisté, kteří později měli zasednout na klíčová místa v administrativě prezidenta Allendeho, se příliš netajili tím, že tyto československé emigranty po převzetí moci hodlají vrátit do jejich původní vlasti, "normalizované" a okupované vojsky Varšavské smlouvy. Proto Freiova vláda vypravila ještě jedno letadlo, aby naše krajany dopravilo z Chile do Venezuely. Osmašedesátníci (až na několik výjimek, kteří se do Chile dostali vlastními cestami) tak nemají v naši krajanské obci v Chile zastoupení.

Po téměř simultánním obnovení demokratických režimů v Chile a bývalém Československu se v roce 1991 skupina podnikatelů českého původu rozhodla založit Chilsko - českou obchodní komoru (Cámara de Comercio Chileno - Checa). Předsedou se stal pan Milan Platovský, výkonným ředitelem komory pan Alexis Alvarez, první Chilan, který v roce 1969 dokončil v naší republice vysokoškolské vzdělání (někdejší Vysoká škola báňská v Ostravě). Přes počáteční entusiasmus komora dnes čeká na svůj "druhý dech" a její práce je spíše formální, mimo jiné také proto, že jen málo z jejích členů (většinou již vysokého věku) vyvíjí takový druh činnosti, jenž by mohl být výrazněji úspěšný v rámci česko - chilské obchodní výměny. Členové komory mají však značné zásluhy ve finanční podpoře krajanské organizace Chilsko - český kroužek (zal.1995).